To jí stačilo. Rychlostí větru vstala, popadla batoh a rozběhla se nahoru do kopce. No, rozběhla, připomínalo to spíš pomalé klopýtání a přeskakování kořenů. Ohlédla se. Za stromy se něco rychle mihlo. Zaúpěla a s vypětím všech sil přidala. V jedné ruce tiskla baterku a v druhé ochranný amulet. Došel jí dech a nakonec se zhroutila na zem. Všude panovalo ticho a její zlá předtucha odezněla. Radši už dnes spát nebude. A nebude se vracet pro věci. Na svém amuletu nahmatala prasklinu. Ale ne. Ten amulet byl ze silného tureckého skla, kterému se nic nestane, ani když se s ním mrsknete na betonovou dlažbu z terasy. Zkoušela to. Říká se, že praskne pouze tehdy, když ochrání majitele před něčím opravdu zlým. V duchu vyslala k amuletu tiché díky a zakopala ho do země. Musí se ho zbavit, protože teď bude zlo naopak přitahovat. Znaveně se zvedla a pro jistotu se začla plahočit ještě dál do kopce. Suché jehličí a šišky nepříjemně podkluzovaly, ale nevzdávala to. Jen ať je co nejdál. Zvykla si na tempo a její zrychlený dech se zklidnil. Uslyšela za sebou prasknutí větviček, a když se otočila, málem vyletěla z kůže. Jen pár metrů za ní stála pod stromem černá postava se zářícíma červenýma očima. Les pročísl její zděšený výkřik. Znovu se rozběhla a zhasla baterku, aby na sebe nepřitahovala pozornost. Proto si nevšimla černé díry v zemi. Následoval pád.
YOU ARE READING
Navždy ve tmě
VampirePřenocovat v lese, ve kterém straší- to musí v její vesnici každý, kdo dovrší osmnácti let. Nevěděla, co by se stalo, kdyby někdo prostě a jednoduše řekl ne, ještě se to nestalo. Je to tradice zakořeněná stejně hluboko jako Vánoce nebo Velikonoce. Č...
