Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG.

VII

Na severozápadě Khergitského chanátu, daleko od války, se děla tajná schůze Chána a jeho polního štábu. Po porážce u Yalenu, kdy uplynul pouhý měsíc po přepadení malé pevnůstky Rhodoky, kde Chán ztratil osmnáct tisíc mužů, potřeboval znovu sjednotit vojska. Jenomže to nešlo, protože polovinu země okupovali Vaegirci a Rhodoci. Teď právě měl vyřešit, jestli se vzdát a příjmout podmínky, nebo pokračovat v boji. Pro obojí hrála pro i proti.

,,Poraď mi, pane z Bahagdu, co navrhuješ?" Polní maršálek se zamračil, nakroutil knír a povzdechl si. ,, Veliký cháne, mám k dispozici šest tisíc mužů. nemohu se s tím potkat v bitvě ani s jedním z těchto okupačních vojsk. Možná kdyby bej Uruslan a bej Murza souhlasily, měl bych pod svým velením i jejich muže, měl bych něco okolo třinácti tisíců mužů, a ačkoli by to nestačilo na Rhodoky, vytlačil bych s tím Vaegirce." Chán pokýval hlavou. ,,Nezní to zrovna špatně. Ale musíme uvážit nebezpečí Rhodoků a jejich třiceti tisícového vojska." Jeden z vyšších důstojníků zvedl ruku. Chán mu pokývl, aby mohl promluvit. ,, Velký cháne, potomku velikého Tengriho, a co kdybychom to udělali jako váš děd? V rámci míru s Vaegirci bychom jim mohli postoupit část stepi, vypořádat se s Rhodoky a až teprv pak napadnout Vaegirce a získat to zpět."Chán si povzdechl. ,,Drahý synovče, to by šlo, kdyby nebyl Vaegirský král otcem Rhodocké královny, to by pak šlo snadno." Tahle věc ležela Chánovi v žaludku již velmi dlouho, takže bylo nemoudré mu ji připomínat, ovšem chánův synovec vznesl jidny rozumý návrh, proto mu nikdo z maršálů, ani sám chán nic neřekl. Tahle skutečnost totiž byla poměrně málo známá, a krom vládců a vysoké šlechty, a případně obyvatel dané země či hlavních měst o tom zatím moc lidí nevědělo, protože v dobách nepokojů a válek se o tom moc nevědělo. ,, Il-Cháne, a co kdybychom se pokusily spojit s mým bratrancem..?" Synovec Temudžin se tázavě podíval na chána. Tohle byl riskatní krok, ale ačkoliv se chán pokoušel svého dalšího příbuzného dostat i za cenu atentátu dolů-ovšem to bylo dost složitější., a to opakovaně, a oba byli na jiné straně barikády byl na něj ve skrytu duše hrdý. Vtipné bylo že velikému Sanjarovi bylo už skoro šedesát. Ve světě Khergitů se však národnost nebere v potaz-úspěch a krev ano, případně věrnost, kterou může přísahající zrušit pouze v případě, že se mu něco hrubě nelíbí. Příbuzní, kteří přísahali věrnost různým Králům, a byli v Chánově rodině, nic jiného dělat nemohli, než se nechat najímat a dosáhnout vysokých funkcí jinde. Tiberius byl vysoko a byl absolutně věrný své zemi-Rhodoci ho vzali za svého. ,,Tiberius není podlý, ale je to obezřetný politik, a hlavně chytrý, vmanévruje mně někam kam já nechci,ale má smysl pro humor." Zasmál se chán. ,,Kdysi jsem na něj nehcal spáchat atentát, kvůli tomu co mi provedl u Aserajů s karavanami. Tři týdny nato se ten vrah vrátil, prohlásil, že dostal vyšší nabídku,a tak mi udělal stejné zranění jako jemu. Nikdy jsem neusiloval o jeho smrt." Chán si povzdechl.A začal líčit svůj plán.

,,I tak se sjeli poslové na žádost chána khergitů ve stepi, a měsíc rokovali spolu, kdo a jak se bude mít, a jak by to mělo během míru vypadat." Starý kronikář se zamyslel, a tu mu na rozepsanou stránku sedla moucha. Rukou ji odehnal a pokračoval v psaní:

,,Ovšem mou úlohou kronikáře je zaznamenat důležité události dějin.A tak k Yalenským rozhovorům-nevyřešilo se mnoho, ale některé věci přeji jen. Na jaře roku šedesátého prvního se podepsala mírová dohoda mezi Vaegirci a Nordy, v létě se chánátu vrátila jeho území držená Rhodoky, ale Swádové neobdrželi nic-Swadijské království se během čtyř let změnilo z bohaté země na malý stát, který v podstatě se stal vazalskou zemí Rhodocké říše. Lady Isolla se nakonec podvolila nátlaku Rhodockého Království ještě na podzim roku dvanáctistého šedesátého, a přijala titul Královna Swádie, kněžna z Uxhalu. Na podzim šedesátého druhého roku zemřel král Kastor z Veluky a v Rhodockém království se celá zem sešla k volbě nového krále. Není bez zajímavosti, že tehdy měli převahu ne dva, ale hned tři kandidáti. Tiberius Ukban bej, Mladý Kastor II.Velucký, a syn sesazeného krále, Rolund. Tiberius hned druhý den po začátku voleb, hned poté co ukradl spoustu voličů ,prohlásil památná slova : ,, Pánové, nebojte se, že bych myslel vážně svou kandidaturu na Rhodockého krále, jsem tu jen proto, abych zamezil  dalšímu kandidátovi, Rolandovi, získání většiny hlasů, čímž by zabránil převzetí trůnu právoplatným dědicem a kandidátem trůnu, Kastorem mladším!" Čímž jednoznačně celá polovina šlechty ukázala svou politickou příslušnost. Ten rok se dále už nic důležitého nedělo, až na pohromu v kupeckém světě, zdražilo totiž obilí...,,

*