Dvanáctý element

.13.

Obr: JOFRÉ

Nositel elementu vzduchu, 37 let

Večer jsem zaklepal na pokoj dvojčat. Ozvalo se DÁLE. Vešel jsem, a viděl jsem, že se chystají do sprchy, podle ručníků v rukou.

,, Čau, sorry, že ruším, jdu vám jen ukázat ten telefon. Šlo to hladce." Zalhal jsem, a nezmínil se o tom, že jsem si ho málem rozbil.

,, Máš ho udržovat až do pondělí." Řekl Louis.

,, To budu, jen, abyste věděli, že to umím, pak se chci soustředit i na jiný věci."

,, Jo. Tak fajn. Když ho dokážeš udržovat nabitý..." Oba na sobě měli stejné žluté mikiny, a Remi měl k tomu na sobě vysoké nadkolenky. K tomu boxerky s Pikachu. Opravdu tragikomická kombinace. Musel jsem se držet, abych se nesmál.

,, Dáte mi svoje čísla?"

,, Cože?"

,, No...teta chtěla, abych si na všechny vzal telefon, kdyby něco. Vaše čísla ještě nemám."

,, Tak nám nadiktuj svoje." Řekl Louis a oba kluci vytáhli mobily.

,, 606 937 643 ( Poznámka autorky, toto číslo je skutečné. Má někdo odvahu na něj zavolat? Pokud ano, zeptejte se do telefonu, zda mluvíte s vládcem Kruhu :D) Kdo to dokáže, vyhraje speciální cenu)

,, Ukládám, takže, jméno: DÍVAJÍCÍ SE KAZIŠUK." Řekl Remi a Louis vyprskl smíchy. Fakt děsně vtipný!

,, Já si vás chtěl uložit jako Hrom a Blesk, ale asi najdu nějakou méně lichotivou přezdívku!"

 Zavrčel jsem. ,, Ostatně, přesně jako Hrom a Blesk, jeden bez druhého nemohou fungovat, a zatímco jeden ničí, ten druhý je hlučný a nehorázně otravný."

,, A kdo z nás je Hrom, a kdo Blesk?" Zeptal se Remi, ale Louis po něm střelil naštvaným pohledem. Aby se se mnou vůbec nezahazoval...

,, No, Louis je Blesk, a ty jsi Hrom. Když tady tenhle uhodí, ty seš sakra hlasitej!" Ušklíbl jsem se.

,, Jdeme do sprchy." Oznámil mi Remi poté, co stihl ukázkově protočit panenky. 

,, Tak bacha, voda vodí elektřinu, ať nedostanete ránu!"

,, Blesk nám nemůže ublížit, ty jelito!" Vmetl mi do tváře. Protočil jsem panenky. Louis do Remiho střelil jiskru, a ten mu věnoval významný pohled. 

,, No počkej!" Řekl mu tiše. Znovu jsem si málem vykroutil oči z hlavy. Asi už jsem pochopil, k čemu má to jiskření sloužit...

,, Utopte se tam!" Štěkl jsem. To už si mě ale ti dva nevšímali. Napadla mě...jedna věc. Přiblížil jsem se ke koupelně, a když se ozval zvuk sprchy, soustředil jsem se na vodu. Na vodu a na rostoucí chlad v sobě...chtěl jsem jim tu sprchu pořádně ochladit. Podle jekotu, který se ozval, se mi to zřejmě povedlo.

,, Danny, ty pitomče, okamžitě toho nech!" Slyšel jsem z koupelny vřískat Louise. Když jsem toho nenechal, o chvíli později Louis vykoukl ven jen s ručníkem okolo pasu.,, Danieli!"

,, To není Danny. To dělám já!" Ušklíbl jsem se.

,, Ty?" Vyvalil Louis ty svoje obrovský modrý kukadla. ,, To umíš? Tak s tím přestaň! Myslíš si, že je to vtipný?!"

,, Jo! Třeba konečně vychladnete!"

,, Okamžitě nám přestaneš mrazit vodu ve sprše nebo ti ve spánku oholím hlavu!" Nechal jsem toho.