Spolubydlící

24. kapitola

,,Právě piju čtvrtý kafe. Proč jsem pořád tak unavenej?" zasténal Changbin uvelebený na gauči, se skripty v ruce.

,,No a spal jsi ze včerejška na dnešek?"

,,Co to s tím má společnýho?"

,,Bine, dej si pauzu," bručel brunet vleže na koberci, nad hlavou knihu.

,,Nemůžu, zítra je osudový čtvrtek. Jdu na popravu."

,,TO JÁ TAKY. Ale už se neučím, protože vím, že to umím. A taky jdu na rozdíl od jednoho flákače za hodinu do šichty."

,,Za to si ale můžeš sám," pokrčil Bin rameny.

,,To už jsem někde slyšel," zaskuhral Minho a sednul si. ,,Hele, Bine, můžu otázečku?"

,,Jestli to nebude filozofická otázka, jako minule to, jestli ryby plavou na zimu na jih, tak cokoliv."

,,Já mám pocit, že se mi Hannie zasekl."

,,Nebudu se pro vlastní bezpečí ptát kde, nebo v čem. Pokračuj, ale s tím, jako by tu s náma sedělo šestiletý dítě, jo? Na rozhovory o sexuální frustraci nemám kapacitu, protože Lixie mi TAKY HODNĚ CHYBÍ, you know, Lee Know?"

,,Hannie mi pověděl, jak vás čapnul, když jste lezli ze sprchy, takže na tom rozhodně nejsme stejně, ty sedmilháři."

,,Tu větu budu ignorovat, ve prospěch všech. Na co ses chtěl ptát?"

,,Když jsem mu minule sjel rukou...no, níž než pod pas, tak mě po chvíli zarazil. A já tomu nerozumím."

,,V čem přesně? Když tě zastavil, tak to nechtěl," pronesl Bin tónem, jako by byl Minho idiot, který si sedí na vedení.

,,No ale když jsme byli na tom výletě, tak jsme si ten večer spolu navzájem vy-"

,,STOP!" Changbin vyletěl do sedu a velice vážně se na Minha zadíval. ,,Tyhle informace o svým nejlepším kamarádovi vědět nepotřebuju! Ať už máš na jazyku cokoliv!"

,,Ale to je dost zásadní věc, abys pochopil, proč jsem z toho zmatenej. Tak já ti to podám nějak něžně, jo?"

,,Fajn... Ale jako by tu bylo to dítě, připomínám."

,,Dobře." Brunet se na okamžik zamyslel a pak pomalu spustil; ,,Řekněme... že jsme si vzájemně hráli s našimi... děly na konfety dokud... ty konfety nevystřelily?"

,,Já tě nesnáším!" zaplakal Changbin do svých dlaní, kterýma si momentálně svíral obličej.

,,Za co? Ty jsi to chtěl dětskou hantýrkou!"

,,A teď toho lituju! Bože, já bych se snad líp vyrovnal s realitou, protože jsem si právě představil něco naprosto zvrácenýho!"

,,Za to ale já nemůžu! Bine, pomoz mi. Prostě když... jsme došli až sem, tak jsem očekával, že už jsou takové dotyky v pořádku. Že už to dělat můžu. Ale zjevně ne. Nechápu, co je špatně a nemám s kým jiným to rozebrat."

,,Někdo s tvýma zkušenostma, že si neví rady?"

,,Teď to vyzní fakt strašně, ale nikdy jsem neměl kluka, co by byl tak nevinnej, jako Hannie. Takže v některejch ohledech jsem dost zmatenej. Ale co hlavně, já nikdy nikoho nemiloval tak moc, jako jeho. Nechci mu nějak ublížit, víš? Možná proto nad tím tolik přemýšlím? Strašně mě štve, že mu v tomhle nerozumím. Já myslel, že to chtěl, jak jsme byli pod tím stanem. Ale teď z toho mám pocit, že jsem ho do toho nějak dotlačil a... on se mě teď bojí."