• I'm Scared •

~7~

Vycházím ze školy, někdo by řekl konečně, ale já ne.
Opravdu bych se radši dalších několik hodin učila, než byla doma s otcem.

Tak jako vždy jsem šla tím nejpomalejším krokem, nechci domů.

Zhruba po 20 minutách jsem došla domů.
V předsíni jsem se svlékla, a poté si umyla ruce.
Na nic jsem nečekala, a rozešla se rychle ke mně do pokoje.

Zavřela jsem za sebou dveře , a hodila tašku na zem, poté jsem si jako vždy lehla do postele.
Vůbec nevím co dělat, každý den je úplně samí, unavuje mě to.

Vzala jsem si mobil a pustila nějaký serial, protože opravdu nevím co dělat.

Uběhla nějaká doba, a já slyšela otce, jak jde směrem k mému pokoji.
Vypla jsem serial, a vyděšeně koukala na dveře, a jen čekala než přijde.

Po chvilce se objevil mezi dveřmi.

„Udělej mi něco k jidlu” pronesl, a já si oddechla.
Ale nechápu to, nemá snad ruce?.. Proč mu mám furt dělat jídlo.

„A co třeba poprosit?” pronesla jsem.
Hned jsem toho litovala, nechtěla jsem to říct nahlas.
Vždycky si tohle říkám v duchu, ne nahlas..ale teď mi to nějak ujelo.

„Co prosim?” pronesl, a rozešel se ke mně.

Jen jsem na něj koukala.

„Když něco řeknu, uděláš to rozumíš.. nebudu tě o nic žádat” pronesl vážně, a já na něj kývla.

„A teď běž” dodal a ukázal na dveře.

Jen jsem si povzdechla, a rozešla se do kuchyně.
Udělám rovnou i něco sobě, protože pak už sem nepůjdu.

Zase nevím co mu udělat, ale nechci se s ničím srát moc dlouho, takže jsem se nakonec rozhodla pro těstoviny se šunkou a sýrem.

Sobě jsem udělala tousty, a nalila si k tomu colu.

Vzala jsem jeho jídlo, a rovnou i moje. Rozešla jsem se do obýváku.

Položila sem mu to na stůl, a on se posadil, protože do teď ležel.

„To je pro tebe?” zeptal se, a ukázal na tousty.

„Em.. jo” pronesla jsem.

„Neměla bys tolik jíst” pronesl, a natáhl se pro můj talíř rukou.

„Ale..já nic od rána nejedla” pronesla jsem, a koukala na něj.

„Moc to tak tedy nevypadá” pronesl, a sjel mě pohledem.
Jen jsem sklopila hlavu.
Nesnáším ho.
Myslí si tohle o mně i ostatní lidi?

„Měla bys začít cvičit, jinak tě nikdo chtít nebude” dodal, a vytrhl mi talíř z ruky.
Fajn.
Ať si to sežere, já jíst nemusím.

„Víš.. možná bys opravdu měla omezit jídlo” pronesl, a přitom jedl těstoviny.

„Nebo chceš být tlustá?” dodal.
Nesnáším tyhle jeho kecy.

Odvrátila jsem pohled, a rozešla se do pokoje.
Vzala jsem si telefon a klíče, do kapsy od kalhoty jsem si dala čepel od žiletky, jak říkám nosím to sebou snad všude.
Potřebuji na vzduch.

Rozešla jsem se přes obývák do předsíně.

„Kam si myslíš že jdeš?” slyšela jsem za mnou, ale ignorovala ho.

Oblékla jsem si boty, a poté bundu.
Když už jsem chtěla odejít, otce mě chytl za rameno.
Odstrčila jsem ho od sebe, okamžitě ke mně přistoupil zpět, a koukal na mě vražedným pohledem.

„To bylo naposledy” pronesl, a jako vždy mě uhodil přes tvář.
Už jsem zvyklá. Neříkám že to nebolí, ale když se vám to děje každý den, zvyknete si.

„Jestli teď odejdeš, už se nevracej” pronesl.

Klidně, všude je líp než tady. Řekla jsem si v duchu, rozhodně to nevypustím z pusy nahlas.

Prostě jsem se sebrala a odešla.
Stejně se vrátím, budu muset.

Když jsem byla už venku, nevěděla jsem vůbec kam jít, nevzala jsem si ani žádné peníze.
Jen jsem se procházela.

Napadlo mě že bych mohla zkusit jít k Tomovi? Je to absurdní, ale klidně budu radši tam než u mě doma.
Vím kde bydlí, vlastně i kudy se tak jde.
Kolem toho domu jsem šla už několikrát, jen jsem nevěděla že je jejich.

Uběhlo několik minut , a já došla k jejich baráku.
Tohle je těžší než jsem si myslela, strašně jsem se bála zazvonit.
Proč jsem sem vůbec chodila?
Ani s ním moc nemluvím, bojím se ho. Třeba že ho naštvu nebo tak něco, a on mě uhodí.

Zhluboka jsem se nadechla, a zazvonila.
Jak už jsem řekla, všude je lépe než doma s otcem.

Čekala jsem než někdo otevře, to čekání bylo strašný, připadalo mi to věčný, ale zároveň jsem nechtěla aby někdo otevřel.
Bála jsem se.

Najednou se dveře otevřeli, stál v nich Bill.
Když mě uviděl, nahodil překvapený výraz.

„Ahoj..co tady děláš?” zeptal se, a pustil mě dovnitř.
Chvíli jsem váhala, ale poté jsem vešla.
Na Billovu otázku jsem neodpověděla, nevěděla jsem co.

„Tome!” zakřičel Bill.

„Máš tady Tracy!” dodal.

Po chvilce jsem slyšela, jak jde někde ze schodů.

„Cože?” zakřičel zpátky.

Když se objevil v obýváku, rozešel se ihned ke mně.

„Co tady děláš?” položil mi stejnou otázku jako Bill.
Jen jsem mykla rameny.

„No každopádně mi samozřejmě nevadí že jseš tady” dodal.

„Tak já vás tady nechám samotný” pronesl Bill, a "nenápadně" mrkl na Toma.

„Půjdem do pokoje?” zeptal se Tom , a otočil se na mě.
Jako vždy sem kývla, a on se hned rozešel do pokoje, následovala jsem ho.

Když jsme přišli do pokoje, Tom se rozvalil na posteli, a já stála u postele.

Poklepal na místo vedle sebe, a naznačil ať jdu za ním, jen jsem zakývala záporně hlavou.

„Notak” pronesl, a opět naznačil ať si vlezu vedle něj.

„To chceš celou dobu stát?” zeptal se.
Neodpověděla jsem.

„Já nekoušu Tracy” dodal, a trochu se posunul aby vytvořil větší místo pro mě.

Chvíli jsem na něj koukala, a poté se vedle něj posadila.

„Nelehneš si?” zeptal se, a já se na něj otočila.
Neviděla jsem na něj, protože on ležel a já seděla.

„Ne..” odpověděla jsem jako vždy potichu.

„Fajn..” pronesl, a posadil se.
Otočila jsem se k němu čelem.

Chvíli na mě koukal, nechápala jsem proč, ale divně si mě prohlížel..bylo to až nepříjemné.

„Není ti horko?” zeptal se pochvilce, a chytl mě za ruku.

Jako vždy jsem vytrhla ruku z jeho sevření, a odsedla si od něj.
Proč to furt dělá.

„Co je s tebou.. Tracy?” zeptal se, a koukal na mě.

★   ★   ★

B.