• I'm Scared •

~4~

Skončila poslední hodina, a já vycházím ze třídy.

Dojdu do šatny, a obleču se, když jsem připravená na odchod, někdo mě chytí za ruku.

Lekla jsem se, a rychle se otočila, byl to Tom i s tím druhým.
Proč mě furt musí chytat za tu ruku, nemůže mě oslovit jménem?

„Jen se chci zeptat, jestli nechceš jet rovnou k nám abychom dodělali ten projekt, a pak už to nemuseli řešit" pronesl.

„Stačí říct ano, nebo ne" dodal.
Když k němu půjdu rovnou po škole, otec mě seřve, no možná i zbije, protože jsem se někde zdržela.
A pokud tam nepůjdu..tak to vlastně udělá i tak, dělá to poslední dobou dost často..i když nemá důvod.
Takže na tom vlastně nezáleží.

Jen jsem kývla hlavou.
Radši budu s klukem kterého ani neznám, než s mým otcem.

„Tak fajn..tak pojď" pronesl, a lehce se usmál.

Celou cestu jsem ho následovala, vlastně oba ty kluky.
Když jsme došli k autu, nastoupili jsme , a Tom vyjel.

Nechápu to, jede s námi i ten druhý.
Možná bydlí někde poblíž..nebo jsou sourozenci?

Po cestě jsem koukala z okna.
Jeli jsme kolem našeho baráku, projel mi mráz po zádech, co se asi stane až se vrátím domů?

Po nějaké chvilce zastavil, bydlí u mě poměrně blízko, pěšky by to bylo tak 15 minut.

Vystoupili jsme, a kluci se rozešli k nějakému domu, následovala jsem je.

Tom odemkl, a my vešli dovnitř.
Bylo to tady nádherný.

Kluci se začali svlékat, a pak se ten černovlasý ztratil v nějaké místnosti.
Sundala jsem si boty, a poté bundu, nevěděla jsem kam jí dám tak jsem tam chvíli mlčky stála, a přemýšlela.
Nechci ji dát někam kam nepatří.

„Bundu si můžeš dát sem" pronesl Tom, a položil mi ruku na záda.
Okamžitě jsem se od něj odtáhla.

„Promiň.." pronesl, a koukal na mě.

Svojí bundu jsem dala tam kam mi řekl, a pak se na něj podívala.

„Pojď za mnou" pronesl, a někam se rozešel.
Došli jsme do koupelny, umyl si ruce a pak tam pustil mě.
Myla jsem si ruce když v tom na mě promluvil.

„Možná by sis měla vyhrnou ty rukávy" pronesl, a já ho ignorovala.
Normálně to dělám ale, když je tady on, nemůžu.

„A nebo taky nemusíš" dodal po chvilce, a já vypla vodu.
Měla jsem je trochu mokrý, ale to se dá přežít.

Rozešel se z koupelny, a já ho opět následovala.
Došli jsme do nějakého pokoje , nejspíš to byl jeho pokoj.

V pokoji svojí tašku hodil na židli, a začal v ní něco hrabat.
Já svojí tašku položila na zem a koukala na něj.

„Můžeš se posadit na postel.. jestli chceš" pronesl a já tak udělala.
Z tašky vytáhl náš nedodělaný projekt , a položil ho na postel.

„Už nevím co tam psát" pronesl, a posadil se na postel.
Já si od něj jako vždy odsedla, dělám to prostě pokaždé, když je u mě někdo moc blízko.

„Proč tohle pořad děláš?" zeptal se, a nadzvedl obočí, jen jsem mykla rameny.

„Štítíš se kluků..nebo bojíš?" dodal, a koukal na mě.

„Cítím se nesvá" pronesla jsem potichu.
Pravda je že když od někoho sedím daleko, vím že mě nemůže uhodit.. nebo to si aspoň myslím.

„Aha" odpověděl, a pak se podíval na ten projekt.

„A nestačí to už?" zeptal se, a otočil projekt na mě. Opět jsem mykla rameny.

„Proč skoro vůbec nemluvíš?" zeptal se.
Nechci říct nějakou blbost, který bych pak litovala, přesně jako u otce.

„Doma přece musíš mluvit, s rodičemi" dodal.
Ani jsem si to neuvědomila, a zakývala zákeřně hlavou.

„Ne?" zeptal se.
Místo tohohle bych radši dělala ten projekt.

„Jen chci abys věděla, že semnou a s Billem můžeš mluvit úplně v pohodě..a nemusíš se bát" pronesl protože jsem opět mlčela.

Jen jsem na něj kývla, a on se usmál.

„Doděláme ten projekt, ano?" pronesl, a já kývla hlavou.

„Ano?" řekl ještě jednou a já se na něj podívala.

„Ano" pronesla jsem, bála jsem se co by se stalo kdybych neposlechla.

„Vidíš jak to jde" pronesl, a poté jsme se vrhli na projekt.

- - - - - - - - - - - - - -

Před pár minutami jsme dodělali náš společný projekt, a já momentálně koukám na Toma, jak dělá něco u stolu.

„Nechceš se ještě kouknout na nějaký film? Domů tě pak klidně odvezu" pronesl, a otočil se na mě.

Chtěla jsem říct že musím domů, ale bála jsem se, takže jsem prostě kývla na souhlas.
Jsem strašně blbá.

„Tak fajn" odpověděl, a šel ke mně, lehl si na postel, a já pořád seděla.

„Asi si lehni..abys na to líp viděla" pronesl, a já se podívala na svoje ruce.

„Budeme koukat na film..nebudu na tebe nijak sahat" dodal, a já se na něj otočila.

„Jen říkám..aby ses vedle mě nebála ležet" pronesl ještě, a já si vedle něj nakonec lehla.

Byla mezi námi poměrně dost velká mezera, za což jsem ráda.
Normálně by se mezi nás vešel ještě jeden člověk.

Pustil nějaký film, popravdě jsem to vůbec nevnímala, furt jsem myslela na to co se stane až se vrátím domů, ani se tam nechci vracet.
Všude je mi lépe než tam.

Z mého přemýšlení mě vyrušila Tomova ruka na mém rameně.
Okamžitě jsem se posadila a podívala se na něj, vadí mi když se mě dotýka.

„Nechtěl jsem na tebe sahat, ale vůbec si nevnímala" pronesl.

„Chtěl jsem ti říct že ti někdo volá" pronesl, a mně se na tváři objevil vyděšený výraz.
Kdo jiný by mi mohl volat než otec?

Koukla jsem se na telefon.
Opravdu to byl on, v tu chvilku jsem cítila srdce až v krku.

„Jestli chceš můžeš jít do koupelny" pronesl Tom, zatím co já mlčky sledovala vyzvánějící telefon.

Odhodlala jsem se, a rozešla se do koupelny.
Ještě chvíli jsem na ten telefon koukala, a pak ho zvedla.
Pomalu jsem ho přiložila k uchu, třepala se mi ruka.

★  ★  ★

B.