Havrani

Kapitola 15.

   Chris se snažil nemyslet na svůj výstup vůči Crystal z předchozího dne. Většinu noci koukal do stropu a přehrával si jejich setkání pořád dokola. Nedokázal ten obraz vyhnat z hlavy. Přiměl černovlásku plakat. To nechtěl. Chtěl se jí omluvit, vzít všechno zpátky a zapomenout na to, co řekl. Ale už se stalo.

Další den trávil jako každý jiný. V hodinách se schoval do své bubliny a na nikoho a nic nereagoval. Při hodině historie si dovolil odpovědět citátem, ale víc z něj nikdo nedostal. Naštěstí i naneštěstí se po obědě setkal s Crystal na hodině angličtiny. Periferně ji sledoval. Nedávala na sobě nic znát. Nikdy se nepodívala jeho směrem. Sledoval ji, jak si soustředěně zapisovala důležité poznámky na papír. Nevěděl ale, že se o soustředěnost snažila opravdu silně, protože díky tomu na chvíli zapomněla, že umře.

Po společné hodině se Crystal pokusila o rychlý úprk, aby nemusela Chrisovi čelit. Ten to ale očekával a zastavil ji na chodbě. Chytil ji za paži a donutil zastavit. Se zlostí v očích na něj pohlédla. To ho přimělo ji pustit. „Co chceš? Myslela jsem, že jsem byla v lese jasná, že s vámi nechci mít nic společného," podotkla tiše, ale se vší dávkou zlosti. „Nech toho, nedělej hlouposti. Takhle si na tebe někde Austin počká. Už určitě ví, že se něco stalo." Crystal se porozhlédla kolem sebe. Pár studentů se po nich dívalo, ale jen v rámci své cesty po chodbě. „Já nechci, aby mi pomáhal někdo, koho svojí existencí otravuju," odsekla a dala se na odchod. Doběhl ji a stáhl z hlavního proudu chodby do strany k oknu, ze kterého se dalo vidět na hřiště. Zůstali stát blízko něho. Chris se ke Crystal sklonil: „Mrzí mě, co jsem ti řekl. Tohle všechno je pro mě taky nové. Můžeme prosím alespoň na chvíli spolupracovat?"

„Ne, Chrisi. Já nechci."

„V tom případě mi nedáváš jinou možnost. Prostě tě do Bílého domu dotáhneme."

„To sotva," odpověděla mu příkře, ale pro jistotu od něj udělala krok pryč. „Nedělej hlouposti, Crystal. Dneska v noci se s Harrym potkáš a půjdeš s ním, rozumíš mi?" Crystal se na to konto nuceně rozesmála. Chris na ni nechápavě hleděl. „Tak určitě. Sáhne na mě jednou a udělám z toho celoškolní záležitost. Už tak si o tobě všichni myslí, žes mě odkopnul."

„Tos roznesla ty?" Doufal, že ne, protože si nemyslel, že by Crystal byla takový typ člověka. „Ne, Kriss. Málem ti to šla vysvětlit osobně."

„Fakt skvělý. Proč je s tebou všechno tak těžký. Chápeš, že tu jde o tvůj život?" Crystal pokrčila rameny. „Máš pravdu. Jde o můj život a tys mi dal najevo, že jeho součástí být nechceš." Chrisovi chvíli trvalo, než jí odpověděl. Pak zvolil slova: „Ty víš, že bych chtěl." Crystal si povzdechla. „Ale nebudeš a já na všechno zůstanu sama. Je lepší, když všechno zvládnu sama a bez pomoci."

„V Bílém domě je plno lidí, kteří ti chtějí pomoct. Nemusíš být na všechno sama," podotkl co nejtišeji dokázal. Díval se jí do očí. Ona s pohledem do těch jeho měla problém, protože se jí oči plnily slzami. „Jenže stejně umřu," s těmi slovy se na něj podívala a Chris měl co dělat, aby si svou frustraci nevybil o zeď vedle sebe. Tohle nebylo fér. Nikdo neměl právo jí ublížit. „Nedovolím, abys umřela," vyšlo z něj potom s velkou dávkou sebeovládání. Měl chuť jít najít Austina a na místě se ho zbavit. Jenže z vězení by Crystal moc nepomohl. Přistoupil k ní a opatrně se dotkl jejích rukou, ve kterých svírala učebnice. Druhou rukou jí setřel slzu z tváře a pohladil ji. Vyměnili si pohled. „Já se bojím, Chrisi," zašeptala k němu. Sledovala ho smutnýma očima. Opravdu se bála. Neměla nejmenší tušení, co dělat nebo co se jí stane. „Půjdeš se mnou dneska večer do Bílého domu?" Tiše přikývla jeho slovům.

