• I'm Scared •

~5~

O : kde kurva vězíš, uvědomuješ si kolik je hodin?!

Zakřičel do telefonu, až jsem se lekla.

O : ať jseš do 10 minut doma, jinak si mě nepřej.

Chvíli bylo ticho, a ja jen mlčky stála s telefonem u ucha.

O : Víš co.. radši se domů nevracej, nebo se sama ani v zrcadle nepoznáš.
Opravdu mě už neser.

Začala jsem brečet, tak strašně ho nenávidím.
Jako vždy je opilý, poznám to.
Po téhle větě telefon položil, a já si ho dala od ucha.
Bojím se jít domů, nemůžu tam jít.

Navstevřela jsem dveře od koupelny, a podívala se do pokoje.
Tom nebyl na posteli, ani nikde jinde.
Vyšla jsem z koupelny, a rozešla se k mojí tašce.

Začala jsem v ní hledat, pytlík ve kterým se skrývala čepel od žiletky.
Já vím že bych neměla, ale je to pro mě jediný způsob jak uniknout z týhle hnusný reality.

Nějakou dobu jsem to nemohla najít, začala jsem panikařit.

„Kurva” zanadávala jsem si pro sebe, a začala opět brečet.
Potřebuji to, musela jsem to nechat u mě v pokoji.

„Tracy?” pronesl někdo zamnou, a já zmrzla na místě.

„Co to děláš?” Zeptal se Tom, slyšela jsem jak se ke mně přibližuje.

Začala jsem zrychleně dýchat.
Pořád jsem brečela.
Nemohla jsem se otočit, takže jsem ho nechala dojít až ke mně.

Nakonec mě obešel, a postavil se přede mě.
Sklopila jsem hlavu, nesmí mě takhle vidět.

Na mojí bradě se objevila jeho ruka, trochu jsem sebou cukla, ale neustoupila od něj.
Nejsem zvyklá na takhle jemný dotek.

Zvedl mi hlavu, a koukl mi do očí.
Pořád jsem měla oči od slz, cítila jsem to.
Pohladil mě po tváři, v tuhle chvíli jsem se cítila skvěle.

„Co se stalo?” zeptal se , a koukal mi do očí.

Jen jsem zakroutila hlavou, aby to neřešil.

„Proč pláčeš?” zeptal se, a mně se chtělo brečet ještě víc.
Takovou dobu se ke mně takto nikdo nechoval.
Zapomněla jsem jak je to skvělý pocit, být milována, a chtěná.

Chtěla jsem ho obejmout, cítit lásku..ale v podstatě ho vůbec neznám, bojím se.

Odstoupila jsem od něho, a popadla svojí tašku.
Rychlím krokem jsem se rozešla ke dveřím, a chystala se opustit jeho pokoj.
Musím domů, čím později přijdu, tím to bude horší.
Jenže Tom mě chytl za ruku, a ja vyjekla.

„Au!” Jako vždy jsem vytrhla ruku z jeho sevření.

„Máš něco s rukou?” zeptal se, a chtěl mě za ni chytit znova, ale ja uhla.
Jen jsem zakývala záporně hlavou.

Opět jsem se pokusila opustit jeho pokoj, a tentokrát si dala pozor jestli se mě nepokusí znovu chytit.
Nepokusil, ale rozešel se za mnou.

„Tracy?” pronesl za mými zády.

„Co se stalo?” dodal, a já se zastavila.

„Potřebuji domů” odpověděla jsem potichu.

„A kvůli tomu brečíš?” zeptal se , a stoupl si přede mě.
Kéž by věděl..vlastně ne.
Nikdo o tom nesmí vědět, natož nějaký kluk z mojí třídy.

Jen jsem zklopila hlavu.

„Měla si mi říct..odvezu tě” pronesl.

„Pojď” dodal a rozešel se do předsíně.

Začal se oblékat, a já tak taky udělala.
Poté jsme opustili jejich dům, nejspíš tedy i Billův.

Nastoupili jsme do auta, a Tom vyjel.
Strašně jsem se bála, náš dům je od Toma opravdu kousek.
Celou cestu jsem nervózně klepala nohou.
Cítila jsem na sobě Tomův pohled.

„Všechno v pohodě?” zeptal se, a já se na něj otočila.

Kývla jsem hlavou na souhlas, samozřejmě že jsem lhala.

Tom zaparkoval před mým barákem, a já vystoupila.
Tom stáhl přední okénko, a vystrčil hlavu.

„Můžu tě ráno vyzvednout?” zeptal se, a já kývla.

„Tak v 7:40 tady budu, jo?” dodal, a já opět kývla.

Rozešla jsem se ke vchodovým dveřím, a jen za sebou slyšela, jak Tom odjel.

Odemkla jsem dveře, a poté se vydala nahoru po schodech.
Ještě než jsem odemkla dveře od bytu, jsem se musela několikrát zhluboka nadechnout, a poté jsem vstoupila do bytu.

Potichu jsem se svlékla, a rozešla se do koupelny.
Umyla jsem si ruce, a poté se chtěla rozejít do pokoje, ale ve dveřích od koupelny stál otec.
Strašně jsem se lekla, a hlasitě polkla.

„Kde si kurva byla?!” zakřičel, a přistoupil ke mně.

„Ja - ja dodělávala s jedním klukem úkol do školy” pronesla jsem potichu.

„ Takže ty si byla s klukem, ty couro?!” zakřičel, a uhodil mě přes tvář.

„Copak sem ti to dovolil?” dodal a chytl mě za čelist.

Neodpovídala jsem, jen plakala.

„Nemůžu se na tebe ani dívat, jseš ufňukaná jak malý parchant” pronesl, a jako vždy mě shodil na zem.

„Neříkal jsem ti náhodou do telefonu něco?” pronesl a klekl si ke mně.

„Zopakuj mi co sem ti řekl” dodal, a já na něj jen koukala se slzama v očích.

„Jasně jsem ti řekl, ať se domů nevracíš” pronesl.

„A co si ty udělala?” zeptal se, a v tu chvíli se zvedl.

„Stejně ses vrátila” dodal, a kopl do mě.
Zakňučela jsem bolestí.

„Tati..” pronesla jsem mezi vzlykami.

„Neříkej mi tak!” zakřičel na mě.

Ještě jednou do mě kopl, a pak odešel.
Chytla jsem se za břicho, a nanovo se rozbrečela.

Posadila jsem se, a chvíli jen seděla, a brečela.

Po nějaké době, jsem pomalu došla do mého pokoje, protože mě bolelo cele tělo, a lehla si na postel.
Opět jsem začala plakat, nechci takhle žít.

- - - - - - - -

Seděla jsem u sebe v koupelně, a na ruce měla přiložených několik kapesníku.
Opět jsem to udělala.

Plakala jsem , a přemýšlela nad tím jaký by to bylo, kdyby tady pořád byla máma.

Kapesníky jsem vyhodila do koše, a poté se zvedla ze země, rozešla jsem se do pokoje, kde jsem se převlékla do trička s dlouhým rukávem.

Zalezla jsem do postele, a pokusila se usnout.

★    ★    ★

B.