Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG

Frontová Linie, Město Uxhal.

,,.. opatrně.. " Ozvalo se z druhé strany zákopu. Rhodocká hlídka se skrčila. Pokud pokus o průraz a následný průchod frontou nevyjde je po nich. Wígláfe... Pojď sem, hned, prosím tě.",, No jo... Co je? ",, Neser mne a pojď sem". Wígláf se přiblížil k okraji okopu. Uslyšel zadunění, jak z druhé strany narazil do městských zdí obří střela z mangonelu.,, Podívej tamhle. ", Jasný Bahi, Jasný..",, neříkej mi tak, Anežka už to přebrala od tebe ty zmetku! "Wígláf se zazubil.,, Hehe... copak bráško, nezdá se ti to? Hm?" Odpovědí mu bylo divoké zavrčení khergity., Parchante..",,Budte zticha nebo vás umlčím já." Ozvalo se jim z druhé strany zákopu. Byl to důstojník Jansen který je zachránil před skupinou khergitskeho Čambulu nedalako Krásnaye. To bylo v loňském roce. Tehdy pak přišla zima a povstalci se společně s královskými vojsky spíše vzájemně vyhýbali, přičemž si vytvářeli silná postavení. Protože jim nevelel žádný zelenáč, povedlo se mu Tiberia odříznout od Uxhalu. Který teď byl odříznutý od druhé strany země.

,, Jansene, drž hubu. "řekli oba unisono a hádali se dál. Jansen si povzdechl a pozoroval pozice před sebou. Zhruba stopadesat metrů před nimi se tyčil malý kopeček. Ta sviňa, jak ji pojmenoval Jansen, měla dva valy. Jeden malý pro lukostrelce a druhý větší, pro balistu. A takovéhle opevneni se táhlo podél celé linie.
To sedláci, jak jim říká posmesne rhodocka šlechta, úspěšně odolávají pokusům o jejich podroben docela dlouho. Vrcholem všeho bylo obležení Uxhalu, hlavního města království Swadie, technicky vzato ale šlo o pouhe město k řízení administrace Swadie. Díky Republice dvou národů, rhodoku a Swadie, šlechta a král nesmírně zbohatla, stejně jako měšťané. A to všechno vedlo k selské u povstani které se připojilo k velké občanské válce khergitu. Paradoxně celá rodina Sanjaru vedla válku proti někomu jinému, výjimečně.

,,.. postup vpřed.. "Prohlásil zcela rozhodně Jeremius, staršina družiny. Asi tři stovky vojáků se vyhnuli z okolí zakopu, a postupovalo kupředu, jakoby neohroženým krokem. Noha dle nohy, voják dle vojáka. Všechno byli rytíři nebo huskarlove, sem tam nějaký seržant. Těžká postupovala zcela vyrovnaným krokem, který však byl slyšení i z druhé strany. Mimo to, stejný zvuk se opakoval na dalších dvou místech.,, Ialla! Willa mueha dwha!"Khergitske povely z druhé strany fronty dávali jasnou informaci, kdo velí. Jeremius, skoro jako odpověď pouze Vaegirsky prohlásil:" Til dem, Hajde da se pomuиimo!"Linie se protáhla do dvou řad a vyběhla do zakopů v obležení. Překvapení útočníků dalo devíti stovkám vojáků velikou výhodu. Baheštur zrovna probíhal kolem postavení pro balistu, a tak presekl řemínky. Je to nepříjemná práce, na balistě to měnit. Běžel dal.

Boj se však protahoval. S každým padlým vojákem. Sice přicházela z města posíla, ale nebylo v možnostech města porazit pětkrát větší vojsko.,, Wíglafe! "zařval na svého druha. " běžte k tomu lesu! "", To je debilní plán bratře! "Uznávám, řekl si v duchu Baheštur." Lepší nemám! " Wígláf se usmál jako vlk. ,,Hezky jsis to vymyslil, jen co je pravda!"

