Cestou do práce

6 0 0
                                    

Z mého vyprávění pochopila, že nemám kde spát. Pojď k nám, máme lehátko navíc. Co by na to řekla tvoje máma a brácha? To nejde. Co jiného chceš dělat Eleno? Peníze ti půjčit nemůžu, všechny je dávám do strany. Jsi ve straně? Jo, táta byl dělník, zabily ho plíce. Pojeď k nám, za týden dostaneš výplatu, není to moc, ale na levnej hostel ti to bude stačit. 

Nechtělo se mi, s paní z papírnictví jsme neskončily v nejlepším. Když Margi, tak jsem jí měla říkat, odemkla kolem desáté dveře, ozvaly se hlasy z vedlejší místnosti. Tak už si doma? Co ti tak trvalo? Někoho jsem přivedla. Nestarala se o jejich sarkasticky ustrašené námitky. Šli se kouknout koho. Eleno? Dobrý večer, moc se omlouvám, že ruším, já... Utekla ze svatby, nemá kde bydlet, Ala ji dala práci. Odhodila tašku na zem a odkopla boty směrem k botníku. Paní Alnová si mě prohlédla, Margiin bratr na mě koukal s přivřenýma očima. Napsala jsi román? Od vlaku jsem na něj ani nepomyslela. Ano napsala. Ty jsi ho četl? Moji spolužačky z něco byly celý ulítlý, prý je to ňáká erotika. Paní Alnová, neboli jak mě později poprosila ať jí říkám, Ela se prudce obrátila na syna. To nemůže být pravda Vennů, Elena je slušná holka. Pojď posaď se, připravím ti lehátko. 

Chyběla zamilovanost viď? Odkývala jsem, i když jsem věděla, že to nebyl ten jediný důvod proč jsem utekla. Několikrát jsem načla mou omluvu. Moc mě mrzí, že vám takhle narušuju... Ne ne, to je dobré, my jsme rádi, moc hostů k nám nezavítá. Ještě k tomu spisovatelka, uznávaná osoba! To je potěšení. Chovala se ke mě tak mile, jako kdyby zapomněla, že se při mém hlídání Venn zranil a krvácel z nosu. Při té vzpomínce jsem se hned sama sobě začala bránit, to byla Lily chyba! Měla dávat větší pozor! 

Tu noc jsem spala velmi tvrdě. Podle Margaret se mnou musela třikrát zatřást abych se vůbec probudila. Vyrazily jsme v sedm, krám otevíral v osm a cesta trvala zhruba dvacet minut, Mari si  prý potřebovala ještě něco vyřídit. Dorazily jsme k místnímu divadélku, jak jsme otevřely vstupní dveře, navalil se na nás zašedlý kouř a vůně cigaret. Procházely jsme skrz hloučky mladých lidí, na zdech vysely plakáty se slogany, statistiky úmrtí, fotky muže s penězi přetýkajících z kapes s mužem na vodítku s lopatou v ruce. Znala se se všemi, rozdávala pozdravy každým krokem, byla jedním z předních členů, Pasqualovi by se určitě moc líbila. 

Čekala jsem než se Margi vrátí ze zadního salónku. Stála jsem pár metrů od skupiny asi šesti chlapců a čtyř dívek, srčela z nich energie a touha. Umazané oblečení, rozcuchané vlasy, i tak mi připadali nádherní. Stačila jen jedna blbá věta a začal rachot. Hádky, nadávky, velká gesta, ocitla jsem se uprostřed chaosu, který měl k něčemu vést, někam směřovat. Na vyvýšený stupínek, který měl symbolizovat podium, vystoupila Margi. Ve žlutém světle žárovek smíchaným s šedým kouřem cigaret a doutníků jsem si poprvé všimla jejích zlatých vlasů odrážejících a pohlcujících světlo zároveň, pouštěly a přijímaly ale i se bránily. Celá ona byla taková. Zlatý štít a uklidňující úsměv. 

Mluvila trochu jako já, předvybraná slova, pilně naučená, zmínila se o stávce, která měla další večer vypuknout na mostě Osvobození. Na konec mě představila jako novou členku. Lidé hulákali na čest nového člena, přijali mě radostně. Nevěděla jsem, že to udělá, byla jsem ráda.

Zapojila jsem se do debaty tří studentů, mluvili o nevyhnutelné válce, egu bohatých, mluvili o místní fašistické straně, samozřejmě zaznělo jméno Solara. Něco jsem o nich pronesla. 'Ty je znáš?' Zeptal se mě jeden asi sedmnáctiletý kluk. 'Vyrůstala jsem s nimi ve čtvrti.' 'No ne, vážně? Tak to na ně musíš mít nějakou špínu.' 'I kdyby, není dobré si s nimi zahrávat. Jsou to lidé, co dokáží ublížit.' 'To dokážou všichni.' 'Ne tak jako oni.' 


Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Geniální přítelkyně; jiná rozhodnutíWhere stories live. Discover now