Aféra

*7*

Krásný večer všem,

letní počasí skutečně miluji, ale déšť jsem tento týden vážně uvítala. Vždycky mi přijde kouzelné, jak zeleň úplně ožije. Mám před sebou prodloužený víkend a fakt se těším. 😁 Jak se máte vy?
Čtení zdar, snad si kapitolu užijete alespoň tak jako já, když jsem ji psala.
Tak zas za týden!
Ronneek

,,I'm a mess, I'm a loser
I'm a hater, I'm a user
I'm a mess for your love, it ain't new.
I'm obsessed, I'm embarassed
I don't trust no one around us
I'm a mess for your love, it ain't new."
Bebe Rexha - I'm a mess

Doběhla domů a prudce za sebou zabouchla dveře. V očích ji štípaly slzy. Když se ujistila, že je doma sama, dovolila si plakat. Brečela nad zoufalstvím, které ji teď naplňovalo. Nechala ho stát v tom pitomém knihkupectví a utekla. Bylo to sotva dvě ulice odtud, nesnesitelně daleko a mučivě blízko zároveň. Brečela vzteky sama nad sebou a nad vlastní slabostí, která jí dovolila jednat. Proč se, kruci, nedokázala ovládnout? Byla citově vyprahlá a on to určitě musel tušit, pokud to nevěděl jistě. Připadala si trapná. Byla to její chyba, sápala se po něm zrovna tak jako on po ní. Nerozuměla tomu, proč se v jeho blízkosti nedokáže udržet. Nečekala by od něj, že to bude zkoušet dál. Když ji políbil před několika dny, utěšovala se vědomím, že chtěl mezi nimi jen vyčistit vzduch a určitě na ni už nemyslí. Jenže teď to tak vůbec nevypadalo. Jeho zmučený výraz už z hlavy nevyžene, ani tu větu, kterou jí řekl předtím, než tak zbaběle prchla. Pokud šlo o ni, byla skutečně upřímná. Opravdu ji mučil. Ještě stále cítila na rtech jeho chuť. Dneska v žádném případě Ronovi nedá pusu na dobrou noc, nemůže. Vzpomínka na Rona ji vrátila nohama na zem. Odebrala se do koupelny s cílem rychle se umýt, zalézt do postele a usnout dřív, než dorazí domů.

Když se svlékala, cítila jeho kolínskou ze svého oblečení. Naposledy si důkladně přičichla a pak použila čisticí kouzlo, aby zahladila stopy. Jeho vůně byla příliš odlišná od Ronovy, určitě by to postřehl. Právě teď jí ale bylo ještě hůř. Připadala si hrozně. Odložila hůlku a zalezla pod horký proud tekoucí vody. Nevěděla, jak dlouho tam stála a nechala ji na sebe padat. Jen varhánky na bříškách prstů potvrzovaly, že je tam už drahnou dobu. Nebyla schopná se na cokoliv soustředit. Tentokrát si jeho polibky skutečně užívala, jeho úžasné rty lačně dobývaly ty její a to byl tak zatraceně dobrý pocit! O poznání horší to ale bylo, když jí prsten na prsteníčku připomněl, že je vdaná žena.

,,Ahoj zlato," pozdravila Ginny Harryho a líbla ho na tvář.
,,Ahoj," zazubil se na ni.
,,Všechno dobrý?"
,,No jasně, kluci jsou zlatí. Co Hermiona?"
,,Má se fajn," zalhala honem. ,,Poslyš, máte toho teď hodně?"
,,Ne víc, než obvykle, proč?"
,,Jen tak. Jak to zvládá Ron?"
,,No, ten to má o něco těžší, protože se rozhodl přihlásit do toho výběrového řízení, ale drží se."
,,To asi odchází dost pozdě, co?"
,,To ne, odchází normálně, ale tráví čas v knihovně."
,,Cože?"
,,Jo, taky jsem se divil. Bere to dost vážně," usmál se.
,,Tak v knihovně, jo? To určitě!" Ginny znala svého bratra až příliš dobře, věděla, že do knihovny by šel jedině v případě, že by tam rozdávali smažená kuřata zdarma.

Příští ráno Hermiona seděla v kanceláři a zpracovávala dnešní oběžníky ve snaze zaměstnat mysl něčím jiným, než včerejším zážitkem v knihkupectví. Vyrušilo ji zaklepání.
,,Dál," houkla znuděně. Jakmile se otevřely dveře, krve by se v ní nedořezal.
,,To je ale překvapení," nechal se slyšet Severus a zavřel za sebou.
,,Co tady děláte?" Vydechla.
,,Jdu kvůli té nové normě, která se týká kotlíků. Nějak jsem ale přeslechl, že to máte na starosti Vy," ušklíbl se a popošel blíž.
,,Aha, moment, hned ji najdu," řekla a vyrazila ke skříni, kde měla uloženou potřebnou dokumentaci. Během několika málo vteřin ji nahmátla a donesla mu ji.
,,Tady je," oznámila a snažila se předstírat, že ji jeho přítomnost nerozrušila.
,,Když už jsem tady, rád bych s Vámi mluvil. A možná budu mít to štěstí, že mi neutečete," řekl pomalu a obešel stůl. Hermionino srdce vyskočilo někam do krku a zběsile tlouklo.
,,Omlouvám se, neměla jsem včera tak zmizet," začala, ,,ale byla jsem vyděšená sama ze sebe."
,,A teď už nejste?" Zeptal se a pohladil ji po tváři.
,,Jsem, ale víc mě děsí, že jste tady," přiznala.
,,Mě se nemusíte bát," ujistil ji.
,,Bojím se sebe ve vaší přítomnosti," zašeptala.
,,Vážně?" Protáhl. ,,Tak to jsme na tom stejně."
,,Poslyšte, uznávám, že jsem Vás včera poněkud přepadl, ale omlouvat se nebudu. Nezdálo se mi totiž, že by Vám to vadilo," prohlásil a povytáhl obočí.
,,Oceňuji vaši upřímnost," řekla a odvrátila od něj pohled, jeho oči ji přitahovaly jako magnet.
,,Probereme tu normu?" Zeptala se a znovu na něj pohlédla.
,,Jak si přejete," odpověděl a vrátil se na druhou stranu stolu.