Cesta

4. Bolest a touha

Další noc beze spánku. Kolikátá už? Nepočítáte to, jsou to týdny, co se Váš svět znovu ponořil do úplné temnoty. Připadáte si jako zombie a začínáte dle Vašeho okolí i tak vypadat. Jenže co jim máte vysvětlovat? Jak Vás můžou pochopit? Oni nemůžou pochopit to, co se uvnitř Vás děje. Vaše noci jsou jedna jako druhá. Večer se snažíte vydržet co nejdéle, unavit tělo i hlavu tak, abyste padli o půlnoci vyčerpaní a doufáte, že Vám to pomůže spát až do rána. Jenže každou noc je to stejné - ta bolest ve Vás je silnější. A tak když se probudíte a otevřete oči, je tma. Tma okolo Vás i ve Vás. Jsou opět čtyři hodiny ráno. A Vy víte, že se ani tuto noc nic nezměnilo. Bolest a touha jsou stále přítomny, jako dvě sestry, které s Vámi kráčí ruku v ruce. Jsou propojené, jako spojuje matku a dítě pupeční šňůra. Dokud toužíte, bolí to. Vy to víte, že ta touha po lásce a blízkosti bolí. A že ji nemůžete mít, že Vy nemůžete přinutit druhé, aby Vás milovali. Ale přesto nemůžete přestat po tom toužit. A tak se dál trýzníte bolestí, otvíráte nové a nové rány a sami si do těch čerstvých ran sypete sůl, bičujete se vzpomínkami, které se Vám zaryly do duše, vytahujete ze šuplíků uložené dávné křivdy ale i Ty nejhezčí prožité okamžiky, kdy zjišťujete, že Vás bolí stejně, ne-li více. Váš svět jako by se scvrkl do té jedné Vaší místnosti, která se topí ve tmě, kde všechny Vaše vzpomínky a bolest jsou namačkáni s Vámi a je tu tak těsno, že nemůžete dýchat. Vaše mysl je tak uzavřená v bolesti, že nevidíte budoucnost. Někdy se díváte na své ruce a nejraději byste je pokryli celé jizvami, od shora až dolů, abyste do nich uložili všechny ty rány, které máte na duši. Toužíte vrátit čas a prožívat ty krátké okamžiky štěstí, na které si už jen matně pamatujete. A toužíte mnoho věcí ve Vašem životě udělat jinak, lépe. Ale pomohlo by to? Byli byste jiní? Šťastnější? Byli byste lepší pro NĚ? Opětovali by díky tomu Vaši lásku? Máte pocit naprosté marnosti a beznaděje. Víte, že tohle se nikdy nedozvíte. Že život a čas je neúprosný. Že některé věci už nevrátíte. A také si nechcete připustit, že možná Vás ani milovat zkrátka nechtěli. Protože to Vás bolí nejvíce...