My devil //HarryS.//

Z ďábla je anděl.

,,Harry to je krása. Ale já tě nechápu. Ještě před chvíli jsi mi dával najevo, že mě nenávidíš a teď mě vezmeš na tu nejvíc romantickou vyhlídku". Řekla jsem nechápavě a on mě chitil za ruku. ,,Ano o tom to je. Víš když jsme spolu strávili tu vášnivou noc, tak jsem s tebou měl jiný pocit než u jiných. Jiné rád mlátím a těší mě to ale u tebe, když jsem tě práskal těma bičíkama, tak každá rána na tvé nevinné tělo mě zabolela u srdce. Potom jsem to zkoušel ještě s jinýma v tomhle světě ale u žádný mě to nebolelo. Když jsme jeli v tom autě tak jsem nebyl naštvanej na tebe ale na sebe. Protože už mi došlo co je to a bylo za pocit. Já tě miluju".
Řekl mi a u poslední věty se mi zastavilo srdce. Zastavilo se mi štěstím ale i z pocitu nedůvěřivosti.

,,Říkal jsi mi, že neumíš milovat, že umíš jenom šukat". Vyhrkla jsem na něj. ,,Ano já vím to jsem si i myslel. A jiný holky já nemiluju jiný šukám a tvrdě. Ale ty nejsi ta jiná. Dokázala jsi ve mě probudit ten neznámý pocit štěstí a lásky. A mě potom došlo, že nechci jenom tvé tělo, chci tvé všechno. A když říkám všechno, tak tím myslím všechno". Dopověděl a já byla zase zmatená. ,,Jak to myslíš, všechno"? Zeptala jsem se.

,,Bude to znít jako šílenost ale ne myslím to vážně. Nech si to dítě. Já vím netvářil jsem se na to moc dobře ale teď mi došlo, že to je to nejlepší co může být. Neboj postrám se o tebe a o to malé a budem oba dva šťastní. Víš jak jsem ti říkal, že si pro tebe přeju štěstí. Tak tohle je ono, tohle je ta naše šťastná a spokojená budoucnost". Celý to na mě vyval a s každým dalším důvodem, který řekl mi to až tak střelené nepřišlo.

,,Dobře, Harry já to musím vztřebat. Hele já tě taky miluju, miluju na tobě všechno ale proboha je mi šestnáct nemůžu bejt mámou. Já se pomalu nepostarám ani o sebe natož o to malý". Vyvalila jsem na něj své pocity a čekala jsem, jak na ně zareaguje. ,,Říkal jsem ti, že se postarám o tebe i o to malý. Vím, že jsi neměla růžový dětství ale teď ho můžeš udělat růžový našemu dítěti". Po těchto jeho slovech mi stékaly slzy po tváři. On mě vzal do náruče a já jsem začala něco mumlat do jeho ramene.

,,Ty mě vždycky tak moc zaskočíš a ve finále i přesvědčíš. Tak jo já si to dítě nechám". Řekla jsem a on mě radostí málem zlíbal k smrti. ,,Ale jestli to bude malej ďábel, tak si mě nepřej". Zaftipkovala jsem a my jsme se začali smát. Poté jsem si sedli na zem a sledovali jsme dechberoucí západ slunce.

,,Z ďábla bude rodinej anděl. Tak to mám brát"? Rošťácky jsem se na něj ušklíbla a on odpověděl. ,,Asi jo. Asi ze mě teď je anděl, protože jsem potkal bohyni". Řekl mi milá slůvka a začali jsme se vášnivě a zamilovaně líbat.