Kouzelná kráska a Černé zvíře

13.

Když Marinette otevřela oči, uviděla, jak na ní zírají dvě toxicky zelené zvířecí oči, ke kterým patří i ostré zuby, zvířecí uši a také drápy které se neúmyslně zarývají Marinett pod kůží.

Z temného lesa se rozmohl hlasitý křik mladého děvčete.

Marinette se zděšením a se slzami v očích bušila pěstmi do hrudníku Černého Zvířete, aby jí pustil. „Pustě mě dolů! Pusť mě ty zvíře!"

Ty zvíře. Toto oslovení Černé Zvíře tak bolela. Nesneslo pohled na Marinette které se na něho dívá tak vyděšeně, tak soudně s takovou nechutí.

Marinette se vymanila z jeho náruče a běžela zahradou směrem k lesu.

Černé Zvíře tam jen stálo a po dlouhé době mu vadilo že je nenáviděn. Podíval se vzorů směrem k balkónu, kde byl Plagg, který se snažil tvářit jako že tam není. Černé Zvíře se podívalo na Plagga vražedným pohledem a hnedka vzápětí se vydalo pro svého koně.

...

Už se stmívalo a Marinette už běžela temním lesem. V lese se jí těžko utíkalo, a navíc jí docházeli síly, proto se zastavila a opřela se o strom, aby popadla dech. Ohlédla se za sebe, Zvíře nikde nebylo. Marinette si oddychla. Na těle měla šrámy po drápech a od houští.

Marinette si uvědomila že by zas měla jít, neboť za chvíli bude tma a na cestu ji bude svítit jen měsíc, takže se opět vydala pryč od paláce v temném lese.

Pocítila že jí je zima a že les není ideální místo pro procházky. Na obloze se už objevovali první hvězdy, začal foukat vítr a Marinette slyšela dusot koně.

Marinette hnedka vyhledala směr odkud ho slyší, chtěla jezdce požádat, aby ji pomohl se dostat z temného lesa, po případně ji svést, ale jakmile zjistila že kůň jede směrem od paláce, začala něco tušit.

Marinette měla správný odhad, jezdcem bylo samotné Černé Zvíře, pán celého paláce.

Marinette neúmyslně opět zaječela a rozeběhla se pryč od Černého Zvířete. Bohužel když běžela tak zakopla o kořen a žuchla břichem na zem. Marinette se přetočila na záda, tak viděla že její lovec, seskočil z koně a rychlou chůzí šel k Marinett.

Marinette chtěla začít couvat ale, sykla bolestí a chytla se za lýtko. To už Černé Zvíře si k ní kleklo.

„Jdi ode mě, ty netvore, ty odporné zvíře!" Ječela s panickým pláčem Marinett na Černé Zvíře.

Černé Zvíře vyhrnulo Marinett sukni, aby se mohl podívat na Marinettino lýtko, jestli není zlomené, ale Marinette ho nenechala a začala se bránit jak zdravou nohou, tak i rukama. „Nešahej na mě!"

Zvířete vytočilo Marinettin odpor, tak Marinett prudce chytil pod krkem a mírně zmáčkl. „Tak poslouchejte!" Marinette se modlila, aby ji ihned pustil.

„Teď Vás odvezu do paláce a TAM mě necháte abych Vám zkontroloval lýtko. Je to jasné?"

Marinette, jelikož Černé Zvíře ji pořád zadoušelo, tak jen mírně přikývla. Jak přikývla, tak ji pustil. Marinette děkovala bohu, že se může pořádně nadechnout.

Marinette ještě ani nestačila si srovnat dech a už ji Černé Zvíře zvedalo jako princeznu, kterou si pro jistotu nesl celou dobu až k paláci, aby mu náhodou neutekla. Kůň šel celou dobu s nimi, poslušně za svým pánem.

...

Černé Zvíře Marinett položilo do její lože. Marinette byla věčná za měkkou postel, jelikož celou cestu ji Černé Zvíře nevědomky škrábalo jeho drápy.

„Ukažte nohu." Řeklo Černé Zvíře hrubě. Marinette ani nestačila jakkoliv zareagovat a už jí Zvíře zkoumalo lýtko.

„Tohle Vás bolí?" Zkoušel různé pohyby Marinettinou nohou.

„Ovšem že ano, když máte tak dlouhé drápy." Sykla Marinett nepříjemně.

Černé Zvíře sundalo pracky z Marinett. „Až tak velké nejsou." Odkašlalo si Zvíře a pro jistotu si drápy zabalilo do pěsti, kde jsou chráněni před zraky světu. „Zkuste hýbat kotníkem." Pobídl ji Zvíře.

Marinette zakroužila chodidlem. „Tak to máte jen naražené, ne zlomené." Přesto je v místnosti osoba, která má něco zlomené.

„Stejně Vám to zaváži." Černé Zvíře se zvedlo a šlo si vzít polštář který ležel na křesílku nejblíže k němu.

Marinette sledovala každý jeho pochyb, bála se ho, i každého pohybu co udělal.

Černé Zvíře zvedlo polštář a začalo ho párat. Všude lítali malé bílé peříčka jako sníh.

Když bylo Zvíře hotovo s jeho počínáním, tak přešlo k Marinett aby ji s látkou z polštáře obvázalo nohu.

Marinette mu chtěla vytknout že zbytečně ničí polštář, ale na to se ho až příliš bála, tak zůstala zticha.

„Bude dobrý nápad když půjdeme oba spát." Na to mu Marinette jen ostýchavě přikývla. Černé Zvíře šlo pro další polštář a společně s ním si lehl vedle Marinettiny postele. Jak to Marinett uviděla tak se zděsila. „Co to vyvádíte?"

„Jdu.. spát?" Řekl nechápavě.

„Ale Vy nesmíte spát ve stejné místnosti jako já."

„Říká kdo?" Řekl povýšeně.

„Em...no můj otec."

„Váš otec?" Zeptal se překvapeně.

„Ano, prý nesmím s žádným mládencem..... a vy se asi také počítáte i když nevypadáte jako člověk."

„No když nevypadám jako člověk tak tu můžu spát." Řekl to dost uraženě. Marinette neměla kuráž se s ním přít, tak se v duchu omlouvala otci že porušila jeho pravidlo.

Marinette měla problém usnout když spí ve stejné místnosti jako ta nestvůra, ale únava po náročném večeru ji přemohla. Oba usínali v ponurých myšlenkách a s únavou po fyzickém vyčerpání.