Piper //h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-FOUR

Stěhování k Harrymu nás zaneprázdňovalo, že minulý týden prosvištěl jako kometa. Ale všechno se to vyplatilo, protože Piper a já jsme se konečně začaly usazovat, teď byl všechen stres z přesunu věcí do Harryho domu u konce.

Piper Harryho dům už druhý den milovala. Pro ni byl jeho domů tak velký, že věřila, že my tři budeme spolu bydlet na zámku. Ale s Harrym jsme se ji neobtěžovali opravit, protože jsme se shodli, že se to bylo tak roztomilé. Tak jsme to nechali být. Harryho dům byl obrovský, i mi to někdy připadalo jako hrad, což vycházelo z toho, že jsem bydlela v levném bytě se svou dcerou a nejlepší kamarádkou.

Piper milovala objevování jeho domu, zvláště zahrady. Zahrada ji fascinovala, jak byla vyzdobená a jak různé květiny obklopovaly toto místo. Dokonce tomu začala říkat vílí zahrada, protože si myslela, že byla tak kouzelná, až byla přesvědčená, že tam někde bydlely víly. A i když jsme tady byly týden, dál pobíhala okolo Harryho domu, protože ze všeho byla nadšená.

„Piper!" šla jsem po druhých schodech a dívala jsem se na oba konce chodby, zatímco jsem hledala svou dceru. „Piper, zlato, kde jsi?"

Otevřela jsem dveře od ložnice a ihned jsem vytřeštila oči, Piper stála na špičkách a prohledávala Harryho šuplíky.

Ale ne...

Prosím, neříkejte mi, že tam někde byly naše kondomy...

Chystala jsem se ji zastavit, když najednou něco vytáhla a prohlížela si to, hlasitě jsem zalapala po dechu, jakmile jsem si uvědomila, co to bylo, Harryho spodní prádlo Calvin Klein.

„Piper, odlož to!" spěchala jsem k ní. „To je Harryho, ne tvoje!"

„Co je to, mami?" držela spodky v ruce a naklonila hlavu na stranu, přičemž si je zvědavě prohlížela.

„Ou, Piper, to je..." Povzdechla jsem si, měla jsem v hlavě úplně prázdno, jak jí to vysvětlil. „Podívej, prosím, vrať to zpátky. Nemůžeš si procházet Harryho věci bez jeho dovolení. Není to milé."

„To je oblečení?" pokračovala, chovala se, jako bych nic neřekla.

„Ugh, ano, Piper, to je oblečení." Kousla jsem se do rtu. „Teď ho dej mamince, prosím, ať ho tam můžu vrátit." Natáhla jsem ruku. „No tak. Harrymu by se nemuselo líbit, kdyby zjistil, že jsi mu udělala v šuplících nepořádek."

„Nikdy jsem ho neviděla ho nosit," pokračovala. „Kdy ho nosí?"

„Každý den, ale pod jeho oblečení. Proto ho nemůžeš vidět," vysvětlila jsem ve spěchu. „Piper, prosím, vrať ho tam."

„Proč ho má tolik?" vytáhla další a já jsem uvnitř začínala panikařit.

„Protože ho tolik potřebuje," odpověděla jsem. „Piper, prosím, přestaň Harrymu slídit ve věcech," řekla jsem jí přísněji.

„Proč mají všechny takovou volnou kapsu vepředu?" zeptala se Piper. „Vypadají jako klokaní vaky."

Opravdu jsem musela přestat na ni civět. Nepotřebovala vědět, proč Harryho spodní prádlo bylo vepředu tak prostorné.

„Dobře, dej to sem." Vzala jsem jí to z ruky a schovala jsem to do šuplíku. „Žádné otevírání Harryho šuplíku bez jeho povolení, dobře, Piper?"

Piper se tvářila provinile.

„Promiň, mami."

„Prosím? Moje šuplíky?" Harry vešel do ložnice s úsměvem na rtech. „Ta malá drzá opička v domě mi prohledávala šuplíky?"