Havrani

Kapitola 8.

   Když ráno Crystal seděla na posteli a předstírala, že se připravuje na vyučování, nedokázala z hlavy dostat obličej své učitelky francouzštiny. Stejně jako celý zbytek noci. Už se jí nechtělo zvracet. Teď chtěla jen hystericky brečet. Protože sakra viděla mrtvého člověka. Chtěla zavolat tátovi, chtěla mu říct, co viděla, ale bála se, že jí Christopher s Harrym něco udělají. Nemuseli ji zabít, ale mohli ji klidně jen „přesvědčit", aby nic neřekla.

„Spala jsi, Crys? Vypadáš unaveně," zeptala se jí Ava, zatímco si stlala postel a starostlivě si ji prohlížela. Melanie si nerušeně čistila zuby a Crystal nechápala, jak mohou být obě tak bezstarostné. Polkla plno sprostých slov a křiku, který se jí dral z hrdla a dostala jen ze sebe slabé: „Moc ne. Chvíli mi trvá, než si zvyknu na nové prostředí. Za pár dní to bude v pohodě." Pousmála se na svou kamarádku a přála si, aby mohla v pokoji zůstat celý den. Jenže musela na hodiny. Povzdechla si a zvedla se z postele. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Crystal se lekla více, než by se dalo očekávat a Ava se po ní nechápavě podívala, zatímco šla otevřít. Do pokoje doslova vpadl Austin: „Dole je pozdvižení. Prý někdo v noci zabil učitelku!" Ava mu jen rychle uhnula z cesty a sledovala, jak jim vchází do pokoje. Z koupelny vykoukla zmatená Melanie, jestli slyšela dobře. Nejprve mu nikdo neodpověděl. Crystal měla pocit, že za chvíli omdlí, ale při vědomí ji udržel hlas Avy: „Cože? Jak jsi na to přišel?"

„Někdo ji v noci zabil. Mluví o tom celá škola. Máme se všichni sejít v jídelně. Jo a taky dneska odpadá výuka." Crystal přesvědčila samu sebe, aby nasadila překvapenější výraz. Takže se to neututlalo. V tu chvíli ji zahltila obrovská úzkost. V hlavě jí hučelo jako ve včelím úlu. Musela pryč. Skoro vyběhla z pokoje, kde ji zahalili studenti. Chodba byla plná smrti. Všichni o tom mluvili, lidé brečeli, telefonovali domů, objímali se.

Crystal se posadila k volnému stolu v jídelně. Už se plnila studenty. Za pár okamžiků se vedle ní posadila Melanie a letmo se dotkla jejího ramene. Naproti nim usedli Ava s Austinem.

„Jsi v pořádku?" zeptala se Crystal Melanie, protože viděla, jak je její kamarádka bledá. Crystal zakroutila hlavou: „Učila nás," pípla k ní a víc ze sebe už nedostala. Rozplakala by se.

Všichni se museli zdržovat ve svých pokojích. Všechny tři dívky seděly v pokoji včetně Austina. Melanie si zalezla vedle Crystal a dívky se tak o sebe letmo opíraly. Austin se tulil k Avě, která mu něco tiše vyprávěla. Černovláska si psala do deníku, aby nechala vytéct nějaké hlavní myšlenky z hlavy. Dávala si pozor, aby Melanie neviděla, co si její kamarádka zapisuje, ale ukázalo se, že si v klidu sjížděla feed Instagramu. Crystal vířily v hlavně mraky myšlenek. Nedokázala je sama usměrnit, dát jim smysl, vysvětlit si, co se stalo, co to v noci viděla. Bála se, že se z toho za chvíli musí zákonitě zbláznit. Ještě ke všemu musela předstírat, že o tom nevěděla. Nemohla ani zavolat tátovi, ale věděla, že se jí brzy ozve, protože škola musí všechny rodiče informovat o tom, co se stalo. Možná si ji odvezou domů a uteče tomu. Ha. Hloupost. Smrti neuteče. Pořád ji bude ta mrtvá žena strašit v hlavě, aniž by s tím měla cokoli společného. Povzdechla si. Věděla, že jediný člověk, který jí může říct, co se to děje, byl Christopher. Ten jí řekl, že o tom nesmí s nikým mluvit a předstírat, že se to nestalo. Nikdo se to nesměl dozvědět. Jenže on už to věděl a byl tak vlastně jediný člověk, se kterým to mohla sdílet.

Tiše se podívala po Austinovi, který zrovna celou svou existenci věnoval Avě a podával jí jedno bílé sluchátko. Když on byl tady, znamená to, že Christopher s Harrym budou v pokoji bez něj. To jí dávalo naději, že by jí mohli říct víc. Bála se tam jít. Bylo jí jasné, že ji nejspíš vyhodí, možná jí budou vyhrožovat, ale musela to zkusit. Jinak se zblázní. Zavřela deník, schovala ho pod polštář a zvedla se z postele. Vzala si telefon a naznačila osazenstvu, že si jde zavolat. Ava jejím slovům přikývla a Crystal byla volná.