8. Kapitola - ,, počkej!"

24 4 9
                                    

Když jsem se od něj oddálil, uvědomil jsem si co jsem udělal.
Nevím jak je to možné, ale byl jsem
Ješte červenější než Natanielovo vlasy.
Nath, měl na tváři překvapený výraz. Co jsem to udělal?!
Rychle jsem se rozutekl, abych se dostal, z domu. Okna byla zavřená, a tak jediná cesta ven byly dveře. Když jsem ale běžel ke dveřím, objevil se tam Nataniel. A tak jsem se zastavil. 
Byl jsem v panice, a potřeboval se zklidnit. 
,, Prosím Marcu počkej..."
Řekl zoufale a přišel blíž ke mě.
,,C-co se stalo?..."
Skoro až zašeptal. Začala se mi motat, hlava a tak jsem si sedl do klubíčka zády ke zdi.
,,J-já... N-nevím... Promiň p-promiň" dal jsem si hlavu do kolen.

,,Ty... Jsi.... D-do mě-....?" 
Zaraženě si sedl vedle mě. Koukl jsem se mu do očí.
Oči jsem měl, lehce ubrečené.
Kývl jsem na souhlas.
,, Mrzí mě že ses musel tak trápit..."
Zašeptal, když mě objal.
Zahřálo mě to, u srdce.
,,...m-mám tě v-víc než.... R-rád."

Písař a Malíř  [POMALÉ AKTUALIZACE]Unde poveștirile trăiesc. Descoperă acum