Musíme si promluvit

11 0 0
                                    

V neděli mě táta celé dopoledne přemlouval, abych s ním šla na trénink. Věděla jsem, že tam bude Martin, proto jsem se musela vymluvit na milion věcí. Už tak jsem nechtěla jít v pondělí do školy. Ale tam jsem už musela.
Poprosila jsem Karin jestli by mě nečekala u domu a šly bychom spolu. Bylo to dobře, protože u školy na křižovatce jsme ho potkali. Co mě překvapilo bylo, že se na mě ani nepodíval. Hned v sobotu dopoledne teda vymazal všechny ty zprávy, co mi posílal, ale stejně jsem je viděla.
Když jsme přišly do třídy, pozdravili nás všechny až na něj
,, Haló, Martine, ty se semnou jako nebavíš?,, zeptala se Karin
,, Hmm,, Odpověděl
Zatím jsem na to nereagovala a chystala jsem se na hodinu. Takhle to bylo celé dopoledne. Když byla polední pauza a Martin šel na záchod, vyšla jsem za ním a počkala ho.
Když vyšel oslovila jsem ho: ,, Martine?! Musíme si promluvit. Nemůžeme se ignorovat věcně.,,
,, Čekal jsem tě včera na tréninku. Psal jsem ti. A cos udělala ty? Dala mi zobrazeno. Gratuluji.,,
,, Psal jsi mi opilý, co bychom takhle vyřešili?,,
,, Aspoň bychom řešili.,,
,, Tak to pojďme vyřešit teď s chladnou hlavou?,, řekla jsem
,, A co přesně chceš řešit? To, že jsem tě zachránil a tys pak utekla? Pak si chtěla zamachrovat, jaká jsi badbitch a když jsem po tobě vyjel, tak si udělala scénu?,,
,, No, tak jestli jsi o mě toto myslíš, tak se asi opravdu nemáme o čem bavit. Chtěla jsem to s tebou urovnat. Ale asi jsem dost pod tvou úroveň co?,, Naštvaně jsem odešla
On jen bezeslova stal a koukal, jak mu mizí před očima

Dcera trenéraDonde viven las historias. Descúbrelo ahora