In your dreams

Softcore

" Kluci, Kluci kurňa kde jste" ozval se udýchaný hlas od schodu, místo křiku se teď ozývá jak někdo běží po schodech dolu, jako poslední se ozvala rána. "Jestli nehoří nebo není někde pavouk tak nechápu" řekl rýpavě Nick, stal z gauče a vydal se na místo od kut se ozvala rána.

Já ho bezeslovně následoval. Vešli jsme k schodišti kde se nám ukázala obrázek k nezaplacení. No abych vám to popsal.

George leží rozmázlej před schody, jak širokej tak dlouhej. Na vrchu schodů se váli smíchy Kárl kterého sem vytáhla ta rána. Někde u prostřed schodů se nacházel telefon ze kterého se ozývaly pazvuky podobající se smíchu. S Nickem jsem si jen prohodily zděšené pohledy a se smíchem se skáceli na zem.

"Jsi celej?" vykoktal jsem se ze sebe, po chvilce co jsem se snažil můj smích lehce prodýchat. "Jo, ale mohli jste se zajímat dřív. Skoro se vám zabije kamarád a vy se mu nejdřív vysmějete a pak až se ptáte jestli je OK" řekl na oko naštvaně, no moc dlouho mu to nevydrželo.

"Co jsi tak naléhavého potřeboval že jsi kvůli tomu málem položil život" pro tentokrát se ozval Karl, který schází schody a nabídne našemu kaskadérovi nápomocnou ruku.

"Bolí mě ruka" zakňučel, "divíš se? však si zval vzduchem víc jak půlku schodů" jestli se Nick dožije dalšího dne budu se divit. " dobře děti přestaňte se tam pošťuchovat jako malý děcka, a ty jim to řekni děkujeme" řekl klučina v telefonu.

"Aspoň ty mě neštvi, no tady pan Gold plánuje s kapelou turné a budou se ztavovat tu v Orlandu. Takže se ptám no spíš on se ptá jestli chceme jít" koncert nezní jako špatný nápad

"Nezní zlé, Pane Golde kdy a kde se to bude konat" vytrhl mi mou myšlenku Nick.

" Tak za prvé neříkejte mi Gold ale Soot Pane Armstrongu, a bude to 17.8 v Orlandu"

"Však jsem to řekl" zakňučel nespokojeně George.

*Time skip*

Abychom si to shrnuli, od telefonátu s Wilburem uběhl asi týden neboli zítra je koncert.

Během týdnu se nic nedělo, jednou jsme streamovali k Nickovi. Prej rozjede jeho Twitch kariéru. A já byl donucen k obnovení mých barevných nehtů.

" Hoši takže koncert začíná v sedum" začal brunet, pochodoval po místnosti sem a tam. Jako lev v kleci. " Will říkal že tam máme být dřív takže v půl šestý tady děkuji" řekl, otočil se na podpatku a odkráčel do pokoje.

"Co mu je" ozval se Nickolas z kuchyně. " Co já vím" svou pozornost jsem opět přenesl na telefon, píše mi jeden spolužák ze střední kterou bohužel musím stále navštěvovat.

Pořádá party, středoškolské party občas stojí za to. S Nickem jsme čestnými hosty, ale nevím zda tam chci tahat Geogre. Vím o pár lidech kteří by si s ním rádi pokecali, třeba na lince nebo tak.

" Niko? Psali ti taky skrs tu party?" Můj pohled stéle směřoval na displej. " Jop napadlo mě že by bylo fajn ty dva vytáhnou" odvětil mi a do úst si vložil sousto cereálií.

" Nejsem si jist na názor George" kouknu na něj s nejistým pohledem " jdu se ho zeptat", vyhoupnou se na nohy. A nízký tlak zas válí. Skácím se oběť na místo na kterém jsem ještě před chvílí seděl.

" V pohodě?" Asi? Jen jsme sebou tady švihl. " Jop jen asi málo piju, doneseš mi prosím vodu?" Odešel a já párkrát zamrkal aby se mi odmlžilo před očima.

Po chvilce, si Nick stoupne předem a padá mi pití. " Bolí mě hlava" společně s zakňučením sjedu po sedačce dolů do 'lehu'. " Možná kdyby jsi pil taky něco jiného než to v čem se nachází kofein tak sebou tak často nešviháš" Nickolasi teď mě neser.