My devil //HarryS.//

Sbohem?

Za chvíli přišel a já jsem viděla, jak v náručí drží svíčky, křídu a můj mobil. ,,Tak to by mělo bejt všechno, můžeme"? Zeptal se mě ale já jsem se mu ani nepodívala do očí. ,,Víš já si už nepamatuju, jak jsem se sem dostala". Trapným hláskem jsem to ze sebe vykloktala. On se začal smát. ,,Bejby, dělal jsem si z tebe prdel. Já vím, jak se ten rituál dělá". Řekl a oba jsme se začali smát. Poté to trapně vtipné situaci jsme to začali připravovat.

Nakreslili jsme tu satanistickou hvězdu, na každý z jejích konců jsme umístili svíčku, napsali jsme doprostřed mé jméno a dali tam můj telefon. A bylo hotovo v ten moment mi došlo, že to končí. Že po tomhle všem se zase vrátím domů a budu zase nešťastná a nasraná. Mým tělem projela zase po několika hodinách touhy úzkost. Poté co jsem sním prožila jsem zapomněla na ten strašný a svíravý pocit na hrudi.

,,Harry já nechci. Ty jsi mi ukázal, že se můžu i bavit a užívat si života. Nechci o ten pocit štěstí a touhy přijít. Já tam nahoře nemám nikoho s kým bych se cítila stejně jako s tebou". Zdělila jsem mu své pocity a on mě silně obejmul. To mě překvapilo, myslela jsem si, že je hrubí a nemá city. Ale má. ,,Já ti věřím. Hele ikdyž ty si mě pamatovat nebudeš, tak já tebe jo a věř, že si budu každý den přát aby jsi byla šťastná". Po těchto milých slovech si asi uvědomil, že mi právě projevil nepřímou lásku. Tak radši odbočil od tématu. ,,No nebudem to dál protahovat. Za chvíli je ráno a už to musíme udělat". Vytrhl se z našeho vzájemného obětí a sedl si skoro doprostřed té hvězdy. Jemně na mě pokynul hlavou a já pochopila, že ode mně žádá totéž. Přesto že jsem nechtěla, tak jsem si vedle něho sedla a čekala jsem co bude dál.

Chytil mě za ruku a začal říkat nějaké zaklínadlo. Ani nevím jaké. V tu chvíli jsem ho vůbec neposlouchala, mé myšlenky byli jenom temné. Přemýšlela jsem o tom jaké to bez něj bude a jestli ten svůj strašný život po tomhle všem ještě zvládnu. Z mých myšlenek mě vzbudil Harryho hlas. ,,Miluji tě". Mé uši zaslechly jeho chrapláček a poté následovala už jenom černo černá tma.

"Crrr Crrr". Zaslechla jsem hlasité zvonění a otevřela jsem své vyčerpané oči. ,,Zkurvenej budík. Zas další "super" den". Pomyslela jsem si a vstala.

Při oblíkání jsem začala přemýšlet o mém spánku. ,,To bylo divný nic se mi nezdálo ale mám pocit jako bych zažila tu nejdůležitější věc mýho života". Hlavou mi projela myšlenka ale nakonec jsem jí nevěnovala velkou pozornost. Radši jsem se začala modlit a prosit všechny síly ať dnešní posranej den přežiju.