Prolog I

58 3 1
                                    

Rok dvanáctistý třicátý osmý byl přinejmenším podivným. Různá znamení na nebi a na zemi značila všelijaké pohromy a katastrofy apokalyptických rozměrů, a vesničtí stařešinové prorokovali roky válek a hladu. Lid se strachem díval k divokým polím, odkud mohlo kdykoliv přijít nebezpečí, které je mohlo zasáhnout.

Nový chán, který porazil svého staršího bratra, a na pevno se usadil na svém trůnu, potřeboval ukázat svojí sílu, a zahájil shromažďování svého mohutného vojska. Vpadl na západ a sever, a poplenil ho. Ovšem už v květnu byl poražen a spousta khergitů se rozprchla po celém kontinentu a Chán musel kvůli tomu příští dva roky prokazoval svou moc po své říši, aby se mu nevzbouřila. 

Jeho bratr odešel z Khergitské říše, a stal se hostem rhodockého království, kde prokazoval služby jako žoldák, pod jehož praporem vždycky pár tisíc Khergitů sloužilo. Když se v prosinci téhož roku svobodné město Veluka rozhodlo definitivně příjmout jako svého vládce krále Graveta, mladého krále Rhodockého, vzali to ostatní země jako nebezpečí a okamžitě napadli svého jižního souseda. Po více než roce bojů se Rhodokům skutečně podařilo si uhájit své, ovšem museli se spokojit s postoupením některých území svému okolí. A v zimě to skutečně vypadalo, že by mohl bít i mír. Že je to však nemožné chápali víceméně všechny pomazané hlavy Kalrádie,a s tímto pomalu vkročil Kalradisjký Kontinent do nového roku, dvanáctistého čtyřicátého.

Déšť pomalu padal na střechy vypálených vesnických domů. Dým z hašeného ohně se pomalinku, jakoby líně držel u země. Vůně deště, ohně a dýmu se nesla vzduchem a štiplavě se zahryzávala do paměti. V ranní mlze se pomalinku objevoval obrys jezdce. Čím blíže místu byl, tím lépe se daly poznat detaily jeho vzhledu. 

Byl pohledný, okolo dvaceti let. Jeho černý kůň opatrně našlapoval, tak jako Khergitské koně z východních čambulů. Měl až na jediný pruh vlasů po khergitském způsobů vyholenou hlavu, lehce šikmé oči mandlového tvaru. Zhluboka se nadechl. Ucítil onu kombinaci vůně spáleniště a deště se slámou. Obešel zhroucený dům, popotáhl si opasek s šavlí, upravil štít na zádech a nasedl na koně. Měl před sebou ještě velmi dlouhou cestu a doufal, že ji do týdne stihne. Jel stepí už dva týdny, a již cítil únavu. Popohnal koně a jel směrem k hradu Senuzgda. Odtud plánoval jet průsmykem směrem k městu Yalen. Tam se rozhodl začít svoji kariéru žoldáka. Přidám se k semenům, říkal si, nebo k rejtarům, hlavně ať jsem v jízdě. Tak spřádal své plány mladý muž ze stepi.

Cesta mu nakonec zabrala o den více, než původně plánoval, a to kvůli deštivému počasí. Dorazil k městu Jalen, a zůstal chvíli na kopci a kochal se výhledem na město. Bylo obrovské. Odhadoval, že by se jen do jeho zdí mohlo vejít na padesát tisíc lidí. Pomalu vjížděl do města, které svým bohatstvím lákalo všechny okolní národy, především pak Nordy, se kterými hraničilo. Nasadil si svou přilbu, kterou měli v oblibě především khergitští jízdní kopiníci, jinak řečeno huláni, a svou drahou zbroj, pořádně si srovnal svůj drahý pás se šavlí a srovnal si štít přes záda na bojarský způsob. 

Jak projížděl ulicí, uviděl kupce s drahými kůžemi. Zastavil koně a kupec naň zvolal: ,,Čímpak mohu sloužit, efendi?" Khergit se velice unaveně podíval na obchodníka. Bratříčku, kdybys viděl takové věci jako já, byl bys taky znavený, pomyslel si. ,, Jsem znaven bratříčku, nevíš, kde je tady nějaký dobrý hostinec, nebo krčma, prostě jakékoliv místo kde se mohu najíst k tomu se napít a zároveň poslechnout jaké jsou novinky ve světě?" ,, Tak to musíš jet touhle cestou a pak dolů, kolem kašny, a tam je dobrý hostinec, uvidíš, přijmou tě vlídně, řekneš-li, že jsi ode mne." Kupec se pak zachmuřil, a řekl ,,Je pravda co se povídá, že chán bude chtít uzavřít stezky na jih?" Mladý khergita se na něho podíval zcela vážně a odpověděl mu ,, Jestli ne letos, příští rok určitě, já bych to viděl tak na tuhle zimu, ale je možné že je uzavře až na jaře, záleží, kdy mu dají šáhové na jihu příležitost." 

Podíval se pořádně po zboží. ,, Nemáš tu nějaký už upravený medvědí žaludek? Hodí se k nouzi, nemáš-li kotlík." Kupec se zasmál. ,, Znám ten způsob vaření, je to opravdu tak dobré?" ,,Ale ano, ale musí to být žaludek jeskynního medvěda, jinak se ti propálí." ,,Děkuji za radu, na-tu ho máš, není sice levný, ale dám ti ho za menší cenu, jako poděkování za informace a radu."

Jezdec mu tam nechal dvě stě denárů a odjel cestou, jakou mu kupec poradil. Dojel až k onomu hostinci. Uvítali ho velmi dobře, a jakmile řekl, že jde od kupce, velmi rád se ho ujal krčmář. Než se cizinec nadál, dostal gulášek, chleba a džbánek piva. 

Najedl se a poté poslouchal hovor dvou žoldnéřských ozbrojenců ze Swadie,, Povídám ti, starý král umře, a bude vojna. Je jedno s kým, ale náš mírný život skončí a budeme se trmácet po Rhodockém království jako před pár lety. Musíme se připravit. Teď zrovna nemáme pána, ale věřím, že se někdo najde, nemám pravdu, chlapi?" Hospoda mu odpověděla hlasitým ano, a pak hovory jednotlivců pokračovali.

 Starší z ozbrojenců se podíval po hospodě a všiml si mladého jezdce. ,,Pojď k nám příteli a napij se s námi! Hospodský, dej mu ještě pivo!" Nově příchozí si přisedl. ,,Jakpak ti máme říkat?" Khergit ocenil jejich ochotu neslídit po jeho minulosti a odpověděl: ,,Tiberius Sanjar Ukban bej." Nálevna ztichla. Ozbrojenec se uctivě dotknul prsty rukou a rtů a pravil. ,,Efendi." Na což mu Tiberius odpověděl ,,Al eillah al muddin". Poté vzal džbán, společně si přiťukli a řekl. ,,Sháním muže, nemáte někdo zájem?" Náhle z chodby vyšla těhotná žena, a vedle ní mladý Khergitský jezdec. ,, Já pane!" „Jsi docela mladý příteli, ale gratuluji ti k dítěti." Zahlaholil s korbelem v ruce Tiberius. „ Jak se bude jmenovat?" ,,Baheštur."

*


Sedlo A Hedvábí-Mount and Blade OG.Kde žijí příběhy. Začni objevovat