Aféra

*6*

Hezký večer vám všem,

jaký jste měli týden? Nevím, jak vás, ale mně tohle letní počasí naprosto vyhovuje. Venku je teplo, modrá obloha a všechno je tak nějak veselejší. 😎
Užijte si čtení a zase za týden!
Ronneek

,,You got that power over me.
My, my
Everything I hold dear resides in those eyes.
You got that power over me.
My, my
The only one I know, the only one on my mind.
You got that power over me."
Dermot Kennedy - Power over me

Z října byl listopad, od poslední snahy promluvit s Ronem uběhlo několik dnů. Hermiona, ukolébána Severusovou neochvějnou jistotou ohledně Malfoyova blafování, pospíchala na pravidelnou schůzku s Ginny. Rozhodně zaklapla složku a unaveně si promnula oční víčka. Jediným pohledem zkontrolovala čas, zvedla se, oblékla kabát a opustila kancelář. Malfoyovy výhružky sice úplně nepovažovala za plané, ale odmítla jim věnovat veškerou pozornost. Nejspíš za to mohl i fakt, že ho dlouho neviděla a ani on sám se nepřipomněl, za což byla upřímně vděčná. Přestala se pozastavovat i nad Ronovým chováním, které statečně přecházela mlčením, protože se odmítala hádat. Nejspíš si prostě bude muset zvyknout na život bez vášně a čím dřív si to uvědomí, tím líp. Rozhodla se, že bude nejmoudřejší, když se bude držet dál i od Snapea, který ji svým posledním výpadem odzbrojil. Ačkoliv si pak mockrát namlouvala, že to určitě byla jen jeho svérázná reakce na její slova díků, nikdy se neubránila představám "co by, kdyby". Jenže jako realista, kterým bezesporu byla, dokázala samu sebe přesvědčit, že bude lepší nechat představy u ledu.

,,Promiň," omlouvala se honem, když spatřila Ginny na smluveném místě. ,,Čekáš dlouho?"
,,Neblázni, v téhle zimě? Teď jsem přišla, úplně mi to nevyšlo přesně na čas. Bála jsem se, že ty tu budeš čekat na mě," odpověděla s úsměvem a mírně zrůžověla. Přes to, že byla venku zima, Hermionině pozornosti to přece jen neuniklo.
,,Ale nepovídej," odpověděla se schválně přehnaným zájmem. ,,Copak?"
,,Nebudu si vymýšlet, trochu jsme se s Harrym zapomněli," odpověděla a rozesmála se zvonivým smíchem. Ač Hermiona jí i Harrymu přála všechno štěstí světa, pocítila ostré bodnutí ostnu žárlivosti. Ginny, která měla rovněž perfektní postřeh, se přestala smát.
,,Co jsem řekla?"
,,Nic, vůbec nic," zamlouvala to honem a přinutila se k úsměvu.
,,Hele, nech toho," zpražila ji kamarádka. ,,Co se děje?"
,,Pojď si dát někam čaj," navrhla Hermiona, popadla ji za ruku a táhla k nejbližší kavárně.

,,Tak šup, koukej klopit," vyzvala ji Ginny, když o dvě hodiny později, během kterých stihly probrat všechno ostatní, korzovaly parkem s teplým čajem v kelímkách. Hermiona se zastavila a rozhlédla se kolem.
,,Pamatuješ, jak jsme se dohodly, že o milostných záležitostech nebudeme mluvit?"
,,Jasně, ale víš, že výjimka se přece vždycky najde." Její reakce jí dodala odvahu.
,,Mezi mnou a Ronem se něco děje."
,,Něco? Co něco?"
,,Ono se ani nedá říct, že by ten vztah ochladl, on vychladl, Ginny. Neobejme mě, o líbání si můžu nechat akorát tak zdát a pokud jde o sex, tak ten už jsme dlouho neměli," přiznala a ulevilo se jí.
,,Fakt? No, a není jen nervózní z práce?"
,,Je, ale to je poslední dva měsíce."
,,To už je docela dlouho," připustila.
,,Ty mi nerozumíš," zaúpěla zoufale. ,,Poslední sex jsme měli v prosinci."
,,Cože?!" Vyprskla čaj, který měla zrovna v ústech. ,,To je fakt hodně divný. Ptala ses ho na to?" Zeptala se a ubrouskem si otírala bradu a bundu.
,,Prosím tě, jako bys nevěděla, jaké to je, řešit s ním něco, o čem mluvit nechce." Ginny si chápavě povzdechla a zadívala se na ni. ,,Vůbec jsem netušila, že je mezi vámi něco v nepořádku," řekla omluvným tónem.
,,To neví nikdo," odpověděla dutě a uvědomila si, jak zatraceně sehraně spolu navenek působí.
,,Je mi to moc líto. Ráda bych řekla, že s ním zkusím promluvit, ale nejsem si jistá, jestli vůbec přizná, že nějaký problém má."
,,Nemyslím si, nedělej to, prosím," odfrkla naštvaně. ,,To mě asi rozčiluje nejvíc, víš? Ta jeho neochota to přiznat nebo s tím něco udělat."
,,Jo, to chápu. Teď si připadám jako idiot, že jsem měla takový blbý řeči."
,,Ne, prosím tě, jen to ne. Já vám to opravdu moc přeju, vždyť to víš. Neměla by ses cítit provinile, není to tvoje chyba," ubezpečila ji.

