Spolubydlící

38. kapitola

Changbin s Minhem, dokonale vyletnění, ve společnosti jedné další okouzlující osoby, prošli malým parčíkem a zamířili k nevábné budově vybledle oranžové barvy. Kdyby vedle zamřížovaných vstupních dveří nevisela obrovská cedule, že jde o majetek divadla, který je monitorován průmyslovými kamerami, Binův první odhad by byl, že jde o pěstírnu konopí. A ten další by nebyl o moc shovívavější, protože takhle nějak vypadá většina barabizen, kde masoví vrazi trýzní své oběti. Changbin tušil, že ho mučit taky budou, ale už ne to, že to bude mít i v kulisách à la podřadná kriminálka. Minho ho prakticky od chvíle kdy dorazil do divadla, psychicky připravoval na nejhorší, aby si dobře promyslel, jestli do toho půjde, nebo se na to vykvákne. To, a mnoho dalšího běželo jeho rozcuchanou hlavou, když se kompletně celá ta nesourodá trojice zastavila přímo před domem. Daniel, muž v dokonale padnoucím obleku a ředitel divadla ve kterém je Minho na brigádě, se na oba své svěřence vřele usmíval.

,,Tak já vás pro dnešek opustím, kluci. Changbine, Minho ti to tu celé ukáže a pak už bude záležet jen na tobě, jestli se rozhodneš tuhle práci dělat. Když to budeš chtít vzít, stačí smska a já ti po Minhovi pošlu smlouvu. Každopádně mi bylo potěšením," potřásl Binovi rukou, ten mu poděkoval a pak se Daniel rozloučil i s Minhem. Brunet pak začal v batohu lovit klíče aby se dostali dovnitř. Král temnot počkal, až bude nadřízený z doslechu a spustil.

,,Divím se a nepřestávám, Lee Know. Říkal jsi mi pravdu, tvůj šéfík je sympaťák."

,,Kdyby nebyl, varoval bych tě. A co hlavně, asi bych tu už nepracoval."

,,Když máš problém s autoritama, tak je to pak těžký," pokrčil Bin rameny.

,,Nemám s nima problém. Ony mívají problém se mnou. Upřímnost je v dospělosti nežádoucí vlastnost."

,,Taky už jsem na to přišel, neboj. Jenže tobě to nedělá vrásky. Ty každýho pošleš do patřičných partií a je ti jedno, kdo to je."

,,Ne vždycky. A poslední dobou jsem dost diplomat. Asi už stárnu," uculil se Minho, vytáhl z batohu svazek klíčů které vypadaly jako by patřily dozorčímu z věznice a zacinkal jimi. Zaměřil se na první ze tří masivních zámků na mříži, která blokovala vstup ke vchodovým dveřím a začal odemykat.

,,Jsem ti vděčnej, že jsi mi tohle dohodil. Dělat pro normálního šéfa je splněnej sen."

,,Nebudu ti sušit slzy, až přijde prozření," odpověděl Minho, odemkl druhý zámek a otočil se na Changbina. ,,Daniel je laskavej a férovej šéf. To jo. Ale taky umí slušný psycho."

,,Tak to bych do něj v životě neřekl."

,,To nikdo. Ale když Dokyeom nedorazil na představení, protože si to blbě zapsal a inspice Danielovi sdělila, že je odsud ten moula přes půl republiky a je bez šance aby to stihl, viděl jsem na vlastní oči, jak se čarokrásný princ proměnil v nasranou, kousavou sedmihlavou saň. Na jeho obranu, přelom se stal až když mu Soonyoung oznámil, že chlastal a záskok fakt nedá."

,,To by vytočilo i největšího kliďase. Vem si, pod jakým je tlakem."

,,Uvědomuju si to. Fakt bych ředitele divadla nikdy dělat nechtěl." Minho odemkl třetí zámek, se zavrzáním odtáhl kovovou mříž a odemkl vstupní dveře. Než je ale otevřel, zarazil se. ,,No jo! A co vlastně ty s Felixem? Jste v pohodě? Co jsi dorazil do divadla, pořád se kolem nás někdo motal, tak jsem se neptal. Jako jo, v telefonu jsi zněl normálně, domů jsi se nevrátil, vypadáš vyrovnaně, slzy netečou, tak je mi jasný, že je minimálně příměří, ale i tak. Nějakým nedopatřením se ze mně stala tvoje vrba, takže mám potřebu to vědět."