Kouzelná kráska a Černé zvíře

14.

Černé Zvíře se náhle probudilo ze spaní, první věc, kterou udělal byla, že se podíval na Marinette. Chudinka Marinett se klepala kvůli horečce, kterou dostala z únavy.

Černé Zvíře k ní přiskočilo a zacloumalo s ní. "Slečno Marinette! Co je Vám?" Ale Marinette neodpovídala ani neotevřela oči, jen se zamračila a neduživě zamručela.

Černé Zvíře přiložilo svoji ruku na její zpocené čelo. "To snad ne! Máš teplotu!" Zvíře si za zármutku kleklo na kolena. "Je to moje vina, můžu za to já." Zašeptal a sklonil hlavu.

"Ale ty neumřeš mojí rukou, ty ne." Povstal a přesunul se ke dveřím. "Vrátím se sem i s lékem." Odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.

...

Zvíře si to namířilo do nejbližšího města v okolí, to však netušil že je to město odkud Marinetta pocházela.

Poté co se dopravil do města, zasedl z koně a přistoupil ke dveřím od krámku s léčivými bylinkami a mastmi. Chtěl otevřít dveře, ale ti byli pochopitelně uprostřed noci zamčené. Ale Černé Zvíře tato drobnost nemohla zarazit, tak je prostě -pro něj snáze- vyrazil. Ale udělalo to více rámusu, než počítal. Ne jen že to byla rána když kopl do těch dveří, plus k tomu se dveře tak rozmáchli že narazili na polici co byla za nimi, ze které kvůli té ráně popadala většina věcí.

Kdyby takto sem chodili všeci zákazníci, nebyl by zde za potřebí, ten zvoneček nade dveřmi, který zacinkal vždy když někdo otevřel dveře.

Jakmile se Černé Zvíře dostalo dovnitř, začalo v poličkách s všelijakými lektvary a masti hledat něco pro Marinette.

Po chvíli jeho uši zašvihali, zaznamenal někoho na druhé straně místnosti.

Ten někdo na něj zahulákal. ,,Co pohledáváš v mém obchodě? Mám zavřeno!"

Černé Zvíře se přestalo přehrabovat mezi lahvičkami které neobsahovali nic co by potřeboval a pomalu se otočil na toho kým byl osloven.

Byl to starší kulatý chlapík, oblečen do noční košile, držící v ruce malou svíčku a ve druhé díku pro obranu před zlodějem. Nicméně, jakmile spatřil ve tmě Černé Zvíře, vyděšením upustil svíčku i díku.

Černé Zvíře k němu přistoupilo a pravilo: "Ty, vydej mi lék proti horečce!" Zaburácel.

Lékárník na něho za strachy jen civěl.

"Tak bude to?!" Černé Zvíře chytilo lékárníka za předloktí a odstrčilo ho za pult. Černé Zvíře zase se postavil před pult, aby to vypadlo jako běžné situace, že si něco kupuje.

Díky tomu že nyní mezi Zvířetem a lékárníkem byl pult, cítil se lékárník více v bezpečí a mohl se koncentrovat na to, co po něm Černé Zvíře chce. "Něco proti horečce povídám!" Zopakovalo Zvíře znovu.

"Jistě, proti horečce." Vystrašení lékárník se začal zmateně přehrabovat v šuplíkách. Mezitím co hledal lék Černé Zvíře bubnovalo drápama do pultu. To lékárníka znervózňovalo, ale na konec si uvědomil že lék proti horečce nemá v šuplíku ale v poličce za jeho zády. Za běžné situaci si pamatuje vše co kde má, ale teď za strachu o život mu to nemyslí. Lékárník byl šťastní že konečně Černému Zvířeti podává to co si přeje.

Černé Zvíře převzalo od lékárníka skleněnou lahvičku, ve které byla divně vypadající zelená tekutina.

" To je ono?" Zvíře se znechuceně díval na lahvičku, kterou držel ve svých drápech.

"Ano, lék proti chřipce. Stačí vypít celý obsah." Odpověděl lékárník.

"No dobře. Platím tím, že jsem tě nechal naživu."

Teprve když Černé Zvíře odešlo, mohl se lékárník nedechnout.

