Kouzelná kráska a Černé zvíře

3.

Marinette seděla u stolu v kuchyni, začínala se o otce bát. Přeci jen včera večer se ještě nevrátil. To znamená že musel někde přenocovat.

Nejednou se rozrazily dveře, na prahu stál Marinettin otec s ruku na dveřích.,, Marinette!" ,, Ano, papá? Děje se něco?" Řekla opravdu překvapeně, když uviděla svého otce.,, Tady si!" Když spatřil Marinette, hned se k ní rozešel. Marinette se k němu také vydala.,, Ó, má dcerňko, promiň mi to. Vše jsem zničil." Přitáhl si ji do objetí ,, Co se stalo? Přišel jsi snad o peníze?" ,, Kdyby jen to. kdyby jen to." ,, Papá jsem z to zmatená, jak si mohl přijít, o víc než peníze?" Odtáhla se od otce.

Tom se zdrceně posadil ke stolu a Marinette ho následovala.,, Vše mi pověz, papá." Chytla ho za ruku.

,, Jel jsem temným lesem. Narazil jsem na zámek a tam žije t-to.....nebo spíše on. A on chce po tobě........jisté služby nebo můj život."

Marinette má ještě neposkvrněnou duši, nerozumí narážkám na tyto věci.

,, Proč chce tebe, nebo mě abych mu sloužila, papá?" ,, Protože to je netvor, bez svědomí!" Marinette netuší že pojmenování Černého zvířete nejsou urážky.

,, Já tam pojedu." ,, Ne! To nepřichází v úvahu. Já budu ten kdo se tam do setmění vrátí, jen tě tu musím zajistit." Tom se vydal nahoru po schodech.,, Jak zajistit?" ,, Jdu se převlíknou a potom tě nabídnu Kimovi aby se o tebe hezky postaral." Tom už byl nahoře.

Marinette nepřichází k úvahu, aby se musela vdávat za někoho koho nemiluje, tak raději bude sloužit u pana neznámého.

Když se Tom vrátil do kuchyně, Marinette už tam nebyla. Marinettin otec přešel k oknu, tam viděl jak Marinette nasedá na hřebce.

Tom se zlekl činu, který chce Marinette právě udělat. Marinettin otec začal křičet na svou dceru, ať sleze z toho koně a ať se vrátí dovnitř. Však než stihl vyběhnout ven, Marinette už byla pryč.

Tom se skácel na kolena.,, Vždyť ani nevíš čeho všeho je on schopní..." Když se Tom překlonil aby si mohl dát tvář do dlaní, tak ho píchlo u srdce, přeneseně i doslova. Tam vytáhl z kabátu růži.,, ...pro jednu růži."

_________

Marinette bloudila temním lesem už nějakou tu dobu a stále nemohla najít ten zámek o kterém ji vyprávěl otec.

Začalo se stmívat a Marinette byla už zoufalá. Však když už bylo šero, šlo zahlédnout světélko. Marinette se ulevilo a vydala se za světlem.

Marinette propadla v úžasu. Před ní stál ohromný zámek jako z pohádky. Sice byl zpustošený a opuštění ale to Marinette nebránilo ke kochání té nádhery.

Marinette dostala strach, když projížděla bránou k nádvoří.

Seskočila z koně a zavolala:,, Tak jsem tady!" Nikdo se jí neozýval.

Dostala strach. Šla přivázat koně k napajedlu, tentokrát zde měl i seno. Kůň se hnedka pustil do pití. Mezitím co kůň chlemstal vodu, Marinette ho hladila a zároveň se nervózně dívala okolo sebe.

Spatřila vchodové dveře do zámku.

Vůbec se jí nechtělo dovnitř., Musím tam, nemůžu zůstat tady venku. Už se stmívá.'

___

,, Nepřišlo ti že ten chlap voněl po buchtách?" ,, Ne" ,, Jen jestli ho nebude líto." ,, Ne nebude" ,, Nejsi ty moje svědomí, Plaggu?" ,, Jo jsem" Odpověděl stejně otráveně, jako zbylé věty. ,, Jen že by svědomí mělo přimět mě dělat dobré věci. A já mám pocit že zabít toho chlapa je špatná věc"

,, Ne, to je spravedlnost. On ti vzal růži a ty ho zabiješ. Chápeš? Spravedlnost." ,,Hm, a není to odplata, Plaggu?"

Ozvaly se rány na dveřích. Jako kdyby někdo klepal.

,, To je on. Super nemusím ho hledat, Pleggu." Černé zvíře došlo k zábradlí aby vidělo, jak pan pekař vchází dovnitř.

Klika začala klesat dolů. Celou místností proletěl zvuk vrzajících dveří.

Nebyl to pekař kdo vstoupil do paláce.

Černé zvíře se skrčilo, aby ho nebylo vidět.

Černé zvíře spatřilo vstupovat do jeho paláce vystrašení mladou dívku.

Dívka měla krásnou ale ještě nedotklou postavu, Vlasy černé jako samotné zvíře, obličej jako panenka s bílou pletí co pijí koťata, rty červené jako krev co po obětech vytéká když je Černé zvíře roztrhá drápama a plné jako má zvíře plnou pokladnici zlatem a oči má jako moře, symbol svobody, kterou právě onoha panna neměla.

Rozhlížela se po celé místnosti.,, Haló, je tu někdo?" Pannu doprovázely zvuky bot, přešlapující po mramorové podleze.

, ONA...je tak krásná. Ona vážně přišla?! Nepočítal jsem s tím že by vážně přišla. Co já teď tady s ní? Její otec by si vážně zasloužil smrt, když ji sem poslala.'

Udělala pár kroků ode dveří. Dveře se za ní zabouchla. Dívka začala rychle dýchat a s prolomením hlesem se ještě jednou zeptala:,, Je tu někdo?"

,, Zabiješ ji?" , Ne, Plaggu! Ona za nic nemůže. Ona je tak...tak krásná.' Nemohl od ní oči odtrhnout.

,, Dobře, tak ji nezabiješ. A uděláš ji aspoň něco jiného?" ,, Hrozně rád bych." Řekl zamilovaně. ,, Noták, já myslel na něco víc pro tvou zabijáckou osobu"

Když to Plagg dořekl, Černé zvíře smutně sklopilo zrak.,, Nechci aby mě takhle viděla, jako krvelačné zvíře" Odplazil se od zábradlí a vydal se pryč, tak aby Marinette neměla šanci ho spatřit.

___

Marinette nevěděla jak má ještě o sobě dát vědět.,, Jsem tu kvůli té službě" Řekla téměř neslyšitelně. Nevěděla co má dělat, nikdo pro ni nešel., Jsem tu správně? Ano jsem otec přeci říkal že je to opuštění zámek.'

Marinette obešla schody, aby si tam mohla sednou a čekat až se někdo uráčí přijít. Opřela so o zeť na které ležely schody. Přitáhla si nohy k sobě a kolena si dala pod bradu.