Kouzelná kráska a Černé zvíře

12.

„Tak já půjdu." Pronesla Marinett rozhodným hlasem.

Všichni kwami byli nadšení.

„Jen budu potřebovat vědět, kde zrovna je náš pán."

„Neboj Marinett, já tě doprovodím do jeho komnat určitě tam bude." Nabídl ji Barkk a Marinette samozřejmě souhlasila, tak se vydali za Zvířetem.

...

Barkk zastavil před zdoběnými jednokřídlými dveřmi. „Tak jsem tady." Barkk s úsměvem tlapkou ukázal na dveře.

Marinette nahlas polkla.

„Neboj se Marinette, ty to zvládneš, máš na něho zvláštní vliv." „S tím si nejsem tak úplně jistá, Barkku." Odpověděla mu Marinette.

„Uvidíme." Oznámil Barkk a při tom se uličnicky podíval na Marinette. Marinette se na něho kvůli tomu pohledu nechápavě podívala, ale to už bark zaklepal na dveře, před nimiž oni dva stáli.

V tu chvíli Marinette měla pocit že dostala infarkt, chtěla Barkovi vyhubovat, ale to už se za dveřmi ozvala hrubá odpověď. „Nemám čas přijďte jindy!"

Barkkovi se hnedka změnila nálada. „ach jo, tak někdy jindy." Už se otáčel k odchodu ale Černého Zvířete odpověď dala Marinette zpruhu odvážnosti, že vkročila do jeho komnaty bez vyzvání, které očividně stejně nedostane.

„Pane, chtěla bych Vás......" Marinette nečekala že jeho pokoj bude tak obrovský, netušila že může být ještě větší pokoj něž dali ji. V jeho pokoji převládala rudě červená barva, ale také zde bylo mnoho zlatého zdobený.

Když se Marinette pokochala pokojem, začala očima bloudit po jeho majiteli. Bylo to těžké ho najít když je místnost tak obrovská a také tu chybí osvětlení, naštěstí se majitel našel když promluvil.

„Nedovolil jsem Vám vstoupit." Řeklo Černé Zvíře překvapivě klidně. Byl na balkóně, dveře na balkón byly otevřené a navíc byly celé ze skla.

Marinette se hnedka otočila za hlasem, věděla že je na balkóně ale neviděla ho, protože pohled na Černé Zvíře stínily Rudé závěsy, které se větrem mihotaly, takže Marinette někdy zahlédla černé rameno, někdy tmavou nohu.

Jak to Marinette uviděla, hnedka se k němu vydala. „Můj Pane, mluvila jsem se všemi kwami a s nimi jsem se shodla že-" „Už ani krok!" Přikázal Černé Zvíře dost jasně.

Marinette ztuhla, ale nenechala se umlčet a krůčky si to opět mířila k Černému Zvířeti. „Přišla jsem k Vám uctivě, ale vy mnou pohrdáte, myslíte si že nejsem pro Vás dost dobrá, vy-" Začala být nedůtklivá, ale byla přerušena vzteklým Černým Zvířetem. „Mýlíte se, nepohrdám Vámi, nemyslím si že nejste pro mě dost dobrá... je to přesně na opak, jste-!" „Tak proč s Vámi musím mluvit anižbych se Vám dívala do očí?!" Už vstupovala na balón. „Nechoďte sem!" Ale Marinette i přes jasný Pánův zákaz na balkón vešla.

Marinette se zděšením svalila na kolena a rukama si zakryla ústa. ‚To není možný....To nemůže být pravda...celou dobu jsem žila ve lži... to je zlý sen.' Marinette si myslela že se zbláznila, protože to co vidí je nenormální.

Marinette jen seděla na zemi a koukala na prázdný balón. Přesně tak, na balkóně nikdo nebyl...vlastně v tuto chvíli tu nikdo nebyl.

Mezitím Černé Zvíře zarývalo své velké drápy do omítky pod balkónem. Černé Zvíře nemohlo dopustit že by očka toho krásného stvoření ho spatřili a už nemělo kam se jinam schovat, tak se tu v křečích snaží udržet jen na svých drápech, hnedka pod balkónem.

Černému Zvířeti se zdálo že slyší Marinette plakat. Zvíře se i přes to že měl problém se vůbec nadechnout, kvůli napnutím všech svalů, se s těžkostí zaptalo Marinette zdali je v pořádku.

Marinette jak to uslyšela rozlepila své mokrá očka a běžela k zábradlí a výrazně se přes něj vyklonila. „Pane! Vy jste spadl?" Tázala se ustrašeně.

„Nebojte se Marinett, jsem naprosto v pořádku." Odpovědělo Zvíře zadušeně.

Najednou se před Marinette objevil Plagg se zlověstným výrazem. „Adriene, teď se s tvojí krasotinkou rozluč!"

„Plaggu, co děláš, přestaň s tím!" Černé Zvíře když uslyšelo Plagga celí znehybnělo.

Marinette se podívala na Plagga. „Ty jsi Plagg?" „Přesně tak puso, a o Adriana se nedělím." Hned jak to Plagg dořekl, strčil do Marinett.

Marinett přepadl přes zábradlí a letěla vzduchem směrem k zemi. Cítila studený vítr jak ji olizoval ze všech stran, vše proběhlo tak rychle. Věděla že pád rychle skončí a po letěni vzduchem následuje už jen věčná temnota.

Marinett najednou cítila tak krásné teplo, jako by jí někdo objímal. Marinette si řekla že ta věčná temnota není tak špatná, slyší dokonce i bít její srdce a cítí, jak na ní temnota dýchá. ‚Počkat, proč cítím, jak na mě někdo dýchá?' Marinette si uvědomila že není mrtvá.

Matinette nebyla mrtvá díky tomu že Černé Zvíře bylo celou dobu pod balkónem, takže hned zaznamenalo že Marinett přepadla, Takže se odrazilo ze stěny a také bylo těší než Marinett, takže stačilo chytit Marinett a dopadnout na nohy jako správná kočka bez jakékoliv zranění.

Černé Zvíře se to celé snažilo rozdýchat, třeba to že Marinette málem zemřela, nebo to že málem zemřela kvůli Plaggovi a už nemluvě o tam že ji Černé Zvíře ještě pořád svírá v náruči.

Marinettin Pán nevěděl co má dělat, věděl jen to, že ji ještě neviděl z blízka, ale už věděl že z blízka vypadá ještě krásněji než z dálky. Měla dokonalý nosík, krásné rty které by hnedka zlíbal, dlouhé řasy na zavřeních víčkách, které kryjí tak překrásnou modř a dlaň měla na jeho srdci. Srdce mu tlouklo z několika důvodů, kvůli fyzické námaze, kvůli strachu o Marinette, třetí důvod že je tak blízko a čtvrtí důvod je strach že Marinette každou sekundu může otevřít své oči, a tak zjistit co je její pán zač.

Najednou se Marinettini řasy začali třepat.

Černé Zvíře bez mrknutí pozorovalo Marinette.

Poté se Marinettini řasy od sebe odlepily a tak bylo umožněno vidět ty nejkrásnější oči, modré jak ocean, které se hnedka vzápětí zvedla a poprvé za celou dobu co tu jsou uviděla jejich Pána v celé jeho podobě.