Dcera trenéra

Žadný fotbal

Když byl Martin v ordinaci, byla jsem celkem nervózní, fotbal byl jeho život a navíc byl jediný dobrý útočník v celém mužstvu.
,, Táta se zblázní až se to dozví, co když to bude něco vážného? Pro Martina je fotbal život a je opravdu dobrý. ,, Řekla jsem starostlivě Viktorovi v čekárně.
,, Neboj, vždycky to nějak dopadne. A o tátu neboj, kdyžtak bych za Martina zaskočil, dřív jsem chodil jenom když někdo vypadl, ale taky mě to baví, jen to pro mě nikdy nebyla priorita.
,, Faakt? To by bylo super kdybys mohl. Já doufám, že to bude v pohodě, ale když na to nemohl došlápnout, tak asi hned tak hrát nebude. Mám o nej strach
,, Věř mi, bude to v pohodě,, objemul mě
Cítila jsem se s nim bezpečněji a když mě začal hladit po rameni hned mi bylo lip
,, Jsi skvělý, víš to?,, Musela jsem mu říct
,, Ale ne,, Dal mi pusu do vlasů
Podívala jsem se mu do oči. Byl tak krásný a tak roztomilý, ale musela jsem myslet na Martina. Zrovna se ke mně chtěl přiblížit když se otevřeli dveře s sestřička podávala Martinovi berle. Hned jsem byla zpět v realitě.
Martin měl nohu v ortéze a vypadal naštvaně.
Sestřička nám řekla co mu je a upozornila nás ať Martina přesvědčíme, že teď tu nohu nemůže namáhat a že fotbal počká.
Martin jen dal oči v sloup a já hned věděla že je z toho úplně v pr*eli.
,, Můžeme uz jet?? ,, zeptal se nás nevrle
,, Jo, určitě, pojď, chceš s něčím pomoci?,, zeptala jsem se
,, Ne, nech mě být, nejsem žádný mrzák,,
,, Tak promiň ze jsem se zeptala ,, odpověděla jsem
,, Ne, ty promiň, když budu nebo chtít řeknu si,,
V autě panovalo hrobové ticho. Bylo to nepříjemné.
Když jsme dorazili, doprovodila jsem Martina ke dveřím. Chtěla jsem mu dát pusu, on se ale odtáhl.
,, Promiň, ale dneska ne, mužů ti večer zavolat prosím?,,
,, Samozřejmě, cokoliv budes chtít,, Usmála jsem se na nej a odešla