Černé Zvíře tolik spěchalo, aby bylo co nejdříve zpět u Marinett, že si nevšiml, že si ho všiml Kim, jak se vkrádá do obchodu.

Kim byl v šoku z toho co vyděl, že viděl to děsivé monstrum na vlastní oči. Možná byl více zaskočen z toho, že pekař měl pravdu, není to blázen. A pokud mluvil pravdu a Černém Zvířeti, pravděpodobně bude i pravda o tom, že Zvíře vězní Marinett.

Kim si myslel že se mu Marinette vyhýbá, ale kvůli jeho nadutosti, mu bylo divné že se mu schovává.

...

Černé Zvíře dorazilo do paláce, bralo schody po dvou, aby byl co nejdříve u Marinett v komnatě.

Marinette na tom byla ještě hůře, než když od ní Černé Zvíře odešlo. Klepala se, byla celá zpocená a něco mumlala ze spaní.

Černé Zvíře k ní rychle přiskočilo a do úst ji nalilo medicínu. Marinette přestala mluvit ze spaní, ale jinak se nic nezměnilo.

Černé Zvíře s ní zůstalo celou noc.

...

Následné ráno se probudila jako první už zdravá Marinette.

Cítila že opět leží na pohodlné posteli, ale těsně vedle ní něco podřimuje. Myslela si že je to kočka, když to tolik přede. Avšak když otevřela oči a pootočila hlavu, uviděla spící Černé Zvíře a to na její posteli.

Marinette hlasitě zaječela, to pochopitelně Zvíře probudilo. Marinett vzala polštář a začala ním Černé Zvíře mlátit a tak doufala že opustí její postel. Větší vliv mělo to že ječela než útoky růžovím polštářem, i tak jí Černé Zvíře polštář vytrhl z rukou. Jelikož Marinette zjistila že netřepené polštářky nemají proti Zvířeti šanci, utekla do rohu místnosti.

„To nebylo hezké probuzení, ale odpouštím Vám to. Jsem rád že už máte sílu na to tu dělat po ránu takový rámus." Řeklo Černé Zvíře nezvykle šťastně.

„Jak se opovažujete pelichat v mé posteli?!" Zakřičela panicky ke zdi nepláclá Marinette.

„Neměla byste mi být vděčná, že jsem Vám zachránil život...už dvakrát. Tak přestaňte se mě bát" „Já se Vás nebojím." Aby Marinette dokázala své tvrzení, trochu se odtáhla od zdi." Racionální myšlení jí říkalo, že nejspíše ji opravdu nechce zabít, když ji zachránil život a že ji za dobu co tu je ještě nezabil ale jakmile se na něho znova podívala, dostala opět strach a opět se chytila stěny. Vypadá tak děsivě.

Černé Zvíře se tomu uchechtlo a na místo vedle něj poplácalo rukou a zároveň se bystře dívalo na Marinette. Ta se znechuceně ušklíbla a zakroutila hlavou.

Černé Zvíře si vzdychlo. „No dobrá, teď jsi po nemoci takže tě teď nebudu trápit abys chápala že mi máš být za záchranu věčná." Černé Zvíře už odcházelo ale Marinette ho zastavila její promluvou. „Nejsem Vám vděčná za záchranu, raději bych byla zesnulá, než tady být ještě tak dlouho sama... a ještě k tomu s Vámi!"

To se Černé Zvíře neovládlo a z odchodu změnilo směr k Marinett. Tu přitiskl pevně ke zdi. „Co jste to řekla?" Zašeptal pomalu. Marinettě ze strachu došla slova.

Černé Zvíře si ji celou prohlédlo. Byla tak krásná.

Odtáhl se od ní, jelikož mu došlo že jí opět děsí a když bude vyděšená, tak rozhodně s ním nebude chtít trávit čas a přesně to on nechtěl. Chtěl s ní být co nejčastěji, poznat ji a taky aby i ona poznala jeho dobrou stránku, i když je v něm tak dlouho ukrývaná.

„Nechám Vás celý den na pokoji. Celý den o mě neuslyšíte, ale večer si dáte se mnou večeři." Černé Zvíře nečekalo na odpověď, jelikož to nebyl návrh ale rozkaz. Jednoduše odešel.