My devil //HarryS.//

Jsi to ty?

O týden později...

Byla středa odpoledne a já šla ze školy domů. Jak jinak než znechucená a otrávená z každého jednotlivého ksichtu, který jsem dnes viděla. ,,Já asi nikdy nezažiju ten pocit, kdybych odcházela ze školy šťastná. V mým případě to vlastně ani není možný. Tak posranej život nemá nikdo". Hlavou se mi honili "povzbudivý" myšlenky ohledně mého zkurveného života.

V půlce cesty mě povzbudilo ještě počasí, protože začalo pršet. Šla jsem zrovna kolem kavárny a tak jsem tam zaplula, abych se vyhla dešti. Nechodím často do kaváren, takže jsem si tam připadala dost divně. Možná mě k tomu pocitu pomohl i fakt toho, že na mě všichni koukali tupým a nepříjemným pohledem. Snažila jsem se to ignorovat a šla si objednat kafe aby to nevypadalo, tak divně.

Koukala jsem se na tabuli a rozmýšlela jsem se co si dám. Když jsem se konečně rozhodla pro klasické cappuccino, tak se na mě dostala řada. Za pultem stál zvláštní muž. Na ruce měl tetování, které mi někoho silně připomínaly. Vlasy měl kudrnaté a hnědé, má mysl jakoby věděla, jak jsou na dotek jemné. No a ty jeho zelené oči. Z těch jsem měla pocit jako by na mě už někdy koukaly. ,,Co to má kurva bejt. Kdo to je? Nikdy v životě jsem ho neviděla ale při tom mám pocit, že ho znám až moc dobře". Přitom prohlížení mi hlavou projelo i spousty myšlenek a otázek na které jsem neznala odpověď.

,,Dobrý den co si dáte, slečno"? Ten muž promluvil a já slyšela jeho chraplák v tu chvíli jsem ztratila kontrolu nad svým tělem a omdlela jsem.

,,Lucy, Lucy vstávej, vstávej bejby" Zavolal na mě. ,,Harry"? Zmateně jsem mu odpověděla a on mě zvedl z té teplé země. Opřel si mě o svou svalnatou a potetovanou hruď. Následně mi dal pusu na čelo a v mé hlavě se stalo něco neskutečného. "Saténově červené povlečení, spousty otázek, vibrátory, bičíky, bolest, slast, vášeň, zelené oči a mátová chuť jeho rtů". Hlavou mi projelo nespočet slov a každé z nich se mi spojilo s nějakou mou zapomenutou myšlenkou. Dopodrobna se mi vybavil ten večer v pekle.

,,Slečno, slečno, slečno"!? Slyšela jsem jeho chrapláček a cítila jeho teplé dlaně na mých ramenou. Snažil se mě probutit a to se mu taky povedlo. Pomalu jsem otevřela oči a pohlédla na jeho vystrašený výraz ve tváři. ,,Harry"? Vyprskla jsem bezmyšlenkovitě jeho jméno a až potom jsem si všimla přihlížejících lidí a zaměstnanců. Všichni a dokonce i Harry na mě koukali divným a zaraženým výrazem. Všechny jsem je zaskočila tím, jak jsem ho oslovila.

Harry na nic nečekal a sebral mě z té tentokrát studené země. Vzal mě do náruče a posadil mě na nejbližší židli. On zaujal místo naproti mně a mě v tu chvíli došlo, že jsem omdlela a to co mi přišlo jako skutečnost byl vlastně jenom sen.