Havrani

Kapitola 13.

   V pokoji našla obě své spolubydlící. Mel seděla tiše v rohu své postele a šila na kousku modré látky. Usmála se na černovlásku. Ava se mezitím přebírala ve své části skříně a hledala vhodné oblečení na Austinovu party. Chtěla být krásná. Musela všechny oslnit, protože byla jeho přítelkyně. Hlavně po včerejší noci musela ukázat, že ona je ta, koho Austin chce. Ne Crystal. Proč zrovna Crystal. Ani se po příchozí nepodívala. Jen doufala, že ona nikam nepůjde.

„Chystáš se na Austinovu party?" zeptala se jí černovláska a posadila se na svou postel připravena si promluvit.

„Jo," odsekla jí vysoká zrzka a vytáhla ze spodu jedné z hromádek černý krátký top. Prohlédla si ho s nataženýma rukama a zakroutila hlavou. Tohle bylo moc odhalené. „Prý je schválená," promluvila Crystal znovu. Opět se dočkala jednoslovné odpovědi. „Takže z toho nebude problém," podotkla černovláska už trochu otráveně, když se na ni zrzka ani jednou nepodívala. Teď si ale připoutala její pozornost. Ava odhodila tmavé tílko na postel vedle mini sukně a podívala se po své spolubydlící. „Nikdo po tobě nechce, abys tam chodila. Zůstaň tady zalezlá a dej nám pokoj." Crystal pokrčila rameny a už se nijak nevyjádřila.

Asi o hodinu později obě odcházely pryč. Crystal už slyšela dunění hudby na chodbě. Byla ráda, že konec téhle party je v jedenáct a ona se možná vyspí. Teď to jen musela přežít. Dala si dlouhou horkou sprchu, oblékla si své oblíbené pyžamo a skočila do postele. Přikryla si nohy peřinou a na kolena si položila deník. Konečně měla trochu času sepsat, co se za poslední den stalo. Mohla si srovnat v hlavě, co se všechno dozvěděla. Je oživovač. Dokázala oživit mrtvého muže. Existuje rovnováha mezi životem a smrtí. Ti, co hlídají smrt se bojí, že ona všechny oživí a rovnováha zmizí. Přistihla se, že se i trochu těší do Bílého domu. Nevěděla, kde přesně se nachází, ale už si v hlavě představovala, jak ta budova asi vypadá.

Ze zamyšlení ji vytrhlo zaklepání na dveře. Zamračila se, protože nikoho nečekala. Na chvíli ji dokonce napadlo, že za ní jde Austin. Jenže tohle byla jeho party, takže to vyhodnotila jako něco nepravděpodobného. Vyhrabala se z postele, cestou zakopla o vlastní boty u nohy postele a další zaklepání ji donutilo popoběhnout. Dveře pootevřela a překvapeně vykulila oči, když za nimi stál Chris. Sledoval ji se svěšenými rameny a rukama v předních kapsách džínů. Pozdravil ji. Zněl tlumeně, ale to kvůli hudbě. Crystal se podívala za něj, ale přišel sám. „Stalo se něco?" zeptala se ho, protože ji nenapadlo, že by mohl přijít jen tak. „Ne, jen...je mi to blbý...Vadilo by ti, kdybych se na chvíli zašil u tebe?" Povytáhla obočí. „Jasně. Všechno v pohodě?" Vzhlédl ke stropu, ale Crystal mu mezitím povolila vstup otevřením dveří. Jeden za druhým vešli a Chris za sebou zavřel dveře. Mezitím vysvětlil situaci: „Austin si vzal k nám do pokoje Avu a měl bych ho hlídat, ale nemusím být u všeho."

„Chceš říct, že oni dva a tady?" Pokrčil rameny. „Nenuť mě na to myslet. Nebudu tě otravovat, jen se mi nechce sedět v jídelně jako vyvrhel." Crystal se posadila na postel a naznačila mu, že může i on. Trochu váhavě se přesunul k její posteli a posadil se na její druhou stranu. Složil ruce do klína a podíval se po Crystal. „Díky."

„V pohodě. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo sedí v pokoji a nesocializuje se." Chris se podrbal na zátylku. „Mě to taky moc neužije. Jen doufám, že budu moct jít brzo do postele. Jako by se nemohli muchlovat jinde." Crystal si přelezla do tureckého sedu a otočila se ke Chrisovi čelem. „Pojďme myslet na něco jiného. Řekni mi něco o sobě." Vysloužila si Chrisův překvapený pohled. „Co chceš vědět?" Nestávalo se mu, že někoho zajímalo, jaký je. Hlavně proto, že jim to často nedovolil. Jenže jí se svěřit chtěl, protože měl pocit, že ona pochopí všechno, co jí řekne. Nechtěl ji ale zatěžovat nudnými a depresivními věcmi, proto pronesl první věc, co ho napadla: „Moje oblíbené jídlo jsou špagety." Potěšilo ho, když se Crystal rozjela ústa do úsměvu. „Vážně? A proč?"