Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG.

VI.

Lesy kolem staré Kalradijske pevnosti tou dobou byli prázdné, a zároveň plné lidí. Jezdci, jejichž jména znal skoro každý. Společníci samotného Tiberiuse, kteří se sjíždeli. Rytíři, huskarlové, lučištníci a šlechtici. Nebo to o sobě alespoň tvrdil. Rolf projížděl kolem nedalekého ohniště, kde u ohně seděl Baheštur. Podíval se na něj, a všiml si, že u něj sedí Dešavi. Rolf ji zrovna na první pohled zrovna nemusel, protože Dešavi je strašný cynik, zatímco on byl neuvěřitelně formální, ale v hloubi duše věděl že by ji zachránil, a to samé u ní. Byla i docela pohledná, ale fakt je že je velmi náročnou osobou.  Celá družina držela pospolu a navzájem se kryli. To bylo veliké pravidlo na kterém jejich pan trval. A když se sjeli až sem, všech sto čtyřicet válečníků, osobní družina.

,, Pánové, sešli jsme se, kvůli rozkazu našeho velitele. Rozkaz zní jasně: Dobijte pohraniční pevnost Hafluk, a udržet ji až do přísunu posil". Muž který četl měl statnou postavu, ale už trochu šedivé vlasy. ,, Jeremiusi, prosím tě, zkrať to! "vykřikl jeden Vaegirský rytíř. Obecenstvo se rozchechtalo,, Ty parchante!" Rekl smejici se muž.,, Dobrá tedy. Mí drazí přátelé, nás pan nás prosí o likvidaci Khergitské posádky, naše vojsko tuto šarvatku označí že to je  jejich provokace, a tak dojde k naší intervenci proti chánovi a těm jeho psím zkurvysynům." Jeremius se rychle odmlčel.,, Bahešture, prosím tě, na minutku." Baheštur se zamyslel, co mu může starý pobočník Tiberia chtít. Vstal a šel za ním.,, Tiberius ti něco vzkazuje. ",, Ano?",, Král je poslední dobou divný. Vypadá to, jako kdyby se něčeho obával. Prý si myslí že bude dobré když budeš se mnou na té akci." Baheštur přemýšlel, co ho k tomu vedlo.,, Nešlápnul jsi mu nedávno na kuří oko?",, Ne, nijak ne. ",, No tak mne napadá jen jedna možnost. Podle mne," Odmlčel se a podíval se na Baheštura,, podle mne si myslí že ho podvádíš se ženou. Anebo že se ti líbí, ale k ničemu nedošlo. Vždyť už jsou spolu rok, a pořád k ničemu nedošlo."

,, Ne, neboj to nehrozí, vše je v pořádku. ",, Nu tak když myslíš.." Jeremius to myslel vážně. Musel si začít dávat pozor.,, Ještě jedna věc, a věřím žes mi říkal pravdu, ale  z princezniny strany může o něco jít, po tomhle už bych tomu věřil." Podalmu list. Baheštur ho převzal a uklidil do kazajky.,, Rozumím. ",, Tak a teď k plánu. Chci abys vedl jezdectví. Já provedu pěchotní úder skrze obranu, a projdu do pevnosti. Jasně? ",, Máš to mít." Jeremius se s ním rozloučil kývnutím hlavy. Mladý khergita osaměl. Otevřel psaní a rozhodl se to přečíst. Povzdechl si. Hned na prvním řádku byla chyba v oslovení jeho rodným jazykem. Kolikrát už to princezně říkal, ale ona jako by to dělala schválně.

,, Bej al-tu Ch'mudin"
,, Píši ti příteli, protože jsem se doslechl že jsi v stepi. Chtěla bych ti napsat, že na sebe máš dávat pozor, protože Wíglaf tam s tebou není, aby na tebe dával pozor. Kouká mi zrovna přes rameno, mám ti vyřídít, že tě stáhne z kůže jestli to zkazíš. Jako tvá královna ti přikazuji se vrátit. Mám pro tebe ještě dost úkolů.
Sbohem. "

Upřímně, Khergitu překvapila krátkosti vzkazu. Vstal a zadíval se do dálek, v dálce byla vidět pevnost, kam měl útočit. Bohové, bude to těžký boj....

Porovnal si svou výstroj a vlezl do sudu s vodou smíchanou s uhlím a černým barvivem. ,,Takhle nás neuvidí, nidko z nich." Řekl Jarema a sám vylezl z sudu. Takto to zopakoval každý člen družiny, až nakonec všichni vypadaly stejně.

Ve tmě nebylo nikoho vidět ani slyšet. Khergitský strážný se podíval na sého kamaráda. ,,Myslím že půjdu spát." Jeho kamarád se na něj podíval. ,,To bych nedělal, víš že náš velitel chodí na prohlídky hradu, že ano?" Odpověď mu ale nepřišla. Šel se proto podívat, co se děje, a vykoukl z strážnice. ,,Jestli jsi šel zase sp-" Dál už nic neřekl, protože mu hrtanem projelo ostří dýky.