Aféra

*4*

Krásný čtvrteční večer,

nevím, jak vy, ale já se kvůli dvěma posledním volným pondělkům nějak pořád ztrácím v čase. 😁 Užijte si čtení a neztraťte se! 😊
Ronneek

,,It's so hard to explain with your heart in a cage, only whisper but you wanna shout. 'Cause the second you wake too much pressure to take, every part of you wants to cry out. It's hard for girls like us, we don't know who we trust, not even the ones we love 'cause they don't know. Try to numb this pain 'cause we don't wanna get hurt again, left alone out in the rain 'cause they don't know."
Zoe Wees - Girls like us

Hermiona byla ze setkání se Severusem notně otřesená. Domů dorazila spíš po paměti, cestou se snažila vymyslet, co s tím vším bude dělat, ale v mysli se neustále vracela k němu. Sotva se zula, pospíchala ke dřezu a pustila studenou vodu. Namočila si obě ruce, jednu přitiskla na zátylek, druhou na čelo.
,,Mysli přece! Nabádala samu sebe. Bylo potřeba Malfoye zdiskreditovat. Ron ho nesnášel, bylo ale žádoucí, aby mu připomněla, jak moc. Tolik chtěla říct Ronovi pravdu, ale věděla, že to nedokáže. Ne teď, když má na dosah vysněnou pozici a splněný sen. Otálet ale taky nemohla, protože Malfoy s tím skutečně vyjde na světlo, až se to bude nejméně hodit. Sám to přece jasně řekl a pokud mu kdy Hermiona něco věřila, bylo to právě tohle.

Nedokázala jen nečinně sedět, tak se pustila do úklidu. Část domu uklidila pomocí kouzel a část ručně, potřebovala zaměstnat ruce. Když skončila, nebyla o nic blíž k nápadu, než předtím a rozhodla se pro postup zcela opačný, musela se zklidnit. Naložila se do vany a nechala myšlenky plynout. Cítila se zrazená. Zrazená někým, komu nikdy nevěřila a něčím, o čem nepředpokládala, že uslyší z úst někoho třetího. Byl to paradox.
     Opřela si hlavu o opěrku a zavřela oči. Když si na tu noc dnes vzpomněla, pořád cítila stud, ačkoliv otupený uplynulým časem. Vybavovala si celý večer, sama seděla v baru, neměla ani opravdovou rozlučku se svobodou, protože měla pocit, že to není tak dramatické a se svobodou se přece loučit nemusí, ani symbolicky. Když si ho všimla, seděl v opačném rohu místnosti a nejdřív ho ani nepoznala, zkrátka jí k tomu místu neseděl. Jakmile však nabyla jistotu, že je to on, vydala se k němu. Na její dotaz, zda si může přisednout, jen nezaujatě pokrčil rameny a ona se posadila. Ze začátku myslela, že to skončí jen trapným pokusem o konverzaci, ale zničehonic ožil. Ani dnes si nebyla schopná uvědomit, co ten obrat způsobilo, poněvadž předtím dobrou čtvrt hodinu mluvila jen ona. Pak už čas ubíhal závratným tempem, dobře se bavili, barman je těsně před zavíračkou vyprovodil ven a tak šli k němu. Zcela přesně si vybavila, jak se zády opírala o dveře jeho domu, jeho dech byl cítit cigaretami a whiskou a lechtal ji na krku. Rukama se opíral o dveře za ní a dlouze jí hleděl do očí, jako by zvažoval možnosti. Pak se naklonil a políbil ji na krk. Až příliš dobře si pamatovala to teplo, které se v ní rozlilo poté, co se jeho rty dotkly její kůže. Když se pak znovu střetli pohledem, oba věděli, co to znamená a on nahmatal kliku a otevřel. Když ji dnes znovu políbil, její tělo okamžitě zareagovalo a to teplo, které se proti její vůli šířilo všude, neuměla zastavit. Nejhorší na tom všem asi bylo, že se kvůli tomu necítila špatně a nevinila ani jeho. Nejvíc se sama na sebe zlobila za to, že kdyby ten polibek nepřerušil, začala by si to užívat. Celá ta situace byla ale natolik rychlá, že se mozek nestihl odpojit a ona tak cítila jen zmatek a údiv.
,,Zrádkyně!" Zašeptala ke svým ztvrdlým bradavkám, když otevřela oči a spatřila je.