Crystal se přistihla, jak hledí z okna pokoje. Stmívalo se, ale ona měla pocit, že to není jen tak nějaké setmění. Nepřijde po něm normální noc. Přijde taková, která navždy změní její život. Netušila, jestli se změní v dobrém, nebo ve zlém, ale cítila, že změna je velmi blízko. Cítila se ztracená a neviděla za touto nocí žádné vycházející slunce nového dne. Co když po dnešní noci už nebude další den? Její svět se zahalí do temnoty a ona se z ní už nikdy nedostane ven. Co když je Bílý dům jen past, která jí má vzít svobodu a její život? Nevěděla, co ji tam čeká, ale jako by šla do jámy lvové. Věřila, že jde vstříc svému osudu, ale nebyla si jistá, že jejímu životu prospěje. Na druhou stranu ale zažívala dobrodružství, které doteď znala jen z knih. Všechny ty čarodějky a víly, které měly kouzelnou moc, teď vlastně byla jednou z nich. Ne, byla něco víc. Mohla zabránit něčí smrti. S touhle mocí mohla zařídit, že nikdo z jejích blízkých neumře. Nemusí o nikoho přijít. Už jen proto stálo za to, aby do Bílého domu šla a seznámila se s tím, co dokáže a s celým světem havranů.

„Crystal?" Vyslovení jejího jména ji probudilo ze zamyšlení. Beze spěchu otočila hlavu od okna ke Kriss Petersonové, která už ve svém květovaném saténovém pyžamu skočila do postele a připravovala se ke spánku. Teď ale hleděla tázavě na svou novou kamarádku. Crystal si všimla, že Dee Dee stojí u vypínače připravená ho stisknout a ponořit pokoj do temnoty. „Jsi v pohodě? Dee Dee chce zhasnout." Crystal se ještě trochu zasněně pousmála a přikývla, že mohou zhasnout. Sama si zalezla pod peřinu do své postele. Přikryla se až k bradě a zavřela oči.

Christopherovi projel ušima nepříjemný jekot požárního alarmu. Zkřivil obličej bolestí z toho zvuku a otočil se na bok. Překryl si hlavu peřinou a snažil se ten zvuk ignorovat. Jeho přítel Harry ho ale několikrát oslovil. Chris se přetočil na druhý bok k Harrymu. „Co to je?" zahuhlal k němu naštvaně. Všiml si, že Harry je už na nohách. Zrovna vsouval nohy do ošoupaných tenisek. „Alarm. Cítíš to? Někde nejspíš hoří." Harry si uchovával klidnou mysl. Byla to součást výcviku ochránce. Nemohl ho rozhodit dým z hrozícího požáru. On byl ten, který musel situaci zvládnout. Chris se posadil, jakmile si jeho hlava uvědomila, že to, co cítí, je opravdu kouř. Ještě než se zvedl, zavadil pohledem o postel Austina. Byla prázdná. Chtěl se Harryho zeptat, kde je jejich poslední spolubydlící, ale Harry už mezitím otevřel dveře a vpustil do jejich pokoje křik. To Chrise donutilo se zvednout z postele. Nechápavě hleděl ke dveřím a nevěděl, co se děje. Škola hořela?

Ztratili se v davu, který je tlačil ven ze školy. Harry dokonce málem upadl na schodech, jelikož mu chyběl jakýkoli osobní prostor. Oběma ale jela v hlavě otázka, co se stalo. Možná někomu chytilo elektronické zařízení. Chris málem zastavil, když zjistil, že plameny nejspíš šlehají z části školy věnované učebnám a pokojům učitelů.

Byl téměř vystrčen z mohutných dveří, které je vypustily na čerstvý vzduch. Oba dva se ihned odpojili ze skupiny a skoro utíkali opodál. Harry hned ukazoval k jednomu z oken, kde šly vidět oranžové plameny. „Nějaký zkrat?" zeptal se Chrise. Ten se ale rozhlížel kolem sebe. Křičící studenti mu bránili v myšlení. Navíc jeho podvědomí hledalo černé vlasy a zelené oči. Černé vlasy a zelené oči. „Vidíš ji někde?" položil otázku zcela mimo probírané téma. Harry po něm hodil překvapený pohled, ale když viděl, že Chris opravdu někoho hledá, začal se rozhlížet i on. „Není šance, že ji tady najdeme. Určitě ji vzal dav."

„Dav? Austin nebyl v posteli," ucedil naštvaně Chris. Vyměnili si mezi sebou pohled. „Jsi si jistý?" Chris mu přikývl, že si je opravdu jistý. Dál už si ho nevšímal, protože mezi studenty zahlédl zrzavou kamarádku Crystal Avu. Vydal se k ní. Spánkem rozcuchaná zrzka se držela za ruku Melanie. Jedna podporovala druhou. Snažily se nalézt nějaké klidnější místo, kde nebylo tolik lidí. Chris se dotkl ramene zrzavé dívky. Ta se lekla a pak znovu, když si uvědomila, kdo se jí dotknul. „Avo, kde je Crystal?"

„Já nevím, už u nás nebydlí. Neviděla jsem ji," koktala k němu a došlo jí, že by se po své kamarádce měla porozhlédnout. Chris si všiml opodál Kriss Petersonové a Dee Dee. Ty o něčem diskutovaly. Popoběhl k nim. Kriss si ho hned všimla. „Kde je Crystal?" Viděl v jejích očích strach a to u téhle dívky snad nikdy nezahlédl. „Šla s námi. Pak řekla, že se musí vrátit. Měla jsem ji zastavit," složila hlavu do dlaní. Dee Dee ji objala. Za Chrisem se objevil Harry a slyšel, co Kriss říkala. Znovu si se svým parťákem vyměnili pohled. Harry ihned věděl, na co Chris myslí. „Neblbni," řekl mu. Chris, jako by do něj uhodil blesk, se rozeběhl směrem ke škole. „Chrisi!"