Miluj mě nebo zemři

III - Tanec duše a těla

Jungkook se probudil ve své posteli. Rozhlédl se. Nikdo v pokoji nebyl. Ohmatal čerstvý obvaz na krku a na stehnu a musel se usmát. Už slyšel Jimina jak mu vynadává. "Ty idiote, to tě musí někdo pořád hlídat aby se ti nic nestalo?" úplně ho viděl. Posadil se a myslí se vrátil k Taehyungovi, který na něj včera čekal. Bylo to jen za to, že mu den před tím pomohl, nebo v tom bylo ještě něco jiného? Že by přece jen byl v pohodě?

Oblékl se a došel do jídelny. Byli tam všichni. Hned jakmile ho Jimin spatřil, vstal a vykřikl: "Ty idiote, to tě musí někdo pořád hlídat, aby se ti nic nestalo? Jak můžeš být jedním z nejlepších nájemných vrahů, ale nejsi schopný napsat že potřebuješ pomoc!" Jungkooka Jiminova řeč tak pobavila, že se začal nahlas smát. "A teď se tomu ještě směješ ty troubo!" zasmál se Jimin a obejmul ho.

Hobi: "Ahoj Kooku, jsem rád, že jsi v pořádku."

Yoongi souhlasně přikývl. Jin k němu došel a zkontroloval obvazy. "Nebylo to tak vážné, ale protože někdo neumí zavolat o pomoc, tak jsi ztratil hodně krve. Proto jsi byl skoro v bezvědomí když tě Tae přivedl." 

Jungkook se podíval na Taehyunga: "Děkuju." Taehyung, který se až do teď věnoval jídlu, vzhlédl a nasadil svůj obvyklý nasupený výraz. "Bohužel jsi to přežil." odsekl. "Tak jsi mě tam měl nechat." odbyl ho Jungkook a vrátil se k Jiminovi. 

Obrátil se na Namjoona. "Dopadlo to včera tak jak mělo?" 

"Až na to s tebou ano. Ale nelíbí se mi to. Jimin zjistil, že to nemohl být nikdo ze Stray kids. Hacknul veřejné kamery a na nich v době předání byli na různých místech 4 členové a zbylí 4 byli u předávání. Takže tady máme někoho kdo pomáhá Stray kids." Namjoon se odmlčel a promnul si obočí. "Obvolám pár kontaktů a zkusím přijít na to co se děje." Otočil se ke všem a řekl:"Máte tak na týden volno, pokud se nestane něco naléhavého. Mimo Soel necestujte." A zmizel za velkými dveřmi. Jungkook si došel pro jídlo a když se otočil, jídelna byla téměř prázdná, až na Taehyunga. 

To si dělají prdel. Byl jsem pryč ani ne pět minut a oni mi všichni utečou a nechají mě tu s tímhle psychopatem. Joongkook se raději otočil a nechal Taehyunga samotného. Jimina našel v posilovně. 

"Já tě zabiju."

Jimin: "Proč?"

Kook:"Nechal jsi mě tam s tvým bráškou."

Jimin: "A proč jsi se tam vracel? Odešel jsi a tak jsme taky."

Jungkook ho odbyl mávnutím rukou a připojil se k němu. Cvičili spolu skoro dvě hodiny. Pak se rozloučili a každý si šel po svém. Jungkook se potuloval po domě. Prošel kolem dveří, které nebyli označené na mapě. A slyšel hrát hudbu. Stejně neměl co dělat. Pootevřel je a nakoukl dovnitř. Byl to malý prázdný sál s velkými okny. 

A pak si všimnul Taehyunga. Byl oblečený v bílé košili, která byla trochu průhledná, černé volné kalhoty a byl bos. Tančil. Měl zavřené oči a jeho tělo se pohybovalo do rytmu hudby elegantně a přirozeně. Je celkem hezký, když se nemračí, pomyslel si Jungkook. Počkat co to melu? 

Taehyung přizpůsoboval své pohyby rychlosti a vážnosti hudby. Když melodie zpomalovala, vypadal jako něžná víla, když zrychlovala, vypadal jako válečník. Jungkook byl jeho tancem fascinovaný. Vypadal přitom tak uvolněně a šťastně. Párkrát měl pocit že ho viděl se i usmívat. Vypadal tak překrásně. Něco ho k němu táhlo. Potichu vklouzl do místnosti, sundal si boty a v ponožkách se pomalu přiblížil k nic netušícímu Taehyungovi. Začal s ním tančit. Tančili spolu, a i když to bylo poprvé, vypadalo to jako kdyby spolu tančili od vždycky. Jungkook se usmíval a užíval si pocit volnosti. 

Taehyung otevřel oči a okamžitě ztuhnul. Jungkook, který v tu chvíli k němu byl otočený zády, tančil dokud se neotočil čelem k němu a taky se zarazil. Chvíli na sebe oba koukali a těžce oddechovali. Nikdo z nich se nepohnul.

Jungkook už se chystal odejít, když Taehyung zašeptal:

"Proč?"

K: "Co proč?"

T: "Proč se mi pořád pleteš do cesty? Včera jsem ti splatil dluh a myslel jsem že tvoji přítomnost budu muset snášet jen na misích. Ale ty si prostě pokaždé najdeš cestu zpátky!"

K: "Co proti mě sakra máš?! Nic jsem ti neudělal, nikdy jsem tě před tím nepotkal!"

T: "Nech mě sakra být!"

Jungkook se k němu přiblížil a vážně řekl: "Ne, dokud mi neřekneš proč mě nenávidíš!" Taehyung se pokusil odejít, ale Jungkook ho chytil za ruku a strhnul ho na zem. Taehyung se snažil vymanit, ale Jungkook ho nepustil. "Koukej mi odpovědět!" křičel na Taehyunga, který sebou zmítal na zemi. 

Do pokoje vtrhnuli Jin a Hobi. Odtrhnuli je od sebe. Taehyung vstal a zuřivě zíral na Jungkooka. "Chceš to vědět?! Fakt to chceš vědět?!" křičel. Jin se ho snažil uklidnit:" V klidu Tae, přestaň!" A odtahoval ho z místnosti. Než s ním zmizel za dveřmi, stihl Taehyung ještě zakřičet: "Vypadáš jako ON! Máš JEHO oči! I JEHO tvář! Ty jsi ON!"

Hobi zatřásl Jungkookem: "Můžeš mi sakra říct proč se mu prostě nevyhýbáš?" 

"Koho myslel tím ON?" zeptal se Jungkook. "Nemám tušení, ale Taehyung má lehkou formu schizofrenie, a někdy vidí věci takové, jaké nejsou. Podle mě se podobáš někomu kdo mu kdysi ublížil a on ho v tobě vidí."

K: "Nebylo to ode mě správné, že jo?" 

Hobi: "To nebylo. Tím, že se ti vyhýbá se tě snaží chránit."

Kook: "A před čím?"

Hobi: "Před sebou." řekl, a nechal Jungkooka o samotě. 

Když se Jungkook večer vracel do pokoje, měl pocit, že v Taehyungově pokoji zaslechl ránu. Stál před jeho dveřmi a váhal. Co když se mu něco stalo? Ale on mě přece nechce vidět. Jen bych ho víc rozrušil. Odstoupil pryč a nechal to být. 

Netušil ale, že za zavřenými dveřmi někdo v hloubi duše doufal, že Jungkook ty dveře otevře.