Piper //h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-THREE

Stěhování do Londýna se dělo daleko rychleji, než jsem čekala. Piper a já bychom ve Worthingu byly už jen tři dny a pak bychom vyrazily do velkého města za Harrym.

Harry a já jsme mluvili o tom, že bychom poslali Piper do základní školy Highgate. Nebyla to prestižní soukromá škola nebo něco takového, protože i když byl Harry víc než otevřený více vážným možnostem a dokonce se díval na nejlepší základní školy v Londýně, všechny byly daleko od Harryho domu, nejbližší byla základní škola Freynt, i tak pořád byla sedmnáct minut autem, Highgate byla jenom osm minut. Takže i když Highgate nebyla prestižní škola, zjistili jsme, že pořád bylo hodně rodičů, kteří o ní mluvili dobře, oba jsme se shodli, že by to pro Piper bylo nejlepší, protože jsme zjistili, že jíž do veřejné školy by jí pomohlo cítit se jako normální dítě vzhledem k tomu, že někdo jako Harry byl její druhý táta.

Mít celebritu jako náhradního tátu nebylo něco, co se dělo každému, měli jsme obavy, jak by unesla velkou záři Harryho reflektorů, která dopadala na nás obě, a bude ještě silnější, až lidi zjistí, že jsme se přestěhovaly k Harrymu. Takže oba jsme doufali, že Highgate by jí pomohla trochu si s tím poradit, protože mimo stěny školy by mohla být viděna jako dítě celebrity, ale uvnitř školy by pořád byla normální. A to jsme s Harrym chtěli.

Dneska bylo úterý a bylo pěkné slunečné odpoledne. Aidan a Ashley se sešli, aby společně připravili pro mě a Harryho oslavu na odchod, zatímco Piper měla ještě pár hodin v Chappell Croft. Aidan se v poslední době snažil vyřešit studentskou půjčku, aby mohl jít za svým snem v kulinářství, ale dneska si kvůli mně vzal volno a Ashley si vzala z práce volno. Nemuseli čekat na moje volno, jelikož jsem v květinářství skončila. Christa velmi chápala důvody mého odchodu a popřála mi hodně štěstí, ale i tak mi řekla, že bych jí chyběla i s mým unikátním talentem.

Oslava se skládala jenom z nás čtyř, Harry, Aidan, Ashley a já, ale já a Harry jsme i tak byli překvapení. A brzy jsme vedli živou a přátelskou konverzaci nad kolem drinků na rozloučenou v hospodě Thomas A. Becket.

„No, Leah, Worthing bez tebe nebude stejný," řekl mi Aidan. „Ale musím ti poděkovat za tvůj starý pokoj."

Zasmála jsem se.

„Neděkuj mi. To vymyslela Ashley. Ona s tebou chtěla být spolubydlící, brácho."

Ashley ihned vytřeštila oči nad mými slovy a horlivě kroutila hlavou, než si přejela rukou pod krkem, ale jenom jsem se nevinně usmála a napila jsem se.

Aidan se otočil na Ashley a usmál se.

„Vážně?"

Ashley se začala červenat.

„Er, no... Já jenom... Bylo mi tě líto, když Leah říkala, že spíš na gauči u kámoše..."

Musela jsem zadržet uchechtnutí, když jsem viděla, jak byla rudá. Obvykle dokázala zůstat v klidu okolo Aidana... ale tentokrát rozhodně ne.

Věděla jsem to.

Pořád se jí líbil. Hodně.

„Aw, díky, Ash." Aidan do ní drcnul. „Budu se snažit být dobrý spolubydlící, slibuju."

Ashley se na něj usmála.

„To bys měl. Protože mi to dlužíš."

„No, dnešek je o Harrym a Leah, ale..." Jeho úsměv se zvětšoval. „Připomeň mi, abych tě vzal ven na drink jako poděkování."

„Na drink? V-vážně?" Ashley se to snažila skrýt, ale jednoduše jsem viděla, jak se jí rozsvítily oči, než se rychle dala dohromady a odkašlala si. „Chci říct... jo, jasně. To by bylo fajn."