Písař a Malíř [POMALÉ AKTUALIZACE]

22. kapitola - vše zas nové

*O 2 roky později *

Vešel jsem s Nathem, do budovy mé nové školy, kam budeme od teďka s Natanielem chodit.
Umělecká střední škola.
Když viděli Nathovi malby a kresby, okamžitě ho vzali, čemuž se ani nedivím.
Já jsem se kreslení, začal taky věnovat tak jsem to zkusil, a nějak jsem se sem tedy dostal. Jen mě trochu mrzí, že mámu uvidím jen přes víkendy, protož je to od nás daleko budeme tady s Nathem na intru.
,, myslíš že nás dají do jednoho pokoje?"
Otočil jsem hlavu k němu, a nejistě začal rozhovor.
,, Možná... Máma mluvila s ředitelem, o... Mejch problémech, třeba se šikanou, a tak takže nevím. Mohl bys být můj terapeutickej doprovod"
Zasmál se, zatím co jsme zabočili dál po chodbě.
,,I když ani já bych nechtěl, aby jsi byl s nějakým jiným klukem na pokoji"
Kouknul Nath, jinam.
,,Nemysli na blbosti, víš že jsi jedinej... Pro mě" zašeptal jsem poslední dvě slova a lehce do něj strčil s rukama v kapsách dešťový tmavě modrý bundy.
Nataniel, se pousmál a zastavil před dveřmi.
Zamrazilo mě, a z nervozity jsem měl v břiše motýli. Nádech. Výdech.
Nath, se na mě kouknul, a zaklepal na dveře od ředitelny. ,,Dále" Ozvalo se za dveřmi.
Nataniel otevřel, dveře a já vešel zatímco Nath, šel hned za mnou.
Ředitelna, byla docela široká, a zadní stěna byla celá prosklená.
U stolu seděl možná tak 38letý docela silný muž, a s přátelským úsměvem se na nás koukl. ,,Posaďte se prosím" usmíval se, zatímco já a Nath jsme si sedli.
,,Takže vy asi budete ti nový studenti že ano? Nataniel Kurtzberg a Marc Anciel"
Prolistoval pár papíru a my přikývli.
,,Tvoje matka říkala že jste blízcí přátelé" Koukl ředitel na Natha.
"Ano, s Marcem se známe od 8 třídy a dělali jsme spolu komixy" Usmál se Nataniel a já odvrátil zrak s lehce načervenalou tváří.
Řediteli se rozzářili oči.
"Máte tady nějaké svoje práce? Rád bych viděl váš talent"
Nath zašmátral v brašně co nosí a vytáhl nás první komix. Ještě ráno jsem mu ho dával aby si ho do tý brašny dal, coby si beze mě počal.
Ředitel vzal naší už dva roky starou práci a prohlížel jednu stránku po druhé.
,,Viděl jsem tvoje kresby, tyhle jsou taky tvoje?" Zvedl oči od komixu na Natha.
,,Ano, já jsem kreslil a tady Marc psal" poukázal na mě, a já se znovu usmál.
,,Máte dobré rozdělenou práci, chválím vás je to dobré." Usmál se ředitel a vrátil komix Natanielovi.
,, Dobrá takže pokoje, s kolejemi jsou přes dvůr, a budete mít pokoj číslo 83 v prvním patře, spolu. Je tam menší kuchyňka, ale na obědy, se chodí normálně do jídelny. Tady jsou klíče" podal mám ředitel dva klíčky, pro každého jeden. ,,Rozvrh máte tady a učit se začne až od zítra tak se zatím ubydlete, vaše věci byste měli mít už v pokoji" pousmál se a podal nám ještě pár knih a rozvrh. "Tak naskle" Usmál se Nath a my odešli tedy naproti.
,,80, 81, 82, 83!" Četl Nath čísla nad pokoji, v prvním patře, až jsme stáli před dveřmi, naše ho.
Vzal jsem klíče a odemkul. Oba jsme vešli dovnitř. U zdi byla palanda, dvě skříně křeslo s malým stolem, dřevě do koupelny a uprostřed stáli naše věci v kufrech. Nath zavřel za námi a spolu jsme si udiveně prohlíželi náš pokoj. Sedl jsem si na postel, a Nataniel vedle mě. ,,Vypadá to tu skvěle... Jsem rád že máme pokoj spolu" usmál jsem se na Natha. ,,Nepovolil bych, aby mi tě někdo vzal, kdyby jsi měl pokoj s někým jiným" Ušklebyl se lehce.
,,Neboj se to vím" Řekl jsem a políbil ho.
Nath mi polibek oplatil a naklonil se nade mě. Abych pravdu řekl v tomhle nedostali do extrému. Protože Nataniel se hrozně stydí ale já to chápu, musím mu dát čas. Ať už by to bylo dalších pět let.

Odtáhl jsem se, lehce a koukl mu do očí. "Nechceš se spíš zabydlovat než se tady nade mnou sklánět?" Uchechtl jsem se, a Nataniel úplně zrudnul. "A-asi jo..." Pousmál se lehce a sedl si vedle mě.
Všechno se zas nové, jako před těmi dvěma roky kdy jsem potkal Nataniela.
Všechno se lepší když mám po boku jeho...