Písař a Malíř [POMALÉ AKTUALIZACE]

1. kapitola - Nejlepší kamarádi

Hodina skončila, a já jsem se vydal domů ale, zastavila mě ředitelka.
,,Marcu ješte jsem tě stihla.
Tak jak se ti tady líbí?"
Nevím proč, ale chvíli jsem musel přemýšlet.
,,Em dobře"
Usmál jsem se.
,, Dobře, ale do zítřka se musíš
Rozhodnout na jaký
kroužek se přihlásíš, je to tu poviné.
Aspoň jeden."
Řekla vážně s důrazem na "Aspoň".
Podala mi papír.
,, Máš tady papír, je tam napsáno
Jaké kroužky tady vedeme"
Koukl jsem se na papír a cestou domů jsem si vybíral.
Doma jsem si sedl do jídelny, až přišla máma.
,,Tak jak se ti první den líbilo je škole?"
Zeptala se nadčeně.
,,Jo dobře" moc jsem ji nevnímal.
Pořád jsem se koukal na ten
papír.
,,Co to je? " Zeptala se v tichu.
,,Hm... Co?!, Jo a, to je jen papír s kroužky, mám si jeden vybrat"
Začal jsem vnímat ale můj pohled se od papíru neotrhnul.
Máma nadzvedla obočí
,,A už sis vybral?"
,,Ne ješte ne"
Lhal jsem.
Chtěl jsem samozřejmě, na výtvarku, ale mámě jsem to nechtěl říkat, neví že mám vlohy k psaní.
,, No nic musím si ješte dodělat něco do práce, a ty by ses měl připravit na zítra do školy." Řekla a odešla.
Já jsem se zavřel do pokoje,
Udělal si úkoly a začal opět psát.
Po hodině jsem usnul.

Ráno mi zazvonil budík, a já jsem se tak lekl že jsem nadskočil.
Všiml jsem si že jsem
Usnul v oblečení, ale nijak
Jsem to neřešil. Zval jsem si batoh
A za 20 min. odešel.
Cestou do třídy jsem se zastavil u ředitelny.
Zaťukal a otevřel.
Ředitelka něco sepisovala.
,, Dobré ráno Marcu, proč jsi taky?"
Zeptala se.
,,Jen jsem přišel odevzdat ten papír"
Dal jsem jí ho a řekl docela potichu
,, Dobrá, takže chceš chodit na výtvarku,
Hodiny výtvarky nejsou určeny, je tam každý den odemčeno a můžeš tam zajít kdykoliv chceš."
Řekla ředitelka a mě jakoby se s těmi slovy
Vytvořil úsměv na tváři.
Odešel jsem a spěchal do třídy.
Než vyučování začalo, stihl ješte přijít
Nataniel.
,,Ahoj " promluvil na mě a já zvedl hlavu.
,,Ahoj"
,,Tak co jak se ti tu líbí?"
Zeptal se mě a sedl si.
,, Víc než dobře " s tebou.
Řekl jsem, a trochu se pro sebe
Začervenal ale chtěl jsem to
ignorovat.
Hodina začala, měli jsme matiku, a já jako
Úplnej debil se ptal Nataniela na primitivní otázky, i když jsem věděl odpověď.
Co to se mnou je? Řekl jsem si ale
Neodpověděl.

Když byla přestávka došel jsem na záchod, jen si trochu opláchnout obličej.
Když jsem se vrátil, Nataniel tam nebyl.
Tak jsem si sedl, a něco
Si začal čmárat.
Najednou se
Přede mnou objevila parta kluků,
Nejspíš středoškoláků.
,, Čau, ty jsi ten novej že jo?"
Řekl ostře ale docela mile jeden z nich.
,,Jo... Proč?"
Odpověděl jsem pomalu v záplavě mírného stresu.
,,Ale jen tak, víš mysleli jsme, jestli by jsi ses nechtěl přidat do party?"
Do party? Mě?
Celé mi to nedávalo smysl.
,,A proč by jste mě měli brát do
party?"
Opravdu mi to přišlo divné.
,, Nevím, abys měl kámoše? A
Nemusel se kamarádit s Nathem"
Jaký měli problém s Natanielem ?
,,Co proti němu máte?"
Když jsem to řekl pár tich kluků protočilo oči.
,,Em... Je divnej, nezapadá, nemá kámoše,
A proč by ses zrovna ty, docela
hustej nováček, měl s ním bavit"
Když to řekl celá představa že bych se
S nimi mohl bavit se rozplynula.
,, Protože i přesto že je divnej tak se
Ke mě chová slušně a
Hned tak někoho neodsoudí"
Namítl jsem a zvýšil hlas,
I když v hlavě jsem si
Toho nebyl
Tak jist.
,, Okay tak jsi tady třeba shnij"
Opatrně zařval.
Když odcházeli Nataniel se vracel.
Sedl si a začal se ptát
,,Co tu ti nafoukanci chtěli?"
Sklopil jsem hlavu
,,Ale nic..."

Později už bylo vše dobré.
Když škola skončila Nath
Se zeptal
,,A jaký kroužek sis vůbec vybral?"
,, Výtvarku"
Jak jsem to řekl rozzářili se mu oči
,,Tam chodím i já můžeme tak dnes zajít "
Jak jsem při jeho nadčený nemohl
nesouhlasit.
,, Dobře" usmál jsem se.
Učebna výtvarky byla jako jeden ateliér nějakého známého umělce.
Místo kde bych mohl strávit hodiny.

Bavili jsme se o různých věcech a přitom Nataniel malovat,
Dokonce namaloval i mě.
Byla to nádherná kresba a
Dal mi ji domů.
Pak jsme se rozloučili a odešli každý
Domů...