,,Hvaed! Had mir uae sir FIrtha!" Zařval na Huskarly, a vyběhl směrem k lesíku. Do cesty se jim postavilo několik Khergitů, kteří však padli pod náporem seker a štítové hradby. Baheštur se stahoval také k lesu, když v tom mu zastoupily cestu poslední přeživší, kolem už nebyli další nepřátelé, ti totiž bojovali na druhé straně města. ,, Bojuj se mnou, vyzívám tě, jako šlechtic šlechtice!" Zahřměl hlas jednoho z khergitů na  Wígláfa. Málokdo věděl, že ačkoli se Baheštur a Wígláf setkali u Tiberia, byl mezi nimi rozdíl šesti let. TO byl podstatný rozdíl pro šerm.

Bahešturovi bylo teď dvacet dva let, ale bojoval již od svých patnácti let. Za to Wígláf byl už osmadvacetiletý šermíř, s mnoha zkušenostmi a navíc velice miloval boj. Ještě než byla výzva dořeknuta, už jakoby stál na dvacet kroků od protivníka a tasil šavli. ,,Bij!" ,,Zabij!" Khergita se po něm ohnal šavlí ale Wígláf jakoby ledabyle odtancoval s šavlí z dosahu a jen lehce ho ťukl do ramene, dost na to ale, aby protivníka zranil. Khergita ale nezpomaloval, a tak se Wígláf rozhodl toho mladíčka naučit pokoře. Jak byli Khergitovi údery rychlé a neuvážené, takové byli Wígláfovi lehké a působivé, jak khergita zpomalil, tam Wígláf přidal, tam kde Khergita udělal chybu, tam mu ji Wígláf bleskurychle vrátil, a přitom jeho pohyby byli maximálně šetřivé, přesto však tak bleskové, že jeho šavli bylo těžko vidět, a přitom ji měl tak vyzívavě venku, skoro jako by se ani nekryl, ale přitom jakkýkoli úder odrazil s lehkostí sokola, který už nějakou dobu žije ve stepi. ,,mácháš s tím jako s cepem!" Vmetl mu do tváře, s lehkým úsměvem na rtech a svítícima očkama.  Postavil se do střehu a počkal. Vykryl několik úderů, a pak svého protivníka odzbrojil. ,,Zvedni to" Od khergity poodstoupil. Khergita pomalu, jakoby unaveně zvedl šavli a připravil se do střehu. navzájem si vykryli několik úderů, ale pak  už to khergita nevydržel a řekl: ,Skonči to prosím!" s tím se od sebe odrazily, a dříve než stihl nějak zaraegovat, mu Wígláf zasadil rychlým švihem šavle ránu do hlavy. Khergitovi zeskelnatěli oči, a padl naznak k zemi.

,,Žije, ale nemůžeme brát zajatce." prohlásil Wígláf. ,, Odneste ho ke svým, pokud přežije, třeba se mi jednou vyrovná." A s tím odešli z obleženého města.

*

Zraněný khergita ležel, a v bolestech se svíjel. Nevěděl jestli leží nebo sedí,ale věděl že bolest na hlavě je příšerná. ,, Vdaryly atamana!",,Yakoho bisa?!",,Takyy molodyy,pivnichyy,sapsan!" Sokolík, pche, usmál se v duchu raněný plukovník. Spíše starý čert. Zajímalo by mne, pomyslel si, který šajtán ho cvičil.

*

,,Otamane!Z povahoyu povidomlyayu, shcho v sutychtsi na prolomi v zamku nash polkovnyk tyazhko poranenyy." Stepní řeč byla poměrně zvláštním dialektem obecné řeči. Swadijci a Rhodoci měli také svá nářečí. Úplně jiný jazyk ale  měli Khergité, a Nordové. ,,Khto yoho tak pidrubav, prosto Kostya?" ,,YA vzhetse diznavsya. Vin buv navchenyy shvydkiy shabli, tomu buv duzhe mitsnyy nanashomu kisti. Zvutʹ yoho Vihlaf, zvedenyy brat Baheshtura" On se bil s Wígláfem? Zázrak že přežil. ,,Co budeme dělat, atamane?" ,,Uklidněte posádku, a vyšlete zvědy. Budu ochoten ho tady nahánět pouze dva, tři dny, pak , pokud je nechytíme, se odsud stáhneme. Vím naprosto přesně za kým míří, a s tím člověkem se v bitvě potkat nechci. Nepotřebuji aby mi ukazoval obchvat jízdou v přímém boji, jsem ochoten se to učit u někoho jiného. S tím se ataman zvedl, a odešel.