Dvanáctý element

.7.

Obr: VINONA

Nositelka elementu vody, 15 let

Konečně jsem se mohl vypravit za Amy. Od snídaně jsem ji neviděl. Už na mě čekala u stolu, kde byla včera hostina. Srdce mi poskočilo, když jsem si uvědomil, že budeme konečně sami.

,, Tady je náš čáryfuk!" Vítala mě. Jak já byl vděčný, že konečně slyším angličtinu.

,, Co máme dobrýho?" Zajímal jsem se hned.

,, Sendviče. Se šunkou a sýrem a s rajčaty a žervé." Rychle jsem popadl jeden od každého druhu. ,, Tak co? Jaký to bylo?"

,, No...bylo to hodně zajímavý, né, že ne." Musel jsem uznat. ,, Ale mám pocit, že by mě to mělo fascinovat víc. Přece jen, ještě včera touhle dobou jsem neměl o kouzlech a naší rodině ani páru. Měl bych být u vytržení. Jenže to pořád nějak necítím." Přiznal jsem.

,, Co ses učil?" Ptala se.

,, Nejdřív vytahovat sluneční světlo. Pak tohle. Počkej." Luskl jsem prsty, a na okamžik mi v ruce vyskočil oheň. Hned ale vyhasl. ,, No...předtím mi to šlo líp." Přiznal jsem. ,, Potom udělat vítr." Ukáznil jsem svůj dech, a skutečně se kolem nás prohnal vánek. Amy uznale přikývla. ,, No, a pak mluvit se zvířaty. Odpoledne mě čekají další čtyři lekce."

,, To musí být zvláštní pocit, mít schopnosti všech."

,, Pocit je to neskutečný. Já ty elementy cítím. Problém je, že o to nějak nedokážu stát."

,, Vlastně se ti asi nedivím." Přiznala. ,, Někdy je asi lepší být prostě normální."

,, Tak v tom máš teda pravdu." Usmála se na mě, a dolila mi ledový čaj. Byla prostě překrásná! Asi bych se nad ní vzrušil, kdybych ještě neměl to trauma z noci.

,, No, a ty...jak dlouho bydlíš s...s Tetou Ellie a dvojčaty?" Zeptal jsem se.

,, Už to budou...skoro dva měsíce. Ellie je opravdu moc milá." Řekla.

,, A ti dva poděsové? Chovají se k tobě dobře?"

,, No...oni se mnou vůbec nemluví." Přiznala. ,, Nebaví se se mnou. A popravdě, nevadí mi to. Nějak si je nedokážu oblíbit. Jsou fakt divní." Tak v tom jsem s ní souhlasil.

,, Víš...včera jsem viděl něco strašnýho." Přiznal jsem.

,, Myslíš to samý, kvůli čemu si musím dávat na noc sluchátka?" Pousmála se, a já se mírně začervenal. ,, Jak jsem řekla, ignoruj je."

,, Bylo to fakt divný. Remi byl oblečenej jako holka, a Louis ho oslovoval v ženským rodě."

,, Jo, to on dělá. Já se ale o jejich perverznosti nezajímám. Faktem ale je...že se Remi chová jako holka. Až moc. Nemyslím si, že by to bylo tím, že je teplej. Doma se občas oblíká a češe jako holka, a má takový projevy."

,, Tak je třeba nebinární. To je teďka v módě, ne?" Amy se rozesmála.

,, Jo, to je ta nová úžasná móda!" Přitakala. ,, Ale to si nemyslím. Jsou prostě na hlavu. Ale...myslím, že Louis Remimu něco dělá. Nevím...občas mi připadá, že ho nějakým způsobem trápí." Tak přesně toho jsem si všiml včera u večeře. ,, A přes to se od něj nechce hnout. Navíc mě občas šikanují. Nechávají blikat světla v mém pokoji nebo mi vypojují spotřebiče. Taky mi říkají Bezelementární částice."

,, To je teda pěkně hnusný." Už jsem si všiml, že se ostatní nechovají k Amy dvakrát hezky. Jako by byla něco míň.

,, Já to neřeším." Řekla. ,, Ty jsi ale jinej." Tak jo. Bylo to tu. Ta šance ji konečně pozvat na rande. Vlastně jsem na rande holku ještě nepozval. Jednou pozvala jedna mě. Nedopadlo to nejlíp...Ukázalo se, že si nemáme co říct. Pak jsem, velice krátce, chodil s jednou dívkou. Asi měsíc a půl. Než se ukázalo, že ještě přede mnou stihla dát dvěma dalším...Od té doby jsem se už s nikým takhle blíž neseznámil.

,, Ty, Amy...nezašla bys někdy, nechtěla bys...myslím...někam jít?" Podívala se na mě těma krásnýma hnědýma očima.

,, Kam?"

,, Nevím. Kam bys chtěla?"

,, Počkat, to se mě snažíš pozvat na rande?"

,, Nevadí?"

,, Jistě, že ne! Půjdu s tebou moc ráda, Luké." Spadl mi kámen ze srdce. ,, Tak jo. Takže..."

,, Něco vymyslím." Mrkla na mě. Chtěl jsem tam s ní zůstat, ale musel jsem se vrátit na výuku.

 ,, Jsi sladkej." Řekla mi, a dala mi pusu na tvář. Jenže než jsem se stihl rozněžnit, už mě volali. Kousek od nás stáli Pénelope, Evan a teta Ellie. Když jsem k nim přišel, všiml jsem si, že stojí nad mrtvým ptáčkem.

,, Už je tu, tak mu to ukažte." Řekla Ellie.

,, Co? To, jak Pénelope zabila ptáka?" Zavrčel jsem. Penelope po mně střelila chladným pohledem.

,, Já ho nezabila, ty idiote! Do něčeho narazil. Chceme ho přivézt zpátky!" Odsekla. Pak se k němu posadila, natáhla nad ním ruku a něco zašeptala. V tu chvíli se mi zatočila hlava...Viděl jsem ducha. Duši toho ptáka. Viděl jsem, jak jí Pénelope pokývla. Pak vstala, a nad ptákem se usadil Evan. Vzal ho do rukou, a pak pustil. Ptáček ožil, a vyletěl na nejbližší větev. Opravdu před mýma očima oživili mrtvolu ptáka?

,, Jak se to stalo?" Zeptal jsem se.

,, Pénelope přivedla zpět jeho duši, a já mu vdechl život." Vysvětlil Evan. ,, To tě budeme postupně učit."

Nějak se do mě dala touha také zapůsobit. Natáhl jsem ruku a navázal s tím holubem oční kontakt.

Pojď. Přileť za mnou. Pomyslel jsem si. Holub na mě chvíli zíral, ale pak opravdu slétl, a usadil se mi na prstu. Zmatek. Co se stalo? Bolelo to. Ty jsi můj nový přítel? Prožíval holub, a já to vycítil.

,, Vidím, že si ho táta vzal pěkně do parády." Řekl spokojeně Evan. Penelope se jen zlostně ušklíbla.

,, Počkej zítra." Řekla mi. Co tím mohla myslet? Snad nebudeme křísit mrtvé lidi! To poslední, co tady ještě chybělo, byla zombie apokalypsa. Ale ten kontakt se zvířaty se mi líbil. Cítil jsem čistotu jejich duší, a to mě uklidňovalo. Uvědomil jsem si, že strejda Villiam má asi nejlepší schopnost. Nicméně teď mě čekala lekce s Vinonou, a pak s Térrencem. Toho jsem se nebál. Oba se zdáli být docela milí. A tak jsem se neochotně rozloučil s Amy, a vydal se za Vinonou.