Písař a Malíř [POMALÉ AKTUALIZACE]

prolog

,,Co na tom nechápeš Marcu!? Musíš na tu novou školu, je lepší, levnější a k žákům se tam chovají slušně!" vylekla moje máma předemnou zatímco jsem seděl na židli u jídelního stolu. Máma si ohrnula její tmavě hnědé, krátké, rovné vlasy. Oči měla bledě modré. Sundal jsem si černou gumičku z ruky, na které jsem měl svoji koženou černou rukavici bez prstů (na druhé ruce taky), a svázal si svoje černé středně dlouhé husté vlasy, do culíku ze kterého mi několik pramenů vlasů spadly zase nad ramena až se z culíku stal miniaturní culík na mích vlasech a cítil jsem jak mi spadli pár pramenů vlasů (spíše prameny které byly něco jako ofina) na čelo . Byl jsem naštvaný ,, nová škola, pět let čekat než se s někým spřátelíš " řekl jsem si v hlavě. Máma mě nechápe, nikdo mě nechápe! Proč je můj život tak složitý! Máma odešla do obýváku a já jsem prásknul dveřmi mého pokoje když jsem do něj vešel. Schoulil jsem se do klubíčka zády ke dveřím a začal jsem myslet co hrozného by se mohlo první den v nové škole stát. Napadaly mě hrozné věci, a to ve mě probudilo ještě větší strach. V panice jsem slyšel jak přišel táta a začal se hádat s mámou. Né že by jsme se stěhovali ale moje bývalá škola byla taková drsnější, myslím tím že učitelé a učitelky žáky neměli moc v lásce, byla tam hodně i šikana, jídlo v školní jídelně bylo odporný, a všechny takové podobné věci. Ale před měsícem se přestavila jiná škola ještě blíž než ta předešlá, a tak mě tam rodiče přihlásili, ke všemu je spojená s gymplem takže tam budu ještě dýl. Stoupl jsem si a šel jsem k mému stolu vedle kterého byla moje vyvýšená postel pod kterou jsem měl malou skříň. Na stole jsem měl položený černý sešit, vzal jsem ho a začal psát. ,, Když jsem chytila akumu rozloučila jsem se s černým kocourem-" začal jsem psát (hrozně rád píšu o berušce,) a když jsem se rozhlédl, , a koukl na hodiny všiml jsem si že je už půl jedné ráno! Rychle jsem položil sešit a převlékl se z mé červené rozeplé mikiny, mého barevně batikované ho trička a mích tmavě modrých džínů, do takové černé mikiny a černých tepláků a sundal jsem si . A v posteli jsem usnul.

Ráno jsem se převlékl zase do mé mikiny, trička, a do džín. Slunce skoro nebylo vidět jelikož bylo zataženo. Vyšel jsem ze svého pokoje do kuchyně kde byla máma a vařila palačinky. ,, Dobré ráno," pozdravila mě zatím co jsem si sedl na židli u jídelního stolu. ,,Jak ses vyspal? " Zeptala se s úsměvem.
,, Dobře" odpověděl jsem ji s neutrálním pohledem v mích sytě zelených očích. ,,Tak šup Marcu musíš dnes do nové školy, tady máš jídlo" podala na talíři palačinky posypané cukrem, a z mého neutrálního pohledu se stal vyčítavý, trochu naštvaný a vyděšení. Máma na chvíli odešla do chodby která vedla buďto ven nebo do obýváku. Koukla a začala se hrabat v jedné velké skříni s jejími taškami a jednu si vytáhla. Přišla zpátky do kuchyně a začala jsi balit věci do práce. ,, Promiň Marcu dnes budeš muset do školy sám víš kde to je ne?" Zvedl jsem hlavu a dojedl palačinku, ,,jo" máma se ještě víc usmála ,,hele v klidu, učitelka tě tam provede vybereš si skříňku a bude to fajn" utišovala mě ale bez úspěchu zlepšit mi náladu. Ve spěchu se koukla na hodinky které měla na ruce, ,,tak pa Marcu večer jsem zpátky, a ať se daří ve škole, pa" zamávala mi a odešla do práce. ,,Pa.." řekl jsem sklesle když zabouchla hlavní dveře a odešla. Já jsem se udivil že jsem jí vlastně viděl protože do práce chodí v 5 hodin ráno. Otočil jsem se na hodiny co byly za mnou.,, 5 hodin ráno?! Ach no tak já pomalu vyrazím " řekl jsem si a v pokoji jsem si začal balit. Chvilku jsem koukal na mobil a pak asi po 45 minutách jsem šel.

