Havrani

Kapitola 6.

   Christopher nebyl nadšený z toho, co udělal. Nejspíš neměl v noci jít za Mary, říct jí o nepovoleném večírku a co víc, žádat o alibi pro Crystal Collinsovou. Nepřišel si jako bonzák. Austin mu pil krev a bylo mu celkem jedno, co s ním bude. Jenže černovláska se za něj postavila, aniž by musela. Proto se najednou v ředitelně slyšel, jak Mary prosí, aby Crystal vynechala. Mary Christophera znala, proto neměla důvod mu nevěřit. Přistoupila na to, že ji ostatní chtějí poškodit přítomností, ale že ji tam neviděl. Nemusel se ani moc snažit. Svému kamarádovi Harrymu ale nic neřekl. Ten celý večer trávil v Bílém domě a trénoval. Christopher oproti němu doufal v klidný večer. Nedostalo se mu ho a tak se o to postaral.

Kolem deváté hodiny ranní už seděl poskládaný v lavici na hodině angličtiny pro pokročilé. V hlavě si pořád přehrával včerejší noc, jestli udělal dobře. Ale věděl, že své rozhodnutí už nezmění. V jednu chvíli zavětřil přítomnost černovlásky ve vedlejší lavici, ale neměl potřebu se na ni podívat. Věnoval se svému sešitu, který už byl pokreslený obrázky černým perem.

Učitel se dostavil se zvoněním a rovnou napsal na tabuli téma dnešní hodiny: Romantismus. Učitel se podíval směrem po třídě a zaujal postoj s širokým úsměvem: „Vzpomene si někdo na něco z období romantismu?" Hned na to vyvolal kluka v poslední řadě.

„Romantický příběh?" byla jeho odpověď. Učitel nebyl spokojený a dal to studentovi najevo tím, že zahýbal rukou ze strany na stranu, aby mu naznačil, že to není úplně ono.

„Romantický příběh to úplně není. Častá chyba v souvislosti s romantismem. Někdo jiný nápad?" Teď se přihlásila Crystal. Trochu nejistě, ale už to udělala a doufala, že její odpověď bude správná. Vyvolal ji a ona odpověděla: „Hrdina na pokraji společnosti?" Učitel k její odpovědi luskl a souhlasil. Její slova se tak postupně objevila na tabuli. Už bez vyvolání se zezadu ozvalo: „Nešťastná láska?" Opět souhlasil.

„A co nějaká díla?" zeptal se pak. Na to mu opět odpověděla Crystal: „Chrám Matky Boží v Paříži?"

„Správně. Autor?" Autora se ujal Christopher, kterému zrovna na mysl přišel nový citát, který mohl použít k demonstraci autora: „„Každý paprsek hvězdy je niť vedoucík hlavě některého člověka." Viktor Hugo." Učitel se na okamžik zarazil a zamrkal. V učebně bylo ticho. „Správně, pane Barnesi," odpověděl pak učitel a zanesl nové informace na tabuli. Crystal se po Christopherovi podívala, znovu imponovaná jeho odpovědí ve formě citátu. Následovalo pár dalších autorů a děl, načež učitel zadal úkol: Do příštího týdne si vyberete jednoho autora a jedno dílo a rozeberete mi je. Délka jednoho rozboru je zhruba jedna stránka. Celkem mi odevzdáte dvě stránky textu."

„Když budeme psát o Hugovi, můžeme psát o Bídnících?" zeptal se někdo z levé části třídy.

„Poprosil bych, aby se dílo neshodovalo s autorem. Věřte mi, že i pro vás to bude jednodušší a nebude hrozit, že se budete opakovat. Pokud si tedy vyberete Huga, dílo bude třeba Evžen Oněgin. Pokud si vyberete Puškina, dílem budou třeba Bídníci. Rozumíme?" Třídou se rozezněl nesouhlasný šum, ale nikdo ve výsledku nic nenamítal. Učitel přejel po své třídě pohledem, jako by čekal, zda se ještě někdo ozve. Opravdu se nakonec přihlásila právě Crystal. Christopherovi to došlo až ve chvíli, kdy uslyšel její hlas. Krátce se po ní podíval. Hlásila se jako vzorná žákyně a Christopher se utvrdil v tom, že udělal dobře, když jí zařídil alibi. Asi by ji to úplně rozložilo.

„Pane učiteli? Ještě k Chrámu Matky Boží..." začala mluvit a učitel se posadil za katedru. Vybídl ji, aby mluvila. Crystal se nervózně podívala do svého sešitu a zpět na kantora. Opět litovala, že zvedla ruku. Jenže si chtěla vybrat Chrám Matky Boží v Paříži pro svůj rozbor a každá nová informace jí mohla pomoct. „Quasimodo viděl ve Frollovi svého, dejme tomu otce, ale nikdy proti němu nešel. Až potom, co zabil jeho lásku. To je přeci zvláštní."