Při pohledu na telefon kvůli jednoduchému zjištění času mi lehce poklesne úsměv. Ne jen že je opět pozdě v noci a já nemůžu usnout ale i tak že je 31. což znamená že za měsíc budou muset kluci odletět zpět domů, já nastoupím do maturitního ročníku, hlavě celé léto se začíná chýlit ke konci s temným začátkem všech starostí.
Telefon položím na jeho předešlé místo, obrátím se k brunetovi. Hlavu si položil k jeho čím se stane že mě jeho jemné kadeře lechtají po obličeji, a taky můžu nasát jeho vůni. Netuším jako to dělá ale viní po starých knížkách a jahodách, takové to když najdete u prarodičů nějakou knížku z děctví a babička vám donese mističku natrhaného ovoce ze zahrádky.
No stěžovat si nemusím, jeho přítomnost společně s jeho vůni funguje jako skvělé uspávadlo.
☆☆☆
Vzbudilo mě tiché mluvení "no mami". Poslouchat cizí rozhovory je neslušné vím ale i tak nechávám zavřené oči, "jo asi máme čas proč?" Slyšet jen jednu stranu rozhovoru je divný. "Jo dobře zeptám se a pak napíšu, neboj a ahoj". Slyším kroky zpátky k posteli a následně cítím jak si někdo přisedl na postel.
To neváhám, svoje ruce rychle obmotám kolem bruneta trupu a svalím ho ke mně na postel.
"Bože jsi jako malé dítě" smějem se, brunet se převalí tak aby mi koukal do očí. "Co jsi tak vážného řešil?" Naše pohledy se střetli, hnědá se už nezdá tak tmavá jak předtím.
"Jo no máma mi volala že má teta svadbu tak že jsme pozvaný taky" vymaní se mi ze sevření. Oba náhle sedíme naproti sobě " No a, v pár textovkách jsem se o tobě zmínil tak prý se tě mám zeptat zda nechceš jít se mnou jako, no můj doprovod" snaží se svůj pohled zaměřit kamkoliv jinam než na mě, cestuje očima po pokoji ale pro jeho smůlu na moje stejnak narazí.
"Moc informací, jak jako že ses o mně zmiňoval, na svadbě jsme nikdy předtím nebyl a to je jako v Anglii nebo?"..."No ne, takhle je to Miami jo velmi romantické" sarkazmus v jeho hlase byl dost znatelný "jo a neboj to já taky však to ani nemám žádné dostatečně slušné oblečení". "to se zařídí".
☆☆☆
Je to tu zase, zvuk motoru, brunet za mnou a dlouhá rovná cesta před námi. Po delší době plné dohadování jsme se dohodli že obleky dojedeme koupit už dnes, protože stejnak nemáme nic v plánu. Ještě jsme no spíš Gogy napsal mamce že pojedu a kdy že vlastně je, k zjištění datumu což je za čtyři dny jsme dostali i přesnou adresu a promluvu ať se slušně oblečeme.
Přijíždíme k nákupnímu centru, s jediným úkolem neutratit všechny peníze. "Normálně začínám přemýšlet že si udělám řidičák na motorku" uchechtne si "vidíš a to si se předtím bál".
Ruku v ruce kráčíme k obchodu a obleky. Čas od času se stane že na nás nějaký důchodech zhnuseně podívá nebo na nás ukazuje malé dítě, je dvacáté první století a stále se dějí takovéhle věci.
Stis na mé ruce trochu zesílil "děje se něco?" Šeptl mi do ucha "vše v pohodě princezno" na to mě už jen škádlivě placnul přes ruku.
Vcházíme do obchodu s obleky, skoro až automaticky se rohlédnu než se k nám přiřítí mlaďík s uniformou obchodu. "S čím vám mohu pomoct pánové?" Až moc energeticky komunikuje ale furt lepší než starý pán který sedí za kasou.
"Jdeme na svadbu tak bychom potřebovali nějaké obleky" jen se na nás usmál a hned nás začal vést k stojanům. "Jestli mohu poradit" chytil bruneta za ruku a společně s ním popošel o tak deset kroků dál. "k vám se mi hodí něco na tenhle způsob, hnědá vám podtrhne rysy a když si k tomu dáte bílou košili s tmavě hnědou až černou kravatou společně se zlatými doplňky, budete vypadat skvěle" dobře fakt se v tom vyzná.
"No a k vám, vidím že černou barvu asi máte rád. Tak černý oblek s bílou košili je základ, u vás bude vypadat dobře společně s vestičkou, červenou kravatou nebo motýlem a stříbrnými doplňky" usmál se na nás, ukázal kde jsou když tak kabinky a odešle.
"Tak co máš vybráno?" Přikročím k brunetovi společně s oblekem a motýlkem v ruce. "Jo asi zkusím jak to bude vypadat" když najde svíjí velikost, vydáme se ke kabinkam.
Mladík mi to vybral skvěle, sedí to ke mně. Teď jak na tom bude brunet. "Georgie jak jsi na tom?" Zaklepal jsem na jeho kabinku "skvělý jen mám problém s kravatou" vyšel, no oči bych na něm mohl nechat.
"Pojď ke mě pomůžu ti" ve chvíli byl na kravatě utahovací obyčejný uzel a jeho look byl kompletní. "Sluší ti to princezno" uchechtu se "tobě taky konvice".
V kabinkách si převlečeme do našeho běžného oblečení, u kasy zaplatím a už jen na nějaké jídlo.
☆☆☆
"Jsme doma" křike brunet do prázdna když přijdeme do domu. Když vejdu do kuchyně vidím na lince papírek na kterém stojí že jeli pryč a vrátí se až večer. "Jsou pryč do večera" obeznámím brunetovi který na to jen kyvne.
"Chtělo by to něco udělat s těmi tvými vlasy už to máš moc dlouhý" postěžuje si jako by ho to nějak omezovalo na životě "stejnak už se nestihnu nikam objednat".
"Tak tě ostríhám já doma jsme vždy stříhal sestru a bratrance" pochlubil se a šel směrem schody. "Jo a přijdu o půlku vlasů, ne díky".
Co si myslíte stejnak to dopadlo tak jako on chtěl. Teď sedím na židli v koupelně, na zemi je pytel aby tu nebyl bordel. Brunet mě tu obskakuje s nůžkami a hřebenem v ruce, no skvělý to je.
"Tak hotovo" hlesne a ustoupí mi z výhledu. "To není vůbec špatný" otočím se na něj, dám mu jemnou pusu na čelo a odejdu z místnosti.
-----------------------------------------------------
Buďme ignorant že je to krátký a mám zpoždění jako ČD ano pst já vím, jen jsme měla slušnou dobu psací blok a plně jsme nic moc neffeloval.
Jestli to nedávám moc smysl divit se nebudu ale vy mi to promiňte že jo <3
VOCÊ ESTÁ LENDO
In your dreams
Fanfic" Dobrý hrdličky, vím dlouho jste se neviděli ale rád bych se ještě dnes dostal domů." Poškádlím je přičemž způsobím infarkt Georgeovi. " Drž hubu" ozve se podrážděně Nick a konečně se oddělí od sebe. " Dobře ať to máme za sebou Dreame tohle je Geo...
