Cesta

13. Přátelé

Aby člověk někdy přežil, potřebuje přátele. Rady psychologů, psychiatrů a terapeutů jsou fajn, ale nic z toho není osobní. Pomůžou Vám ten Váš pád brzdit a hledat cestu, jak z té temnoty ven a to i za pomoci léků. Ale není tam ten osobní zájem, přátelství, podpora. Je to prostě jejich práce. A Vy to víte. Když padáte dolů, na dno, tak nejvíce Vám někdy pomůže to, že potkáte na té cestě někoho, kdo už jde opačným směrem. Kdo si sáhl na život, přežil to a už se z toho dna odrazil. A kdo Vás nechce nechat dojít až na to samé dno, ke kterému směřujete. Zkrátka se snaží Vás vzít s sebou, zpět směrem nahoru. A tak si navzájem ukazujete své jizvy na těle i na duši, vyprávíte si svá traumata z dětství i nedávné minulosti, tak podobná a bolestná a on se Vám snaží předat to, co už sám zkusil na cestě zpět do života. A přestože mu vyprávíte o svých životních chybách a prohrách, nesoudí Vás, naslouchá Vám, je Vám oporou. Možná, že tahle zkušenost je nepřenositelná a že kdo to sám nezažil, nemůže Vás ani pochopit. Rady typu vzchop se, nebreč, vem si léky, změň se, dej se do pořádku, už nejsi dítě, ty Vám bohužel při Vašich stavech moc nepomáhají. Ale opravdový zájem, kdy vidíte, že ten člověk opravdu skutečně vnímá, co cítíte a sdílí to s Vámi a chce Vám upřímně a nezištně pomoci, tehdy teprve máte pocit, že nejste sami. Že v tom nejste sami. Máte pocit, že Vám konečně někdo věnuje svůj čas proto, že ho zajímáte, že mu nejste lhostejní. A že Vám chce opravdu pomoci, navzdory svým vlastním problémům. Jen dává a na oplátku od Vás nic nechce. Je to někdo, kdo Vám nechce napsat jen další léky, které Vás a Vaši bolest otupí a které Váš problém nevyřeší, jen odsunou. Někdo, kdo Vám nechce říci nějaké obecné rady a poučky, ale sdílí s Vámi vlastní zkušenost s temnotou. Je to někdo, kdo Vám chce pomoci nalézt cestu. Vaši cestu, jak z toho ven. Pomoci a poradit Vám na základě své vlastní cesty, na které už sám vyzkoušel mnoho věcí a prostředků, jak porazit tu temnotu ve Vás. A některé byly třeba slepé a nefunkční. Jediné co chce, aby Vám bylo lépe a snaží se Vám v tom pomoci, jak jen sám může. A to je pro Vás v tu chvíli strašně moc. I kdyby to mělo být jen vyslechnutí, nebo objetí. A malý, terapeutický dárek, který Vám dá pro chvíle nejhorší už je jen malou třešničkou navíc. Vážím si toho a děkuji, děkuji za tu možnost, čas a zájem. Někdy je opravdu těžké ustát své životní prohry a bez přátel, kteří Vás podrží by to někdy mohlo dopadnout zle. Navíc v momentě, kdy Vaši nejbližší, Ti, na které jste vždy nejvíce spoléhali a o které jste nejvíce stáli Vás nepodrželi, nechali Vás v tom samotné a naopak Vás ještě spíše za to odsoudili. Děkuji, že mi ještě něco dává naději. Naději že žít má přece jen nějaký smysl, byť se to zdá někdy nemožné...