Cestou domů uvažovala nad tím, jak moc překvapená Ginny byla. Bylo vážně zvláštní, že nikdo z jejich okolí si ničeho nevšiml. Svůj díl v tom pravděpodobně sehrálo to, že ve společnosti nebo před rodinou se Ron choval ukázkově.
Její pozornost však teď upoutalo knihkupectví, kde dnes, podle informací na plakátu, mělo probíhat autorské čtení a beseda s autorem titulu "Jak si dát do pořádku život a nezbláznit se". Bez dlouhého přemýšlení se opřela do dveří a vešla dovnitř. Lidí tam bylo poměrně dost, všichni se zakoupeným titulem očekávali příchod autora, někteří se bavili mezi sebou, jiní listovali knihou a pár z nich se po ní po příchodu otočilo. Ať se rozhlížela sebevíc, neviděla jediné volné místo. Usoudila, že se jen v rychlosti porozhlédne a půjde. U regálu s knižními novinkami však strávila podstatně víc času, než sama chtěla, zpozorovala úbytek světla, zaklapla knížku a otočila se. Autor zrovna vyšel ze zázemí a za hlasitého potlesku rozdával široké úsměvy všem svým obdivovatelům. Bylo jí hloupé odejít, v rychlosti zkontrolovala terén a zaregistrovala jedinou volnou židli v odlehlém a tmavém rohu, které si předtím nevšimla. Pospíšila si k místu a usadila se. Autora stejně nezná, tak ji alespoň nemusí mrzet, že na něj úplně neuvidí.
,,Svět je skutečně malý, že?" Zasyčel jí u ucha, lekla se tak moc, že málem nahlas vykřikla.
,,Co Vy tady děláte?" Zasyčela zpátky, když dokázala popadnout dech.
,,Šel jsem si koupit knihu, jako Vy. Vzadu mají čítárnu, nějak jsem se zapomněl," odpověděl Snape prostě a ukázal někam za roh. Když se tam Hermiona podívala, uvědomila si, že sama v té čítárně několikrát byla, jen se v tom přítmí a té rychlosti nestačila dostatečně zorientovat.
,,Ach tak," vydechla a všechnu pozornost se snažila zaměřit na autora, který zrovna vysvětloval, co ho k napsání přimělo. Jenže to šlo dost těžko, když měla za zády Snapea, kterému se vážně snažila vyhýbat.
,,Pojďte se mnou dozadu, je to žvanil," kývl směrem k řečníkovi a potichu odsunul židli.
,,Ne, chci si to poslechnout," trvala Hermiona na svém.
,,Tyhle rady Vám dám taky a zadarmo," namítl. Hermiona protočila oči a navzdory svému rozhodnutí držet se dál, se opatrně zvedla a následovala ho, aniž by tušila proč. Snape za nimi zavřel dveře a ocitli se tak v chodbě, která ústila do zmiňované čítárny. Byla tam relativně tma, mdlé světlo prostupovalo skrz skleněnou výplň v protějších dveřích. Hermiona už byla skoro u nich, když ji Snape chytil za paži a stáhl zpátky.
,,Co děláte?" Zeptala se dotčeně a bojovně si založila ruce na prsou.
,,Minule jste se mi zdála rozrušená," řekl pomalu a prohlížel si ji.
,.Nevím, o čem mluvíte," odpověděla rozechvěle a bezděčně ustoupila o dva kroky, stála skoro u zdi, rozhodnost byla tatam.
,,Ne? Pak bych Vám měl připomenout, co to pravděpodobně způsobilo," zašeptal, sklonil se a políbil ji. Sevřela límec jeho košile a jemně ho odstrčila. Soustředěně na ni hleděl a vyčkával. Srdce jí tlouklo, přála si odejít a nechat ho tam, ale její sebeovládání vzalo za své. Sevřela látku mezi prsty pevněji.
,,Neměla bych tady být."
,,A přes to tu jste."
Znovu se vrhl na její rty a tentokrát už nenašla sílu ho odstrčit, přitiskl ji ke zdi. Obtočila mu ruce kolem krku a začala mu oplácet polibky, pomalu a opatrně. Líbal skvěle, perfektně se dokázal přizpůsobit jejímu tempu. S narůstající intenzitou sílil i jeho stisk, svíral ji na bocích a tiskl se k ní celým tělem, ona mu vycházela vstříc. Oba potřebovali z toho druhého víc. Bylo to prudké, vášnivé a velmi intenzivní. Nemohla dýchat, ale bylo jí to jedno, chtěla ještě. Přestávala se ovládat, přistihla se, že ho hladí po zádech a jednou rukou mu dokonce vykasala košili. Nezaváhal ani tentokrát a ve vteřině cítila jeho teplé ruce na svém těle, jak jí vyhrnoval halenku výš. V ten moment se v ní probralo svědomí. Zvolnila tempo a než to přerušila úplně, dlouze ho políbila.
,,Proč se pořád tak kontrolujete?" Zeptal se a zhluboka dýchal, pokoušel se doplnit chybějící kyslík. Pomalu mu urovnala košili a pohlédla mu do očí. ,,Protože jestli přestanu, stane se něco strašného," zašeptala, zavřela oči a přitiskla své čelo na jeho.
,,Mučíte mě," vyčetl jí. Pořád ji svíral.
,,Vy mě taky," povzdechla si.