Miluj mě nebo zemři

VI - Jsem šťastný

Jungkook se po večeři nejdřív vydal za Jiminem. Zaklepal na dveře a vstoupil. Očekával že ho vykopne Yoongi, ale Jimin tam byl sám a vypadal smutně. Jungkook se vedle něj posadil na postel.

Jungkook: Copak se děje? Je to něco s Yoongim?

Jimin: Proč zrovna s Yoongim? 

Jungkook: No já nevím, ale vzhledem k tomu že je jediný z nás s kým jsi se líbal, je dost možný že to je o něm. 

Jimin: Jak sakra víš o... ajo... chodba.

Jungkook: Ano, chodba. Co se děje?

Jimin žmoulal v ruce polštář a oči se mu začali lesknout.

Jimin: Mám strach. 

Jungkook ho obejmul. 

Jungkook: Z čeho máš strach? Vždyť je Yoongi hodný, ne?

Jimin: Ano, je úžasný. Známe se už dlouho. Ale co když to nevyjde a já o něj přijdu? Nebo se mu něco stane a já zůstanu bez něj?

Jungkook: Záleží ti na něm, proto máš o něj starost. Byl jsi šťastný, když tě políbil?

Jimin: Ano, nejvíc na světě.

Jungkook: Tak se stalo to, co se mělo stát. Oba jste teď určitě šťastní že máte jeden druhého a nevěřím, že byste se jednou opustili. 

Jimin se usmál a utřel si slzu, která mu začala stékat po tváři.

Jimin: Máš pravdu. Ale stejně se toho bojím.

Jungkook: Dej mu šanci, aby ti dokázal, že se nemáš čeho bát. 

Někdo zaklepal na dveře.

Jungkook: Běž mu otevřít. 

Oba vstali a Jimin opatrně otevřel dveře. Skutečně tam stál Yoongi. Jungkook ještě jednou obejmul Jimina a vyšel ven. Yoongi vešel dovnitř a zavřel za sebou. Jungkook se vydal ke svému pokoji. Lehl si na postel a přemýšlel o všem, co se dneska stalo. Když se ozvalo zaklepání na dveře, Jungkook věděl, kdo to je a dokonce v jeho příchod doufal. 

Taehyung vstoupil dovnitř a posadil se vedle Jungkooka.

Tae: Asi bychom si měli promluvit.

Jungkook: Nemusíš to dělat, jestli nechceš. Nedokázal bych tě do něčeho nutit. 

Taehyung: Já si ale jsem jistý.

Naklonil se k Jungkookovi a lehce ho políbil na tvář. 

Taehyung: Rozhodl jsem se, že poslechnu sebe, a ne ty hlasy, které mi radí přesný opak. Když jsi mě tehdy obejmul, ztichli. Poprvé od smrti matky jsem zažil klid. Nevím jak to děláš a proč zrovna ty, ale když mě objímáš, moje starosti zmizí. 

Taehyung se odmlčel a nejistě se na Jungkooka podíval. Ten k němu natáhl ruku a pohladil ho po tváři.

Jungkook: Nevím ještě přesně, co k tobě cítím, ale tvoje přítomnost a tvůj dotek mě od té mise naplňuje radostí. Něco mě k tobě táhlo už od začátku, ale choval jses jak totální idiot.

Oba se zasmáli.

Taehyung: Měl jsem strach. Viděl jsem v tobě člověka, kterého se snažím zapomenout a bál jsem se ti dát možnost mi dokázat že nejsi stejný. I teď nevím, jestli to, co dělám je správně, ale chtěl bych to s tebou zkusit.

Jungkook se k němu nahnul a políbil ho. Pak mu zašeptal do ucha: To já taky.

Tím mezi nimi prolomil poslední hradbu, která je od sebe oddělovala. Zanedlouho už leželi na posteli, těsně přitisknutí k sobě, spojeni dlouhým polibkem. Pokoj byl naplněn chtíčem a vášní. Chtěli víc než se jen dotýkat. Oblečení jako by samo spadlo z jejich těl. Jungkook líbal Taeho krk a přesouval se níž a níž, dokud se nedostal k tříslům. Podíval se na Taehyunga a když viděl jeho nedočkavý výraz, na nic dál nečekal. Taeho sténání bylo hudbou pro jeho uši. Ale oba chtěli víc. Jungkook se vrátil nahoru a pohladil Taehyunga po vlasech.

Jungkook: Jsi si jistý? 

Taehyung: Ano, jsem.

Jungkook: Mohu?

Taehyung: Ano.

Pomalu do něj vnikl. Cítil se tak dobře, že mu z toho přeběhl mráz po zádech. Když mu Tae dal znamení, začal pomalu pohybovat boky. Oběma se zatemnil mozek, vnímali pouze rostoucí slast a rozkoš. Jejich zpocená těla byla přitisknuta k sobě a jejich ruce dychtivě prozkoumávaly každou část těla toho druhého. Jejich pohyby se zrychlili a brzy oba dosáhli vyčkaného vrcholu, který je oba plně pohltil. 

Padli vedle sebe, udýchaní a zpocení. Jungkook se obrátil na Taehyunga, který ležel se zavřenýma očima a přerývavě dýchal. Obličej se mu leskl potem a několik pramenů vlasu měl přilepené k čelu. Rty měl rudé a tváře růžové. 

Jungkook: Jsi nádherný...

Taehyung se na něj otočil a usmál se. Ukázal rukou dolů na svoje břicho. Jungkook hned vyskočil a donesl mu čistý ručník. Jungkook si mezitím oblékl tepláky a Taehyung si vzal košili a spodní prádlo. Posadili se na balkón, drželi se za ruce a pozorovali hvězdy. Nepotřebovali spolu mluvit. Přítomnost toho druhého jim stačila k tomu, aby byli v klidu. Seděli takhle dlouho, jen oni dva, spolu. 

Tae: Měl bych už jít.

Jungkook: Nechceš zůstat tady?

Tae: A co ostatní? 

Jungkook: Mě nevadí když to budou vědět, ale jestli si nejsi jistý že jim to chceš říct, počkáme.

Políbil ho na čelo. 

Tae: Děkuju. Slibuju že nebudeš čekat dlouho.

Jungkook: Počkám jak dlouho budeš chtít. 

Oba vstali a Jungkook doprovodil Taehyunga ke dveřím. Tam chvíli stáli, naproti sobě a pak se obejmuli. Políbili se.

Taehyung: Děkuju Jungkooku. Po dlouhé době jsem šťastný.

Jungkook čekal, dokud se za Taehyungem nezavřeli dveře a šel si lehnout. Než usnul, měl v hlavě jen jednu myšlenku.

Byl šťastný.