Miluj mě nebo zemři

XI - Miluj mě nebo zemři

Uplynulo několik měsíců a Taehyunga konečně pustili z nemocnice. V sídle BTS nastala velká sláva. Všichni byli rádi, že se jim Taehyung vrátil. A ze všech nejvíc Jungkook. S úsměvem sledoval, jak Jimin poprvé objímá svého bratra. Stalo se toho tolik. Taehyung mu řekl pravdu a vyříkali si mezi sebou spoustu věcí. Nebylo to perfektní, ale byl do začátek. 

Všichni si sedli v jídelně a bavili se až dlouho do noci. Taehyung odešel dřív a Jungkook ho následoval. Otočil se po ostatních a ti mu ukázali zdvižené palce. Všichni až na Taehyunga věděli o tom co chce udělat. Dohonil Taehyunga.

Jungkook: Nechceš jít na chvíli na balkón? Budou padat hvězdy.

Tae: Moc rád.

Došli ven a opravdu, nebe bylo čisté a blikaly na něm hvězdy. Stáli tam vedle sebe. Jungkook prolomil ticho jako první: Tohle už nikdy nedělej.

Taehyung se zasmál: Ty mi nemáš co zakazovat. Na mém místě by jsi udělal to samé. 

Jungkook ho objal jednou rukou a políbil ho na čelo.

Jungkook: Myslel jsem, že umřeš. 

Taehyung: To já taky.

Jungkook: Bylo to děsivé. Představa, že tu nebudeš.

Taehyung se na něj podíval a pohladil ho po tváři.

Tae: Omlouvám se, muselo to být hodně těžké.

Jungkook přikývl a pohlédl na nebe: Myslíš, že nás vidí?

Tae: Matka? Myslím si, že ano. 

Jungkook se usmál a řekl: V tom případě bych se tě chtěl na něco zeptat.

Tae: Ano?

Jungkook: Taehyungu, dlouho jsem nevěděl, co pro mne jsi, nejdřív jsi byl idiot co se mne snaží zabít, pak jen idiot, z něj si se stal někdo komu věřím a teď, konečně vím, co cítím. 

Kim Taehyungu, miluji tě.

Taehyungovi se leskly oči: Bál jsem se to říct, myslel jsem, že když se od tebe vzdálím, tak to přejde, ale mám to v sobě pevně zakořeněný.

Obejmul Jungkooka a políbil ho.

Taehyung: Já tebe taky miluju, Jungkooku.

Na balkon vtrhli Hobi a Jimin a nahlas křičeli: HURÁ! A zbytek BTS se k nim přidal. Taehyung se podíval na Jungkooka: Oni o tom koukám věděli dřív než já.

Jungkook se usmál: Nejlepší na konec, ne? 

Oba se zasmáli. Jimin vykřikl: PADÁ HVĚZDA!

A tak uprostřed noci stálo na balkonu 7 lidí, hledící na padající hvězdy a všichni byli šťastní. 

Ahoj tady Lenny, tohle je konec mé první knihy. Moc děkuju všem, kteří si ji přečetli. Moc to pro mne znamená. Poslední dvě kapitoly jsou krátké, potřebovala jsem příběh dokončit dřív, než na nás začnou zase valit testy ve škole, takže je trochu uspěchaný. Příští kniha bude určitě delší a lépe napsaná, ale doufám, že jste si i přes některé nedostatky příběh užili. 

Díky za přečtení, <3