Kouzelná kráska a Černé zvíře

5.

Černé Zvíře leží na zádech na obrovské posteli s nebesy v královské komnatě.

Komnata je veliká se spoustu nábytku. K ní patří i obrovský balkon, skleněné dvojité dveře vedoucí do pracovny. Pak tu jsou dveře vedoucí do šatníku a dveře pro služebnictvo.

Vše z látky, což jsou závěsy na nebesích, zatažené záclony na oknech, povlečení, mnoho polštářku nejen na posteli ale i na pohovkách, které mají totéž barvu, jsou leskle vínově červené s občasnými stopy rudě červené a vykukujícího peří z roztrhané látky.

Nábytek je z tmavého dřeva se spoustou ozdůbek a s rýhami po drápech.

Na stolcích jsou porcelánové vázy s uschlými květinami a na samo už zdobených zdech jsou obrazy od slavných malířů, zarámovaných ve zlatých rámech.

Díky svíčkám se místnost občas zaleskne. Místnost se občas zaleskne díky svíčce svítící na lesklou látku, pozlacené věci a na střepy od zrcadel.

Černé Zvíře s úsměvem a polštářem na prsou, pozorovalo nebesa nad postelí.

„Jak to, že je tak krásná?" Řeklo Zvíře stále hledící vzhůru.

Plagg otráveně zakroužil očima. „Že neuhodnu, o kom je řeč?"

Zvíře poznámku Plagga ignorovalo. „Hrozně moc se chci dotknout jejich rtů!" Oblukem rozpažilo ruce.

„Em.., co že to chceš Adriane?" Zeptal se ho Plagg s pozvednutím obočím.

„Jako že se těch rtů chci dotknout mými rty." Adrian otočil hlavu na Plagga sedícího vedle něho.

Plagg se na Adriane díval jako by jedl červy.

„Tak bychom se jich dotýkaly navzájem." Adrian se vrátil zpět k pozorování nebes. „Tomu se říká líbání."

„Něco se mi tu nezdá." Plagg přilétl nad Adrianovím obličejem. Ten se na něj s otázkami v očích podíval.

Plagg přimhouřil oči tak že v nic byla jen úzká mezírka „Používáš až moc zájmen" Plagg se z blízka podíval do Adrianovích očí: „Ty nevíš, jak se jmenuje!"

Adrian se rychle vymrštil do sedu: „Nene, to není pravda!"

Plagg se začal smát: „Ty se rozplýváš nad jejími ústy i přesto že jsi zapomněl její jméno."

Adrian se cítil trapně. Začal nahlas přemýšlet. „Její jméno mi řekl její otec, když mě prosil abych ho nezabíjel. Říkal že má ještě svobodnou dceru o kterou se krom něho nemá kdo postarat." Adrian začal skřípat zubama. "Kdybych věděl jaký to je špatný otec, který pošle svou dceru za monstrem jako jsem já tak bych..." Adrian stiskl ruku v pěst. „bych ho.... JI." Povoli stisk. „tak bych ji nikdy neviděl. Nikdy bych nepotkal sladkou...."

Adrian se zasekl. Podíval se na Plagga, ten jen podzvedl obočí. Adrian se zved z postele a přešel k oknu. Ohrnul závěs a zadíval se do tmy. „To vše mi řekl když jsem ho držel ve vzduchu pod krkem. Její jméno koktal, začínalo na ‚Em' a končilo na ,Te,. Také druhým písmenem bylo ,A' . Adrian si pod vousy začal něco mumlat: „Ma-hunette, Ma-ninette, Mar-."

Adrian se prudce otočil na Plagga: „Paggu, je to Marinette!" „Páni Adriana, ty sis vzpomněl jméno holky, na kterou pořád myslíš, se překonáváš. To se obyčejným lidem nestává." Řekl ironicky Plagg.

Adrian se rozeběhl k posteli. Do ní skočil s rozpaženími pažemi. „Jsem to nejšťastnější zvíře na světě."

Plagg si pro sebe zašeptal: „To mi tak scházelo, aby kvůli té holce mě přestal poslouchat. Musím se jí zbavit."

Adrian se přetočil na záda: „Marinette...tak krásné jméno." Opět se zadíval nahoru. „Jak asi bude říkat mě?"

Plagg uslyšel jeho otázku a rychle k němu přiletěl: „Nijak! Protože tě nepotká. Protože ty ji zabiješ."

Adrian se rychle postavil a začal na Plagga ukazovat drápem: „NE! Nikdy bych ji nezkřivil jediný její krásný černý vlas, natož abych ji ZABIL!!"

„Ale noták, co s ní chceš dělat? Nechat ji si tu chodit po paláci jak se jí zlíbí, nebo ji chceš přesvědčovat že nejsi krvelačné monstrum?"

Adrian zařval: „Já nejsem-!" Povzdechli si a ztišil hlas. „Nechci, aby se mě bála. Chci, aby mě měla ráda...stejně ráda jako já ji."

„Adrinane, vzpamatuj se. Kvůli tvé podobě si nebude myslet že jsi ji hoden." Plagg svůj tón změnil na přesvědčovací. „Až se podívá do tvých zvířecí oči, až spatří tvé tesáky, až uvidí tvoje drápy, navždy tě odsoudí jako Zvíře bez emocí." Plagg poslední slovo tajuplně zašeptal.

„Nechci, aby mě odsoudila dřív, než mě pozná." Řekl zoufale Adrinan.

„A pak pro její i tvoje dobro, ji zabiješ."

„Jistě existuje i jiná cesta." Řekl stále zoufalí Adrian.

Plagg: „Ovšem že existuje."

Adrinan vyměnil zoufalost za štěstí: „Ano? Co je to?"

„To že ji zabiješ, ještě před tím než se jí ukážeš."

Adrianův pohled se zpátky změnil na tragický. Na oplátku se Plagg usmíval.

„Nikdy ji nezabiju. Pokud mě nespatří nemusím ji zabíjet. Zítra ji pozvu na společnou večeři."

„Em..Adri-" „Mlč Plaggu!" Adrian začal pohodovat po místnost. „U té večeře se budu chovat jako pravý aristokrat. Přesně jak mě učili být pravím gentlemanem. Je to sice už dávno, co jsem se takto choval ale to musí to stačit. Navíc prý u chudších lidí toto není tolik rozšířené jako u dvora, takže by to na Marinette mohlo udělat dojem. Bože, ať to vyjde."

„Eh snad nemáš v plánu ji přisouvat židli nebo ji dávat poklony a nedej bože ji políbit ruku." Plagg napodobil dávicí reflex.

Adrianovi se představa, jak ji líbá ručku líbila ale mělo to háček: „To by mě viděla..a ona mě nesmí vidět. Zkazilo by to mé plány."

Plagg: „Bože, kde je Adrian který se po večerech prochází temným lesem?"

Plagg se podíval na Adriana se zavřeními oči, líbající si svoji ruku. „Sladká slečno Marinette, jako to že máte tak líbezně jemnou ručku?"