9.

43 7 7
                                    

Černé zvíře se vracela z lovu. Když byl u svého paláce, tak se podíval vzhůru ke věžím.

Ve všech oknech byla tma, tak palác působil velice opuštěně.

Však, u nejbližší věže, z nejbližšího okénka, které bylo otevřené, ale nešlo do něj vidět protože bylo zataženo růžovími záclony. Za záclony se blížil maličký plamínek.

Plamínek prozradil že záclony jsou růžové.
Světlo bylo čimdál ti silnější, až se najednou záclony rozevřely.

Byla to Marinette, a to jen v růžové košilce.

Marinette položila svíčku na parapet okna stejně jako si tam položila loket ruky, kterou si opírala hlavu.
Vítr si pohrává se vším na co narazil. Se závěsi, z plánínkem který se snažil uhasit a také s Marinettimi vlasy. Černému zvířeti se to velice líbilo, přišla mu tak krásná.

Najednou Zvířetin hnědák zahřechtal.

Marinette se podívala jeho směrem.
,,Je tam někdo?" Zeptala se celkem nervózně.

Černé zvíře nevědělo jestli ji má odpovědět, přeci jen nějakou tu dobu tam byl a rozhodně by ji nenamluvil že sem právě teď přijel na tom hlučném zvířeti.
Ale tak moc rád by s ní promluvil.

 Marinette stále žmourala do tmy. ,,Jestli se neukážete tak půjdu za mým Pánem a řeknu mu že tady je nezvaní host."

,,To byste ho musela první najít." Řekl posměšně Černé zvíře. Vlastně to ani nechtěl říct nahlas, jen mu to nějak vyklouzlo.

,,Pane, to jste vy?" Marinette si ruce sepla na prsou a vlasy si zastrčila za ucho.

,,... Ano, t-to jsem já." Začal se nervózně usmívat.

Plagg to už nemohl poslouchat tak,nenápadně, aby ho nikdo neviděl, vylítl na Marinettin balkón a skrze záclony až do její komnaty. 

,,Aha... To... To často jezdíte za soumraku?"

,,Ano, proč se ptáte?"

„No jen že... mi to připadá –promiňte mi ten výraz– zvláštní, em když se procházíte venku a ani nevidíte na cestu."

Černé zvíře si v duhu zasmálo. ‚Ona nemá ani tušení že dokážu vidět i v naprosté tmě.'

„Mám rád noc, protože na mě působí tak..." „Romanticky?" Dopověděla větu za něj.

„Prosím?" Řekl dost potichu, protože byl dost zaskočení.

„Em teda... chci říct že mi to přijde romantické, protože se většinou zamilované páry prochází za měsíčku." Marinette si zastrčila své plápolající vlasy za ucho, tím odhalila, že se mírně červená.

„To ne." Začal se mírně smát. „Já jsem tu úplně sám... jen s Vámi."

Na to si Marinette zkřížila ruce na znamení, že ji je zima. „Je tu zima, už půjdu dovnitř. Hezkou noc přeji." Tak zacouvala do pokoje.

Ve skutečnosti hlavní důvod jejího odchodu nebyl mráz, nýbrž špatní výběr slov.

Černé zvíře mohlo pouze sledovat prázdný balkón. ‚Proč jsem dokončoval tu větu?' Řekl si pro sebe mrzutě.

...

Plagg  byl v Marinettinim pokoji. 

‚Takhle to už dál nejde, vždyť se z ní zcvokne, nebo já. Musím se jí zbavit... nadobro.' Plagg nechtěl dál jen čekat, Chtěl už jednat a hlavně už konat.

Rozhlídl se po pokoji. Růžovobílí pokoj byl osvícení mnoha svíčky, tak pokoj měl teplé bary.

Plagga nic neohromilo, tak se šel podívat do skříně a různých šuplíků, až nešel nůžtičky na nehty.

‚Mám skvělí nápad, až půjde spát a položí si hlavu na polštář tak ji lebkou proje-‚ „Pleggu? Co tady děláš?"

Plagg vykřikl a otočil se na Tikky.

Ta se na něj s úsměvem ve tváři zvědavě dívala.

„Ale jen unikám před Adrianovými pokusy zaujmou Marinette." Řekl nezaujatě.

„Za-ujmout?" Tikky byla tak v šoku, ani si nebyla jistá jestli slyšela správně, že to bezcitné zvíře chce udělat dojem na tu milou dívku Marinette.

„Přesně tak." Řekl otráveně.

„Tak to je úžasné." Řekla radostně.

„Přes-, em.. cože?"

„Je to skvělé, protože už koněčne nebude tak sám a taky by se mu mohl změkčit srdce."

„Změkčit...srdce?"

„Ach, jen si představ že by se ti dva do sebe zamilovali." Řekla zasněně Tikky.

Daizzi:"Co to slyším o lásce? Přiletělo stvoření, vypadající jako růžové prasátko.

„Náš Pán nám myslí na Marinette:" Zvolala radostně Tikky.

„Tak to je úžasné."

„Neřekl bych" Mračil se Plagg.

Daizzi:„Ale Plaggu. Copak není láska ta nejkrásnější věc na zemi?"

„Ne není! Byl bych radši kdyby neexistovala."

„Copak ty nechceš být zamilovaní?"

„NE nechci!" Řekl zuřivě Plagg a odletěl z otevřeného balkona pryč.

Daizzi byla v šoku z toho co Plagg řek. „Myslím že si tenhle mrzuta ani lásku nezaslo-" Větu nedokončila, protože zpozorovala Tikkyn oblyčej, který vypadal že se každou chvíli promění v silný pláč.

„Tikky, to tě tolik zasáhlo, co si ten protiva myslí? Ale to tě trápit nemusí co si ten hlupáček myslí. Láska je tu pro každého, až na něho. Takhle ho stejně nikdo nebude mít rád když je Plagg tak zapšklý."¨

Tak se Tikky rozbrečela úplně.

„Tikky neplač. Co mám udělat pro to abys přestala brečet?" Daizzi se jí pokoušela uklidnit.

Do místnosti rychle vplula Marinette a stejně tak rychle i zatáhla závěsy balónu, ale pomalu od nich couvala.

Daizzi a ubrečená Tikky ji potichu sledovaly.

Až když byla Marinette několik kroků od záclon od balkónu, tak se otočila.

„Proboha Tikky, ty brečíš?"

„Em Plagg ji rozbrečel, když řekl že by byl radši kdyby láska neexistovala."

„To ji to tolik rozbrečelo? Tázala se Marinette.

„No... ano." Řekla Daizzi.

„A... nebylo v tom něco víc?" Pozvedla tázavě Marinette obočí.

Daizzi:„Eem to nevím."

Obě dvě upřely pohled na Tikky.

Tikky popotáhla: „Je v tom víc."

Daizzi i Marinette čekaly že bude Tikky pokračovat.

Tikky si uvědomila že těm dvou to ještě nedošlo tak se rozhodla pokračovat. „Ovšem že je v tom víc. Mě totiž zajímá co si Plagg myslí o lásce, protože..."

„Protože...?"

Tikky si vzdychla. „... protože ho asi miluju."

„Jak to že ho miluješ? Vždit je to takový mrzout." Hrubě se ptala Daizzi Tikky.

Marinette zvedla zrak k Tikky.

„To je to, protože láska si nevybírá." Podzvedla Tikky ramany s usměvěm.

Kouzelná kráska a Černé zvířeKde žijí příběhy. Začni objevovat