Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG.

XIII.

Jeli několik hodin, dokud nebylo vidět, že jejich koně se již dál nedostanou. okamžitě byli vydány rozkazy k zamaskování skupiny.Bylo štěstí, že město nepočítalo během obrany s tou tisícovkou vojáků a jejich ztráta město neovlivní. Děkovali tedy bohům a připravovali se k případné nutné obraně. Celkem prorazilo tři sta mužů, asi dvě stě jich padlo na bitevním poli a zbytek se stáhl do města zpět.

Wígláf si šel s dekou na ramenou a s třírohým kloboukem na hlavě ke svému koni. Kůň zafrkal. ,,Klid starouši, to jsem jen já, neboj se." a hladil ho po šíji.,, Neboj se, já ti neublížím, kliid." Jak ho tak uklidnilo, začalo pršet. ,,To je dobře." zamumlal si pro sebe Wígláf. Déšť snadněji zajistí horší pronásledování.,, Zdravím tě." řekl mu Baheštur, který se zjevil přímo vedle něho. ,,Ahoj." Baheštur taky začal uklidňovat koně. Byli z něčeho nervozní, a oba dva to viděli. ,,Myslíš že je v okolí nějaká šelma? " Wígláf pokýval hlavou. ,,Asi míli odsud viděl Bunduk rozervanou kůru stromu od medvěda. Sem ale nepříjde, jednak je podle výšky rýh poměrně malý, a jednak je tady oheň." ,,Chápu." Baheštur si šáhl pod plášť. ,,Dáš si se mnou loka?" Wígláf pookřál a usmál se. ,, Co máš? " ale vzal si od Baheštura a mohutně si přilnul. ,,Doprdele, co to je?!" Wígláf, kterému se ne nadarmo v jednotce říkalo železná huba, se zasmál, a povídá: ,,Slivovička bratříčku, chutná?" Baheštur se na něj ublíženě podíval, ale pokýval hlavou.,, No joo."

,, Ale není špatná." ,, Ne to ne, dostal jsem ji." ,,Faakt?" ,, Si piš." ,,Dík." Baheštur se podíval na nebe. Pousmál se. ,, Co ti příjde vtipného v týhle situaci?" Zeptal se ho Wígláf. ,,Nic, jen jsem si na něco vzpoměl." ,,Na co?" ,, Pamatuješ si, jak jsi zapálil Tiberiovi plášť? " ,, Ále ne, na to se snažím zapomenout už deset let, proč sis na to proboha vzpoměl?" Baheštur se zasmál. ,,Protože tě Tiberius proháněl a tys kličkoval jako zajíc, tak jako my teď." ,, Jo takhle." Pokýval hlavou Wígláf, a přilnul si z čutory. ,, Na" řekl, a podal ji Bahešturovi. ,,Budeš ji teď potřebovat asi víc než já, musím totiž na hlídku, a to se nemohu opít."

*

Noc byla klidná, jen ji sem tam osvětlila zář měsíce. Wígláf se uvelebil na kameni, kde vystřídal Rolfa, to byl taky takové individuum sám o sobě. Léta rozhlašoval že je šlechtic, ale z nějakého podivného, všem naprosto nepochopitelného důvodu mu to nikdo nevěřil. Prostě možná proto, že to říkal pořád, všude a při té nejvíce nevhodné přiležitosti. Ale v boji byl dobrý, to se mu musí nechat. Nocí se k němu blížila postava, ale Wígláf ji poznal ještě dříve, než přišla tma. ,, Ahoj Bunduku. " Staršina se na něho podíval svým ostřížím zrakem, pak pokýval hlavou a přisedl si. ,, Ahoj Wígláfe. Copak tě trápí?" ,, Nic, jen .." Máchl rukou kolem. Bundukovi si mohl postěžovat. Jeremuis, Bunduk a Firentis, to byli buďto kněží či léčitelé, a fungovali tak i ve své družině. Možná měli mezi sebou spory, ale znali se moc dlouho na to, aby nevěděli, jak moc dobří jsou. Bunduk nebyl šlechtic, ale už sloužil jako Emissar svému pánu poměrně dlouho, a jako jeho družiník s ním byl dost dlouho.

,,Jak bych ti to řekl Bunduku....víš ta válka, to všechno. Copak musíme spolu všichni jen válčit, nemáme taky spoustu krásných věcí? Podívej se kolem-žijeme tady těď jako psi,v zemi, ani ten oheň si pořádně nemůžeme rozdělat, a to všechno kvůli vzpouře jednoho člověka. Jistě, jsme vojáci, ale jsem také lidé, a ačkoli je to naše práce, nechceme být tady a umírat kvůli někomu, kdo nám vyhlásil válku. Jsem si jistý, že naprostá většina lidí tady ani neví, kdo je proti nám. Všichni jsme byli vyrženi do pekla, jako je válka. Podívej, vždyť my jsme tady jen abychom zabíjeli." Wígláf si nešťatně dlaněmi otřel obličej. Bunduk si ho překvapeně prohlédl.Nebylo obvyklé, že Wígláf, kterého znal, by se zachoval takhle. Zaujalo ho to, ale na druhou stranu mladíkovi pocity chápal. V jednu dobu, když jeho touha po krvi ustala, cítil se stejně.

,,Víš, jak bych ti to byl řekl...Válka je strašná věc, ale vždy za ní  hledej peníze nebo nečí ambice, to tě Tiberius učil, ne?" Bunduk se laskavě podíval na Wígláfa. ,,Ano, učil mne řemeslu války poté, co se mne ujal, vím to velmi dobře." ,,Tak si jistě pamatuješ, co tě učil." ,, Že nikdy nesmím dopustit, aby mne někdo dostal do situace, o kterou nestojím." ,,A to znamená...?" ,, Že dostane-li mne kdokoliv i on sám někam, kde nechci být, mám se snažit co nejlépe se odtamtud dostat." Bunduk se napil z polní láhve. ,,Ano. A ty nechceš válku, máš rád mír." ,,Ano." Bunduk se zasmál. ,,A odkdy ty, veliký bijec khergitů a strašidlo, kterým straší khergitská dítka, nechce zabíjet?" Na to mu Wígláf neodpověděl. Bunduk však nechtěl ustat. ,,Podívej chlapče. Vlastně je mi jedno, proč, ale jsem za to rád. už tam není v tobě ta temnota, která se uvolnila pouze v přítomnosti tvého strýce a Baheštura. Hlavní je, že je pryč. A teď už toho nechme. Jednak je na podobnou diskuzi moc brzo a jednak jsme málo opilý."  ,,Pravda, řekl Wígláf, zvedl se a šel za starým válečníkem.