Šel jsem ulicemi města a hledal školu. Najednou jsem zahnul do prava a tam stála velká kvádrová budova ze které se táhla ještě jedna menší, dlouhá budova,(očividně školní jídelna). Před školou se scházeli dívky, chlapci a učitelé, jelikož bylo pár minut před osmou hodinou. Šel jsem ke větším hlavním dveřím školy a vešel jsem. Spousta lidí se na mě udiveně koukalo. Od vchodu se táhla dlouhá chodba, okolo dveřích nad kterých byly cedule s nápisy učeben, byly školní skříňky, a na konci chodby byly široké schody. Přišel jsem ke dveřím od ředitelny a zaťukala. Nikdo neotvíral a jen jsem slyšel ,, dále ". Vešel jsem teda do ředitelny. Ředitelna byla bílá malá místnost s dřevěnou podlahou, jedním velkým pracovním stolem (u kterého seděla ředitelka), za stolem bylo jedno velké okno, na stranách bylo pár poliček na kterých byly sošky koček, malé květináče s kytkami, nějaký ten diplom a ty police byly mezi dvěma úzkými prosklenými skříněmi, (na obou stranách). Ředitelka měla světle hnědé krátké vlasy, hnědé oči na sobě šedě modré sako s (ve stejných barvách) širšími kalhoty. Ředitelka se usmála
,, pojď, ty budeš asi Marc Anciel že ano" prolomila ticho když jsem se rozhlížel po její jedinečné ředitelně. ,,A-ano" kuňkl jsem jako odpověď, a posadil jsem se na jednu židli naproti ředitelčinyho stolu. Nervózně jsem si začal hrát s tkaničkou od mé červené rozeplé mikiny. Jakmile pochopila že jsem hodně nervózní, řekla
,, tak Marcu, kde máš rodiče jestli se můžu zeptat" celý jsem se začal hrůzou třást protože jsem tušil že ze mě vypadne jen nějaká blbost jako ,, líbí se mi zahradní židle" a tak jsem se začal vyhýbat jakýmkoliv velkým debatám. ,,No oni jsou v p-praci, já j-jsem je ráno n-neviděl " začal jsem si ještě zběsileji obmotávat tkaničku okolo mého prstu.
Ředitelka si nebyla jistá jestli se mnou něco je nebo jestli nejsem jen nervózní. Koukla se na mě, a zapřela svůj zrak na moje ruce (jelikož jsem měl svoje černé kožené rukavice a ještě černě lakované nehty) hned jak jsem ji zaregistroval, hbitě jsem si strčil ruce do kapes, a ředitelka se trapně usmála, ,,ach promiň jsi jiný než naši obyčejný studenti, ale to nevadí, nové věci někdy nejsou špatné " tak trochu zacitovala. Víceméně jsem se uklidnil. Ředitelka si povzdechla, ,,tak pojď vše ti dám, provedu tě tu a ukážu ti tvoji třídu."

Když jsme prolezli školu asi od sklepa až na střechu, dala mi rozvrh a učebnice. Rozloučila se semnou a odešla. Já jsem stál naproti dveřím mé nové třídy.
Nervózně jsem zaklepal. Najednou někdo začal dveře otevírat, když byly otevřené viděl jsem naší třídní učitelku. Byla to modrooká blondýna. Vešel jsem do třídy. Opět bílá místnost s dřevěnou podlahou a jediným hodně velkým oknem. Lavice byly v řadách s půl metrovým rozestupem a jednou velkou mezerou mezi oběma řadami, koukl jsem se na ostatní co seděli v lavicích. ,,Tak tohle je Marc děti bude tu chodit s vámi do třídy" promluvila a já jsem obrátil zrak na ní. Ředitelka otevřela dveře a o futra se opřela a koukala. Učitelka řekla ,,tak Marcu řekneš nám něco o sobě?" Učitelka se koukla za mě na ředitelku, která naznačovala že nervozitou nepromluvím. Ale já jsem přece jen chtěl říct, ,,a-ahoj já se jmenuji M-Marc Anciel a je mi 14 l-let " pomalu jsem ze sebe dostal. Učitelka se usmála, ,,tak dobrá sedni si támhle do té volné lavice v zadu, za chvíli by měl ještě přijít Nataniel, " ukázala na prázdnou lavici úplně v zadu. S myšlenkou kdo je Nataniel jsem šel k mé nové lavici a sedl jsem si tam. Najednou když chtěla učitelka promluvit vešel do dveří chlapec s zrzavou ofinou přes levé oko (měl zrzavé středně dlouhé rovné vlasy, ) a modrými oči. Decentně jsem se usmál. Chlapec měl na sobě černé kalhoty, oranžové tričko na kterém měl mikinu co vypadalo podobně jako sako. Udýchaní se omluvil ,, dobrý den, jak víte ten blbej autobus tam byl o deset minut dřív, tak mě museli rodiče na rychlo odvést" učitelka kývla hlavou a poslala ho do lavice vedle mě, ,,tak si sedni na svoje místo Natanieli, vedle tebe bude Marc" Nataniel se na mě koukl a usmál se, zatímco jsem přemýšlel co mu řeknu. Nataniel šel ke mě a sedl si vedle. Podal mi ruku ,,ahoj jsem Nataniel" a já jsem mu jako odpověď taky podal ruku ,,j-jmenuju se Marc" koukl se na moji ruku a řekl, ,, pěkné nikdy jsem něco takového neviděl, myslím tu rukavici a ty nehty." Já jsem v si panice dal ruku pod mikinu. ,,Né nechtěl jsem tě vyplašit nebo něco takového," řekl v klidu zatímco učitelka něco vysvětlovala, a tak jsem si položil ruce, pořád nervózní, na klín. Hodina začala...