,,Rone?" Promluvila na spícího manžela, když se o půl hodiny později dostala konečně do postele.
,,Mm?"
,,Poslyš, musím ti něco říct," zvolila normální hlasitost s nadějí, že ho to dostatečně probere.
,,Nech to na ráno."
,,Ne, to nepočká. Byl za mnou Malfoy."
,,Doufám, že jsi ho poslala do prdele," zamručel a otočil se na druhý bok. Hermiona se pro sebe vítězoslavně ušklíbla. Najednou věděla, že to musí udělat, musí mu říct pravdu. Přece mu to dluží. Několikrát se naprázdno nadechla, hledala vhodná slova. Pak se plácla do čela. ,,Co to, sakra, děláš?! Na tohle neexistují správná slova!" Pokárala v duchu sama sebe. Teď nebo nikdy.
,,Byla jsem ti nevěrná," vydechla a se zaťatými prsty do přikrývky čekala, co bude. Když bylo na její vkus až příliš dlouho ticho, podívala se na Rona. Spal.

Seděla v kanceláři s dalším objemným spisem a dělala si poznámky na pergamen vedle. Nejen, že včera vůbec nic nevymyslela, ale ani se jí nepodařilo promluvit si s Ronem, který usnul tvrdě jako špalek a její přiznání tak vůbec neslyšel. To si ale té téměř bezesné noci nakonec vyložila jako znamení, že má zatím mlčet. Částečně se vnitřně upokojovala i Severusovým tvrzením, že by ho Malfoy určitě včas informoval. Byla na sebe naštvaná, jelikož její myšlenky opět utíkaly k onomu včerejšímu incidentu se Snapem. Zapomněla, jak měkké má rty. Bohužel zapomněla i to, jaký je to pocit, když o ni někdo stojí. Smutně si povzdechla. Proč se k ní takhle nechová Ron? U něj by o to opravdu stála. S těžkým srdcem zapudila vzpomínky a ponořila se zpět do práce.

Domů dorazila dřív než obvykle, překvapilo ji však, že už je doma i Ron, který právě vylezl ze sprchy.
,,Jé, ty už jsi doma?"
,,Jo, ale musím ještě zpátky. Přišel jsem se jen opláchnout, chápeš, trochu si vyčistit hlavu," odpověděl a sušil si hlavu ručníkem.
,,Aha." Byla zklamaná. ,,Rone, musím s tebou mluvit."
,,A o čem?"
,,Poslyš, já vím, že toho máš v práci hodně a jsi dost unavený, úplně to respektuji, ale trápí mě, jak to mezi námi teď je," vysvětlila a podívala se mu do očí.
,,Co tím myslíš?" Nechápal.
,,No, vymizel mezi námi skoro veškerý fyzický kontakt a já nechápu, proč se to stalo."
,,To není pravda," ohradil se.
,,Ale prosím tě! Aspoň si to přiznej!" Zvýšila nepatrně hlas, aby dodala vlastním slovům váhu.
,,Já si ale nemám co přiznávat! Nevím, o čem mluvíš."
,,Cože? Nespali jsme spolu věčnost, neobejmeš mě, vrchol všeho je, že mi dáš večer a ráno pusu na tvář!"
,,Zas tak dlouho to není," odpověděl nedůtklivě.
,,Je to skoro rok!"
,,To není možný, jasně si vzpomínám, že jsme spolu spali v prosinci," houkl už oblečený z koupelny.
,,Je skoro konec října!" Veškerý nahromaděný vztek a zoufalství probublávaly na povrch, Hermiona se je však stále snažila udržet na uzdě.
,,Jestli máš nějaký problém, pojďme ho řešit, prosím."
,,Já přece žádný problém nemám!" Vyjel na ni. ,,Já fakt nechápu, co tím sleduješ!"
,,Takže tobě to připadá v pořádku?" Nevěřila vlastním uším.
,,Musím do práce," odpověděl, popadl kabát a u dveří se zastavil. ,,Čau," zavřel za sebou a Hermiona osaměla.