Aféra

*14*

Krásný čtvrteční večer,

týden za námi a nová kapitola je tu. Jak se máte? 🤗 Doufám, že užíváte léto a odpočíváte. 😁 Díky za vaše reakce a komentáře, asi nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik se vás vždycky sejde. Za to jsem Vám vážně vděčná. ❤️
Děkuji a zase příští čtvrtek!
Ronneek

,,Would you rescue me? Would you get my back? Would you take my call when I start to crack? Would you rescue me?"
OneRepublic - Rescue me

Rodina především. Heslo, kterým se Ginny bez výjimky řídila a vždycky to bylo v souladu s jejím srdcem. Tentokrát ale ne. Nechala se Ronem částečně přesvědčit a hořce toho litovala. Drásalo ji pomyšlení, že by se měla před Hermionou ještě skoro měsíc tvářit, že o ničem neví a u vánoční večeře si hrát na šťastnou rodinku. Od scény na schodech univerzitní knihovny uběhlo několik dnů. A čím déle to bylo, tím víc se nemohla zbavit pocitu, že udělala chybu, když vyšla bratrovi vstříc. Harry už odpočítával dny do chvíle, kdy se oficiálně zbaví vedoucí funkce v oddělení bystrozorů a byl den ode dne veselejší. Těšila se spolu s ním, ale výčitky svědomí způsobovaly, že byla spíš nabroušená a moc nemluvila.

Draco se mezitím rozhodoval, co s nastalou situací bude dělat. Hrozilo totiž, že Potterová povolí a nahlásí Grangerové, co viděla. To nechtěl. Potřeboval to udržet v tajnosti co nejdéle, aby jeho odhalení v příhodnou chvíli mělo co nejlepší efekt. Přestal si pohrávat s brkem, naškrábal vzkaz a odeslal ho.

Hermiona měla se Severusem regulérní poměr. Vídali se denně a rozhodně nezůstávalo jen u klasických konverzací. Šlo o něco víc. Cítila se s ním dobře a naprosto v bezpečí, což bylo samo o sobě dost šílené už jen proto, že měla v zádech loveckého psa v podobě Malfoye, který se sice nepřipomněl, ale přece jen se jí sevřelo srdce, když ho tehdy u knihovny spatřila. Ginny se od té doby neozvala, což si Hermiona vykládala jako dobré znamení, jelikož kdyby ji nebo Rona Malfoy konfrontoval, nepochybně by to věděla. Částečně i to byl důvod, proč se už tak neostýchala scházet se se Severusem v práci.
,,Budu muset jít, než si lidi začnou něco myslet. Už tak je moje přítomnost tady zvláštní," řekl, když si urovnal oblečení a podíval se na ni.
,,Asi to už přeháníme, že?"
,,Jsem tu pátý den po sobě," pokrčil rameny a koutek úst mu vyletěl vzhůru. ,,Ale klidně přijdu i zítra."
,,To bych skutečně ocenila," přisvědčila a usmála se.
,,Takže se večer uvidíme?"
,,Dnes nemůžu, už něco mám, ale zítra by to šlo."
,,Tak fajn," usmála se a pohlédla mu do očí. Políbil ji a odešel.

Ginny mezitím doma dospěla k radikálnímu rozhodnutí. Děti nechala v Doupěti a odletaxovala se přímo na ministerstvo.

