Chycená v pavučinách.

Prolog

Jak to všechno začalo....

Seděla jsem v kavárně Joe's Café a popíjela latté s karamelovou příchutí, šlehačkou, skořicovým posypem a koukala z okna, po kterém se valily potůčky dešťových kapek. Lilo jako z konve a v dálce bylo slyšet troubení klaksonů naštvaných Newyorčanů, kteří se i přes nebezpečí hrozící autonehody, řítili co nejrychleji do práce.

Odložila jsem hrnek na kovově šedý stolek a zakousla se do konce modré propisky a začala prsty poklepávat na sešit z angličtiny.

„Hmmm... tak třeba Charlotte Brontëová...," zamumlám si pro sebe, odtrhnu písátko ode rtů a na čistou stránku napíšu její jméno a k tomu 1816, datum jejího narození a konečně se rozepíšu. Byla jsem tak zabraná zaplňováním prázdných stran popisem spisovatelky, že jsem ani nepostřehla muže, který se přede mě posadil, a když se stůl jemně zatřásl, polekaně jsem sebou trhla a zvedla hlavu.

Pohled mi oplatily pronikavě zeleno hnědé oči, orámované hustým závojem řas.

„Panebože, Jeremy!" položila jsem si ruku na srdce. „To neumíš říct aspoň ‚ahoj'?" zhluboka jsem se nadechla, abych zklidnila náhle zrychlený tep.

„Okay, promiň," uchechtl se a poskytl mi tak pohled na jeho nádherný, ještě trochu klučičí úsměv.

Koutky úst se mi automaticky taky roztáhly do jemného úsměvu. Můj zrak sjel k jeho promočenému, šedému triku, a přestože spolu chodíme už dva roky, zatajil se mi dech při pohledu na téměř průhlednou látku, která obepínala jeho vyrýsované břišní svaly a široká ramena se silnými pažemi. Z vlasů mu po tvářích a krku stékala dešťová voda. Všiml si, jak na něj civím a zase se zasmál. Tak krásný zvuk! Nemůžu uvěřit, jaké mám štěstí, že jsem ho potkala!

Moje tváře zalila červeň a začaly mi hořet uši. V břiše se mi rozletělo asi tisíce motýlů naráz, cítila jsem se jako ve stavu beztíže. A tohle se děje pokaždé jen s ním. Nepřestává mě to překvapovat.

Sklopila jsem oči k sobě do klína. „Můžeme jít?" řekla jsem, nadechla se a začala skládat sešity s penálem do mé koženkové brašny. Pak jsem na sebe hodila svůj hnědý kabát, přes krk jsem si přehodila pletenou béžovou šálu a na hlavu nasadila stejně sladěnou čepici s bambulí.

Jeremy přes sebe hodil promočenou džísku, a než jsem stihla cokoli říct, popadl můj kelímek s kávou a obrátil ho do sebe.

„Hej!" Snažím se tvářit naštvaně, ale při pohledu na jeho šlehačkově kávový knírek, který mu zůstal pod nosem, mi začaly cukat koutky pobavením.

S rošťáckým úsměvem si pusu utřel do rukávu (prostě chlap), popadl moji kabelku, zaplatil za mě a vyšel ven do deštěm zmáčené ulice.

Vyběhla jsem za ním, a jakmile mé kozačky překročily práh Joe's Café, na vlasy a tváře mi začaly dopadávat velké, rychlé a chladné kapky.

Nevadilo mi to.

Jeremy se na mě kvapně otočil a jeho přerůstající vlasy se mu ještě víc nalepily na opálenou pleť.

„Maddie! Tak pojď!"

Snažila jsem se běžet rychle, ale kluzký chodník a mé podpatky mi v tom zabraňovaly.

Panebože, jestli se tady přizabiju...

Do Jeremyho krásného mercedesu jsem téměř spadla. Rozplácla jsem se na sedačce spolujezdce jako nanuk. Ucítila jsem pod sebou jemné zachvění zapnutého motoru a podívala se ven.