Spolubydlící

46. kapitola (◍•ᴗ•◍)♡ ✧*。

,,Binnie, vstávej, nebo po tobě začnu házet Minhovy kočky," zaznělo Changbinovi přímo u ucha klidným, laskavým hlasem.

,,Už jsem vzhůru," zakňoural.

,,Víš ale, že vstávat nemusíš? Já bych to zreportovat zvládl," culil se Felix na rozespalého Bina, který se v posteli horko těžko vysoukal do sedu.

,,Já tě nepodceňuju, lásko. Ale slíbil jsem naší kočičí mámě, že budu v kavárně taky, kdyby byl náhodou na Sungieho tenhle zážitek moc."

,,Na jednu stranu je úžasné, jak pro Minha plníš své sliby. Ale na tu druhou si říkám, že jsi měl od něj nejspíš vojenský dril."

,,Kdyby jen to," zabručel Bin a vyhrabal se z postele. ,,Já jen doufám, že to vyjde podle jeho plánu, protože jestli ne, obávám se, že budeme nějaký čas skládat Sungieho dohromady."

,,Vyřešit problém ke spokojenosti všech a obzvlášť té svojí? Vůbec bych se nebál. Minho má tyhle věci v malíčku, Binnie," zasmál se Felix.

,,Za sebe bych řekl spíš, že v prostředníčku. Tentokrát ale myšlenku; na, tady máš mámu, vyřešte si to, zavrhl. Ačkoli za normálních okolností je to naprosto jeho styl."

,,Ano, to je, dokud nejde o Sungieho," culil se blonďatý a dodal; ,,toho má totiž jako jediného v kategorii božské, křehké, zacházet v rukavičkách."

,,Tak aspoň někdo to vyhrál," zaskuhral Bin, vyhrabal se z postele, dal Felixovi pusu a zamířil do koupelny.

Když se vrátil do ložnice aby se oblékl, bylo ustláno, otevřené okno k vyvětrání a po čichu tušil, že ho v kuchyni čeká káva. Tohle by si nechal líbit klidně každé ráno. A vlastně proč ne. Stejně se na to chce už nějakou chvíli zeptat a dostane-li souhlas, probrat a pořešit to s Minhem, by neměl být problém. Když vstoupil do kuchyně, stál Lix zády opřený o linku a v náruči měl Soonie, se kterou se mazlil. Changbin se na něj usmál.

,,Mají něco do sebe, viď?" podotkl.

,,To rozhodně," souhlasil Lix a zabořil obličej do kočičího kožichu. Bin cítil jak je mu dobře. Jak se cítí šťastný v jeho přítomnosti, že všechno zapadá a má hluboký smysl. A jak ho těší každá maličkost, která souvisí s touhle sluneční bytostí.

,,Lixie?"

,,Ano?" upřely se k němu ty jeho veliké oči.

,,Já bych s tebou chtěl bydlet."

Felix párkrát zamrkal a pak si Bin všiml, jak se mu v obličeji roztahuje široký úsměv, který odhaluje zuby bílé jako perličky. ,,Taky bych rád abychom žili spolu. Vyřešilo by to spoustu komplikací a měl bych tě víc u sebe," podotkl blonďatý.

,,Dobře, tak já to ještě proberu s Minhem a domluvíme se, kdy to spácháme. Věřím, že ten bude taky rád, když dostane možnost se na Sungieho oficiálně pověsit."

Oba kluci si pak dál povídali, vypili kafe a společně zamířili do kavárny U Veverky. Felix na svou směnu a Bin, že se tam NENÁPADNĚ posadí a bude poslouchat nějaká dema od Chana, protože má volno a ČISTĚ NÁHODOU, vstal brzy.

Ačkoliv jsou prázdniny, tak Jisung nezaregistroval, že by bylo méně práce. Připadal jsi jako balónek, který letí tam, kam ho vítr foukne.

,,Jisungu dvakrát ledové americano na dvojku," poprosil ho Woojin.

,,Bine, ty nemáš nohy?" zahučel Han namísto odpovědi, protože přesně tam se ráno usadil jeho nejlepší kamarád. A když nepočítal jeho cesty na záchod, tak se odtamtud nehnul. Trochu ho sice zarazilo, že ty kávy chce hned dvě, ale možná jí bral pro Lixe. Koneckonců, ten už by si taky zasloužil pauzu. Když se ale otočil ke stolku, kde kempuje netopýr, seděla zády k němu žena.