,,Dále," houkla Hermiona a zvedla oči od pergamenu před sebou. Dveře se otevřely a Ginny na ni chvíli zírala.
,,Ginny! To je milé, co tady děláš?" Měla hlas o oktávu vyšší než obvykle.
,,Musím s tebou mluvit," vyhrkla a zavřela za sebou.
,,Aha. Dáš si čaj?" Znervózňovalo ji, jak si ji prohlížela. Když její kamarádka přikývla, mávla hůlkou a vrhla na sebe krátký kontrolní pohled do zrcadla. Měla trochu pomačkané šaty a rozcuchané vlasy, ale ne natolik, aby to někoho znepokojilo.
,,Tak mě napadlo," začala Ginny opatrně, ,,už jste s Ronem nějak pokročili?"
,,Proč se ptáš?" Tak tohle už bylo skutečně divné. Že by Ginny něco tušila?
,,Jen tak," zalhala honem a natáhla se po šálku s čajem. Nedokázala by přesně říct, co jí na ní přišlo divné, ale něco to bylo. Až skoro ve dveřích její kanceláře si uvědomila, že by bylo fajn se taky zamyslet nad tím, jestli to třeba nedali nějak dohromady, protože Hermiona vypadala mnohem lépe, než při nakupování dárků a i tehdy byla jiná. Teď vypadala neskutečně šťastně. Ano, tím to bylo. Vypadala šťastná, což se příliš neslučovalo s tím, co věděla ona.
,,Říkala jsem Harrymu, aby Ronovi nenápadně naznačil, že má chodit domů dřív," zkusila to a usmála se. Nebyla to pravda.
,,Ach tak," Hermiona usrkla ze svého šálku a oči upírala na jeho hladinu. ,,Pak to moc nezabralo, chodí domů pořád stejně, možná ještě později," přiznala upřímně. ,,Ale mně to nevadí, vážně," vyhrkla honem, když se Ginny ostře nadechla. ,,Asi už jsem si na to tak zvykla, že to prostě neřeším. Aspoň mám čas na svoje věci," řekla a zazubila se.
,,Zvykla?" Zopakovala Ginny a uvažovala. Tohle už bylo podezřelé. Ještě před několika týdny byla zosobněním smutku a stesku a dnes tu seděla, naprosto vyrovnaná, pravděpodobně i spokojená. Přestávala tomu rozumět. Než se však stihla na cokoli dalšího zeptat, dveře se otevřely a dovnitř vpadl Snape, který byl očividně překvapen, že ji vidí.
,,Omlouvám se, netušil jsem, že nejste sama."
,,Co byste rád?" Zeptala se a věnovala mu úsměv. Ginny nakrčila čelo.
,,Jen jsem Vás chtěl informovat, že jsem podklady předal dál a všechno běží, jak má."
,,Tak to je skvělé, děkuji!" Vyhrkla a její úsměv byl snad ještě širší.
,,Nebudu zdržovat. Přeji hezký den," řekl Hermioně a usmál se. Ta zrůžověla. ,,Paní Potterová," pokynul jí hlavou a ještě naposledy se podíval na Hermionu.
,,Nashledanou," zašvitořila. Ginny se ironicky ušklíbla.
,,Ještě nikdy jsem neslyšela Snapea popřát někomu hezký den," řekla, když za sebou zavřel.
,,Je to milé, že?"
Ona by to tak nenazvala. V ten moment jí svitlo.
,,Tak počkat," Hermiona opatrně položila šálek na stůl a zadržela dech.
,,Nikdy nikomu nepopřál hezký den," zopakovala pomalu. ,,Nikdy se na nikoho neusmíval tak jako na tebe," zašeptala. Kolečka v mozku jela na plné obrátky a postupně se zastavovala v těch správných místech.
,,Hermiono!" Vydechla Ginny a Hermiona by se nejraději zahrabala někam hluboko pod zem.
,,Nebudu tě urážet nějakým lhaním," zašeptala a tupě zírala na pergamen před sebou.
,,Spím s ním," přiznala. Zvedla hlavu a podívala se jí do očí. Ginny několikrát naprázdno zalapala po dechu. Nemohla tomu uvěřit. Nedávalo to žádný smysl. Napůl očekávala, kdy se Hermiona začne smát, jenže její vnitřní hlas jí upozorňoval, že o vtip tady rozhodně nejde. To přece nemohla být pravda. Bratrovi málem dala do zubů, když ho před několika dny nachytala a na ni teď hleděla v němém úžasu.
,,Jak?" Na víc se nezmohla.
,,Bylo to poměrně zvláštní. Poslyš, tohle pro tebe nebude jednoduché poslouchat a já sama se skutečně stydím, ale nemám právo ti to dál tajit." Byla odhodlaná jí říct všechno.
,,Detaily vynech, prosím," zaúpěla a pohroužila se do křesla.
,,Spala jsem s ním ještě než jsem si Rona vzala."
,,Cože?! Kdy?"
,,Pár dní před svatbou."
,,Proč, proboha?!"
,,Tohle je ta nejtrapnější a nejhloupější část. Dodnes se stydím, Ginny," vydechla. ,,Udělala jsem to, protože se mi to zdálo jako dobrý nápad."
,,To myslíš vážně?" Vyjela. Čekala cokoliv, ale ne tohle.
,,Naprosto. Zalichotilo mi, že má o mě zájem takový člověk jako on. Tak vyspělý, oduševnělý a vzdělaný. Tak nedosažitelný," poprvé byla sama k sobě úplně upřímná. V minulosti to omlouvala jako selhání, ke kterému vlastně ani nechtěla, aby došlo, ale nebyla to pravda. Líbila se jí představa, že toho dosáhne. Navíc ji skutečně přitahoval a imponoval a u tak chytrého muže to byla sakra nebezpečná kombinace.
,,Takže celou tu dobu, co..."
,,Ne," zarazila ji rázně. ,,To rozhodně ne. Pak už jsme se neviděli. Od té noci jsem ho neviděla přes pět let. Nebyli jsme v kontaktu, až do doby před několika týdny."
,,Proč jsi mi nic neřekla?"
,,Styděla jsem se. A stydím se doteď. Kdyby sis toho nevšimla, asi bych nebyla schopná ti to říct."
,,Tohohle si ale nejde nevšimnout," konstatovala suše. ,,Tohle jde poznat tak ze dvou kilometrů a v mlze."
Hermiona sklopila hlavu. ,,Jsem hrozný člověk."
,,To ne. Jen jsi byla nešťastná a ztracená. A já to přehlížela."
,,Nech toho, tohle přece není tvoje chyba."
Obě se odmlčely. Ginny ještě zpracovávala nové informace a Hermiona pociťovala úlevu, se kterou vůbec nepočítala.
,,Jsi s ním šťastná?"
,,Ano. Moc."