Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG.

II.

Jezdec na černém koni s hustým plnovousem a šavlí v ruce jel proti němu. Hulán se rychle zamyslel. Viděl štít s erbem, bílého koně v rudém poli a rudého koně v bílém poli. Rychle tasil šavli a vší silou se vrhnul na jezdce. Věděl, že je předurčen smrti, avšak povedlo-li by se mu zabít jezdce, Chán by mu byl navždy vděčný. Pobídl svého koně a jel vstříc smrti. Kolem něho byla šílená vřava. Khergitský čambul plnou rychlostí naletěl do masy pěchoty a posunul ji hybnou silou o několik metrů dozadu. 

Linie však nezkolabovala a hrdě se držela dál. Nejenže odrazila nápor, ale za pomoci rytířů se teď ukrutně bránila. Před kopími ležela narovnaná těla koní a jezdců, na druhé straně mnohem méně seržantů, kopiníků a kušníků, obě řady byli přitom od sebe ani ne pár metrů, a přesto všechno se nepomíchali, zůstali tam, kde byli. Dva jezdci v těžké zbroji se proti sobě rozjeli. Hulán v poslední chvíli místo šavle vzal svůj palcát a plnou silou udeřil na štít protivníka. Muž v rytířské zbroji natočil svého koně bokem, vykryl druhý úder a poté rychlým švihnutím šavle udeřil na holou Hulánovu hlavu. Muž se sotva znatelným heknutím zhroutil z koňského sedla. Poslední jeho myšlena patřila Tengrimu s modlitbou, aby zachránil Chána.

*

Podzimní listí padalo ze stromů a vítr nesl vůni lesa daleko, předaleko. To bylo ještě v dobách kdy do zdejších pralesů nevkročila po celý den lidská noha. Avšak v létě roku 1258 a převážně na podzim téhož roku tam bylo neobvykle živo. Silnice zde byla jen jediná, úzká. A přesto všechno zde procházelo přes sto mužů vzbouřenecké armády, která jako svého krále uznávala pána z Veluky, nikoli krále Graveta. Ostatně král ovládal už pouze sever své země, a i tam měl oslabenou pozici. Obzvláště teď, když se ze dalekého severu vrátil vyslanec a zároveň králův největší nepřítel. Pán z Jelkaly a Etrosku, vrchní maršálek Tiberius bej. I jel směrem na sever ke svým novým spojencům proti samotnému králi Swadie, který po ročním míru rozhodl se znovu zaútočit. Tiberius sotva že zachránil Vaegirské obchodní karavany, které znamenaly příliv peněz do chudého rozpočtu vzbouřenců, musel hned povolat svou družinu a porazit početnější šiky chánovi. A teď, pote co načerpal síly, obléhal jeden severní hrad za druhým. První mu k nohám spadla pevnost Ibdeles, poté oblehnul samotné město Jalen. Věděl dobře že tam má své hnízdo král, a tak svolával oddíly, jako byl tento.

*

Strážní ohně plápolali již tři dny. Král Gravet unaveně zazíval, přesto však odmítal jít spát. Obležení neobležení trvalo již tři dny. On, král, který měl ve městě pět tisíc mužů, neustále byl na pozoru před třemi tisíci muži rebelů. Musel však uznat, že kde on měl výhodu ve kvantitě, oni si to vynahradili na kvalitě. Neustálé výpady, které zpočátku navrhoval, se ukázali být sebevražedné kvůli těm mizerným Huskarlům, kteří nejenže snad ani nechodily spát, ale sami útočili kdykoliv a kdekoliv. Král už nemohl nadále ani pokoušet se ignorovat, že byl odtržen od moci. Pokud padne Jalen, zbude mu již jen stará pevnost na severní hranici, ale ta mu bude k ničemu, nápor nevydrží, a poté bude on vyhnancem a ne naopak. Promnul si oči. Kolikrát už bejičovi vnutil bitvu a kolikrát mu ta jeho zpropadená khergitská láska k jízdě pomohla.

 ,, K čemu je ti jízda ale tady, beji?" Říkával si starý král. Nedávno zrovna odjel oddíl jízdy někam na sever, ale dnes ráno se vrátil, ono pravdou je, pomyslel si král, že i můj bratranec swadijský král mi slíbil pomoc, a jeho posel dorazil dnes ráno. ,,Pane, útočí na nás!" ,, Kdo přesně?" Seržant se rychle podíval a řekl :,, Tellrog, pane." ,,K sakru, kde jich vzal tolik?! I já mám problém udržovat pět set seržantů na stát, a on jich má dvě stě jen v družině?!" Připravte kušníky." ,,Ano pane!"Střet se zpočátku vyvíjel příznivě pro královskou stranu, alespoň tak to mělo vypadat. Spousta nových rekrutů, z poloviny obsazených domobranou města, se bylo statečně, až do okamžiku, kdy se z druhé strany hradeb přehouplo asi dvě stě nordů. Ti vpadli do boku obráncům, a stal se z toho nepřehledný střet, kde se každému bitevní pole zmenšilo na dosah ruky.