Dcera trenéra

Co to děláš?

Když jsme s Karin šly dolů, Viktor už čekal na baru. Dorazily jsme k němu.
,, Tak co to bude dámy?,, Zeptal se nás
,, Gin tonic, dvojitý,, Řekly jsme s Karin jednohlasně a jenom se na sebe usmály. Potom jsme si tak ve třech povídaly. Pořad jsem ale myslela na Martina. Nemůžu to takhle nechat, ale co Viktor? Ne, řekla jsem si, dam si ještě par drinků a pak za nim za jdu.
,, Můžu prosím dvojiteho panáka vodky?,, Řekla jsem barmanovi
,, Ses nějak rozjela,, Usmál se Viktor
,, Musím se už konečně omluvit Martinovi,,
,, Tak to chápu, pak mi dej vědět,,
,, Jasné, půjdu ještě na vzduch.,, Řekla jsem
,, Tak pozor na auta,, Znovu se usmál
Venku byla skupinka lidi, které vůbec neznám, vtom zamnou přišel Kuba a začal se semnou bavit. Asi po 10 minutách ze dveří vyšel Martin s Jardou a ostatními. Navázala jsem s nim oční kontakt, on se ale odtrhl. Nemohla jsem to vydržet, už jsem ani nevnímala, co mi Kuba říká a koukala na něj. On si toho byl vědom a občas se na me nervózně podíval. Byl strašně roztomilý. Už jsem to nemohla vydržet, vzala jsem Kubovi láhev jägra z ruky, nepila se a šla za ním. Nevím co mě to propadlo, ale přišla jsem mezi tu skupinku kluků, vzala Martina za krk a začala ho líbat. Byl v šoku, ale přidal se.
,, Co to děláš?!,, Podíval se na mě přísně a pak se začal smát. Lekla jsem se, všiml si toho a řekl : ,, Přesně tohle si mi taky řekla,, Usmála jsem se. Vůbec jsem nevnímala, co se kolem nás děje.
,, Ber to jako moji omluvu,,mrkla jsem na něho a odešla. Šel zamnou
,, Počkej, přece teď nemůžeš odejít,, Zeptal se mě
,, Víš, já ti nechci ublížit,, Řekla jsem
,, To uděláš když odejdeš,, Vzal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Podívala jsem se mu do očí.
,, Od toho tréninku na tebe pořad musím myslet,, Řekl
,, Prosím nedělej mi to ještě horší,, položila jsem hlavu na jeho hrudník. Zrovna kolem procházel Viktor a usmál se na mě
,, To neee!,, zaznělo mi v hlavě, ale usmál se.
,, Zajdeme na panáka?,, Zeptala jsem se najednou
,, Jo, tak jo,, Souhlasil
Na baru k nám přišel Viktor a poplácal Martina po zádech: ,, Ale co to vidím?,,
,, Závidíš co?,, Odpověděl Martin
Zamracila jsem se: ,, Proč by měl závidět?,,
,, Promiň, myslel jsem to ze srandy,, Řekl Martin
,, To, doufám, není co,, Řekla jsem důrazně
,, To si jenom myslíš,, Zašeptal si Viktor sám pro sebe, to mě rozhodilo a odešel.
Martin se ke mne po chvíli nahnul, chtěl mě začít líbat, ale já mu uhla
,, Já jsem pro tebe jako jenom trofej? Zeptala jsem se
Martin byl uz celkem opilý, házel do sebe na baru jeden drink za druhým
,, Samozřejmě a jenom moje!,, to mě trochu vyděsilo
,, To teda nejsem Martine!,, Chtěla jsem odejít, ale vzal mě za předloktí a nechtěl mě pustit.
,, Můžeš mě pustit?!,, Zaúpěla jsem, dost to bolelo, nikdo další tam nebyl. Martin si mě k sobě přitáhl a začal me násilně líbat. Naštěstí přišel Jarda a když viděl ze se braním, odstrčil Martina ode mě a já mohla utéct
Pokračování v příští kapitole